Matouš 6:24 Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. … 31 Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Čím se budeme odívati? 32 Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete.
1 Timoteovi 6:5 Marné hádky lidí na mysli porušených a pravdy zbavených, domnívajících se, že by zbožnost byla zisk tělesný. Takových se varuj. 6 Jestiť pak zisk veliký zbožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí. … 10 Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchžto někteří žádostivi jsouce, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými.
Římanům 6:16 Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, kohož posloucháte, buďto hříchu k smrti, buďto poslušenství k spravedlnosti? ... 18 Vysvobozeni jsouce pak od hříchu, učiněni jste služebníci spravedlnosti. 19 Po lidsku pravím, pro mdlobu těla vašeho: Jakž jste vydávali údy vaše v službu nečistotě a nepravosti k tomu, abyste činili nepravost, tak již nyní vydávejte údy vaše v službu spravedlnosti ku posvěcení. … Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu a podmaněni v službu Bohu, máte užitek váš ku posvěcení, cíl pak život věčný.
Galatským 5:13 Nebo vy v svobodu povoláni jste, bratří, toliko abyste té svobody nepokládali sobě za zámysl povolování tělu, ale skrze lásku posluhujte sobě vespolek. …16 Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte. 17 Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne hned, což byste chtěli, to činili. … 24 Nebo kteříž jsou Kristovi, tiť jsou tělo své ukřižovali s vášněmi a s žádostmi. 25 Jsme-liť tedy Duchem živi, Duchem i choďme.
Jakubv 1:12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují. 13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
1 Korintským 6:12 Všecko mi sluší, ale ne všecko prospívá; všecko mi sluší, ale jáť pod žádné té věci moc poddán nebudu. 13 Pokrmové břichu náležejí, a břicho pokrmům; Bůh pak i pokrmy i břicho zkazí. Ale tělo ne smilstvu oddáno býti má, ale Pánu, a Pán tělu. 14 Bůh pak i Pána Ježíše vzkřísil, i nás také vzkřísí mocí svou. … 17 Ten pak, jenž se připojuje Pánu, jeden duch jest s ním. 18 Utíkejte smilstva. Všeliký hřích, kterýžkoli učinil by člověk, kromě těla jest, ale kdož smilní, ten proti svému vlastnímu tělu hřeší. 19 Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá v vás, kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji? … Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
Jakub 3:5 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí! 6 A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného. 7 Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí; 8 Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného. 9 Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným. 10 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.
Vláda nad vlastním životem je úzce propojená se svobodou člověka. Svobodný člověk snáze rozliší, co je pro něho prospěšné, co může svobodně užívat, a co by ho naopak mohlo uvrhnout zpět do otroctví.
Jsme stvořeni k tomu, abychom celým srdcem patřili Bohu. Lidské srdce není schopno existovat bez toho, aby někomu patřilo. Pokud ne Bohu, pak nutně musí patřit někomu jinému.
Je mnoho těch, kdo by (i na té nejpraktičtější rovině) chtěli naše srdce ovládat a spravovat náš život. Ovlivňovat a řídit, co a kdy budeme dělat a naopak nedělat. Je však v našich rukách, zda jim to dovolíme či nikoli. Máme k tomu svobodu, již jsme získali vykoupením Ježíše Krista.
Dvěma pánům sloužit nelze. Koho celým srdcem milujeme, tomu skutečně sloužíme (Mt. 6:24). V šesté kapitole Římanům apoštol Pavel ukazuje, že to, čemu naplno otevíráme srdce, tomu sloužíme.
Znovuzrozený křesťan je vysvobozen z moci nepravosti do poddanství Kristu. Neznamená to ale, že se zřekneme správy vlastního života, že ji „předáme“ Kristu. Se svobodou získáváme také veškerou odpovědnost za své konání a směřování, nemůžeme se jí zbavit tím, že ji takzvaně duchovně přeneseme na Krista. Neexistuje svoboda bez odpovědnosti. Svobodný (a tedy i odpovědný) člověk spravuje sám sebe, svůj život - v souladu s Bohem, jemuž je vydán.
To, co čteme v kázání na hoře (Mt. 6:35), se týká především důvěry v Boží zaopatření, toho, že se nemusíme bát, že nebudeme mít z čeho žít, nikoli toho, že se zbavíme zodpovědnosti za svůj život, za jeho správu.
Nejasno bývá také v tom, čeho se svoboda a odpovědnost týká. Skutečná svoboda není například dána tím, kolik má člověk peněz. Svobodnému a svobodomyslnému člověku mohou peníze a materiální prostředky jako nástroj pomoci jeho svobodu rozšířit, nesvobodnému člověku se naopak peníze či touha po nich mohou stát kamenem úrazu. Nejen že ho neosvobodí, ale přesně naopak – zotročí ho ještě víc.
V Gal 5:13-26 čteme, že do svobody jsme povoláni. To znamená, že se očekává, že budeme chodit svobodně v Duchu, nikoli ve zlých žádostech. I zde vidíme, že nelze sloužit dvěma pánům. Člověk, který je v područí žádostí, nemůže být svobodný. Svoboda neznamená hříšnou poživačnost všeho druhu, jak si svobodu vykládá svět. Rozlišujme však. Jsou potřeby, které jsou naprosto legitimní, a v nepořádku je naopak, když je ignorujeme. Výsledkem ukřižování žádostí, o nichž čteme v epištole Galatským, nemá být asketismus či netečnost. Skutečně svobodný člověk není otrokem svých žádostí, není ale ani netečným člověkem, což takoví lidé s oblibou vydávají za navýsost duchovní stav.
Svobodný člověk tuto kontrolu a vládu drží ve svých rukách, dovede si vybrat a rozhodovat se. V poddanosti Bohu a Božímu Slovu umí rozlišit, co je legitimní, umí to užívat k svému prospěchu a prospěchu ostatních, aniž by tím byl jakkoli podmaněn, umí rozpoznat a odmítnout to, co pro něj není. Tato vláda nad žádostmi je pro svobodu zcela prioritní. Jakub člověka, který se dokáže postavit žádostem, vzepřít se jim, nazývá blahoslaveným.
Podobně mluví i apoštol Pavel v první epištole Korintským (1Kor 6:12nn). V Kristu můžeme dělat všechno, co není nezákonné. Ale vždy musíme sledovat a rozsuzovat, zdali nám to také prospívá. Je lepší se omezit, než se dostat do rozporu s Bohem. Svoboda a sebeovládání jsou spojené nádoby.
O svobodu je třeba neustále pečovat, starat se o ni a také o ni bojovat, nenechat se ohloupit. Neexistuje doživotně získaná svoboda.
Dalším znakem svobody je to, že máme vládu nad svou řečí, nad svým jazykem. Že říkáme to, co chceme a neříkáme to, co nechceme, zdali dokážeme mluvit, když máme mluvit a mlčet, když máme mlčet. (Jak 3:1nn). To je opět neoddělitelné od stavu srdce. Svobodný člověk má vládu i nad svými emocemi, například nad strachem, úzkostí, nedá se ovládnout pocity jako urážlivost a podobně.
Svobodný člověk rozhoduje o svém životě, žije vydán Ježíši Kristu a v souladu s ním vládne nad svým životem. Člověk sám působí, jaký jeho život bude.
