Marek 11:22 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží. 23 Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl. 24 Protož pravím vám: Začež byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám. 25 A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše. 26 Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.
Matouš 18:19 Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského. 20 Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich.
Kazatel 4:9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své. 10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl. 11 Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje? 12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.
Matouš 12:25 Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo v sobě zpustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.
Žalm 5:11 Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.
K naplnění potřeb a cílů je zapotřebí jistá moc a síla. Písmo nám ukazuje zdroje moci, mimo jiné tu, která tkví ve sjednocení. Paradoxně to jsou taková místa Písma, na kterých se lze při jejich chybném pochopení urazit a snadno ztroskotat.
Jedním takovým zdrojem moci je modlitba ve víře, jak o tom čteme v Mk 11:22-26. Ale pokud nechceme zjistit, že „to nefunguje“, pak musíme vzít do úvahy i další související výroky Písma.
Například v Mat 18:19-20 čteme o moci společné modlitby. Ovšem nejde zde jen o shodu na dané záležitosti a společnou modlitbu. Výrok o účinku společné prosby je v kontextu celé 18.kapitoly, tedy v souvislosti s tím, jak jednat s pohoršením, hříchem a jak odpouštět. Bez této souvislosti je „sjednocená prosba“ vytržena z kontextu a pak není divu, že se na jejím nefungování lidé urazí.
Jak v duchovních, tak v docela přirozených věcech života platí, že lidé, kteří jsou spolu skutečně sjednoceni, dosáhnou více, než každý zvlášť (viz třeba Kaz 4:8-12).
Sjednocení má velikou moc. Dobrou, ale i zlou. Sjednocení na zlých základech znamená posílení zlé moci. Sjednocení v pravdě, ve světle, v Otci, v Synu a v Duchu pak je moc k dobrému (1J 1).
Stejně jako ve sjednocení je moc, v rozdělení je naopak slabost. Rozdělené království padne (Mat 12:25), stejně jako rozdělená církev.
Na tom, že Ježíš chce, aby jeho lid byl jedno (Jan 17), vidíme princip dobré vlády. Ježíš neuplatňuje vládu vůči svému lidu dle principu „rozděluj a panuj“. Podle toho obecně můžeme vidět, jaká vláda je přátelská a jaká nepřátelská. Taková vláda, která svůj lid posiluje a sjednocuje, je dobrá. Taková, která rozbíjí vnitřní sjednocující prvky společnosti (rodinu, manželství a podobně) je vláda vůči svým lidem nepřátelská, která chce svojí vládu posilovat oslabováním lidí.
Vytvořit ale jen iluzi, zdání jednoty, je špatné. Špatná jednota dosáhne jen špatných věcí. Například snaha o celosvětové sjednocení církví, již vidíme v posledních desetiletích. Jde jen o církevnický pojem, o formální vnímání a praktikování jednoty. Nemluvě o sjednocování s jinými náboženstvími - to je „dokonalý“ vrchol zlého chápání jednoty.
Bůh není zastáncem jednoty vždy a všude. Někdy dokonce hovoří o rozptýlení jako žádoucím nástroji pro dobrý chod věcí. Takových míst o rozptýlení nepřátel je v Písmu více. Dokonce je namístě a legitimní Boha o jejich rozptýlení požádat (Žalm 5).
Církev má na výběr. Buď se budeme držet Božího Slova, a když budeme v jednotě s Bohem, Jeho Slovem a s těmi, kdo také jsou s Ním v jednotě, pak máme jistotu, že obstojíme. Nebo na toto rezignujeme, pak všechno budeme nuceni stále více potřeb získávat světskými prostředky. Pokud věříme, že jednota církve je pro náš život nesmírně důležitá, pak o ni musíme ve vlastním zájmu usilovat. A nejen to - nesmíme být ani lhostejní k tomu, když vidíme, že někudy tato jednota utíká, mizí. Nesmíme se nechat o zdroj moci – sjednocení – okrást.
Chceš, aby se ti dařilo pohnout s věcmi lépe a více? Žij v poslušnosti a vydanosti Bohu a hledej jednotu s lidmi, kteří chodí ve světle. Sjednocení dvou lidí nesčítá, ale násobí jejich moc. Zatím se žije snadno, ale přijde doba, kdy ti, kdo z Boží jednoty vypadnou, budou mít pod tlakem světa čím dál větší potíž žít a přežít.
