1 Korintským 3:3 Ještě zajisté tělesní jste. Poněvadžť jest mezi vámi nenávist, svárové a různice, zdaž ještě tělesní nejste? a tak podle člověka chodíte.
1 Korintským 11:17 Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
Matouš 26:20 A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti. 21 A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. 22 I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane? 23 On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí. 24 Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten. 25 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl. 26 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. 27 A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni. 28 Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. 29 Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého. 30 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
Tělesnost je jednou z hlavních překážek života křesťana. Tělesné přistupování k Večeři Páně znemožňuje pochopení a naplnění jejího skutečného významu. Je to i obraz celého našeho života.
Apoštol Pavel ve svém prvním listu do Korintu tamní církev napomíná kromě jiného i z toho, že k večeři Páně její členové přistupují zcela tělesně (1Kor 3:3). Že se domněle duchovně dohadují o nedůležité věci a ty opravdu důležité míjejí.
Tělesnost je jednou z hlavních překážek dobrého života s Pánem – na rovině církve i jednotlivce. Cíl Pavlova napomenutí byl ten, aby Korintští pochopili, že jsou tělesní a že jejich tělesnost narušuje celý jejich život. Proto že je potřeba se z tělesného vnímání Božích věcí vymanit.
Tělesnost v Korintu byla taková, že apoštol upozorňuje, že se tu k Večeři Páně scházejí k vlastní škodě (1Kor 11:17). To je velmi silné prohlášení – vždyť společné scházení se křesťanů k modlitbám, chválám a přijímání Slova má být jednoznačně žádoucí, správné a všem prospěšné!
Jak se tedy člověk změní a stane se více duchovním a méně tělesným? Duchovní člověk poslouchá, přijímá Boží Slovo v jeho celistvosti, se všemi důsledky. Rozumí Božím věcem, jedná podle Slova, v souladu s Ním, na jeho životě je to zřetelně vidět.
Z toho můžeme analogicky odvodit, že Korinťané Božímu Slovu ne právě rozuměli, ač ho slyšeli, natož že by se podle Něj v životě řídili. Nevadilo jim například smilstvo v církvi, měli pro něj a jeho aktéry možná až jakési soucitné pochopení.
Slyšet Boží Slovo a nepřijímat ho je vlastně horší, než ho neslyšet vůbec. Obzvláště nekorektní alibistické modlitby, jejichž skutečným cílem je se Boží odpověď nedozvědět - abychom Slovo, které bychom takto obdrželi, nemuseli prakticky naplnit.
Bůh někdy může na naši otázku odpovědět jinak, než jak očekáváme. Netřeba z toho být nesví – ač se to nezdá, docela dobře to může být naopak velmi přesná odpověď právě na naši otázku. To jen my jsme ji špatně položili, jelikož jsme něčemu podstatnému předtím nerozuměli a Bůh nám svojí odpovědí pomáhá, abychom tomu porozuměli. Podobně jako když Korintští ve skutečnosti nechápali, co Večeře Páně skutečně znamená, jaký je její význam.
Když se Boha na něco ptáme, chtějme se vždy dočkat odpovědi. Počítejme s tím, že nám Bůh odpoví přesně do naší situace. Když poslechneme a konáme podle Jeho odpovědi, vyřeší se tím to, na co se ptáme, ač Boží odpověď na první pohled vypadá, jako by patřila k jiné otázce.
Čemu tedy Korintští ohledně Večeře Páně nerozuměli a co všechno Večeře Páně obsahuje? Teprve když dáme dohromady popisy všech čtyř evangelistů, můžeme získat ucelený obraz o Večeři Páně. Ježíš říká: „To je má krev, krev nové smlouvy“. Pití vína při Večeři Páně je tedy víc než jen připomenutí Ježíšovy vylité krve, je to skutečné obecenství s Ním skrze jeho krev, skutečné ztotožnění se s odpuštěním hříchů a s Kristem jako takovým. To musí být ve Večeři Páně obsaženo.
Je třeba si také uvědomit, v jakém kontextu se poslední večeře Ježíše s učedníky konala. Jednalo se totiž o hod beránka ustanovený Bohem na připomenutí vysvobození Izraele z Egypta. Tedy šlo o více než jen o jídlo samé. Učedníci jako příslušníci izraelského národa velmi dobře věděli, jaký smysl a význam měl hod beránka, věděli, že jeho prolitá krev je krví vykoupení a záchrany. Křesťané vykoupení krví Krista by si měli při Večeři Páně jasně uvědomovat, že prolitá Kristova krev je krví vysvobození, očištění a záchrany a že společné pití vína je připomenutím si ztotožnění se s Ježíšovou obětí, toho že život před obrácením se ke Kristu a po něm je něco zcela jiného. Ten, kdo přistupuje k Večeři Páně s hříchem, jeho oběť zlehčuje a účastní tak Večeře Páně ke své vlastní škodě.
Izraelci museli před hodem beránka vyčistit své domy a zbavit se kvasu. I my máme mít čisto v srdcích. Ne jen před Večeří Páně, ale průběžně, vytrvale a trvale musíme hlídat, aby naše srdce bylo otevřené pro Boží Slovo a připraveno ho přijímat.
Apoštol Pavel nás skrze list do Korintu nabádá, abychom byli duchovními lidmi, abychom žili skutečně duchovní život, ať u večeře Páně, tak neustále, každý den. Abychom byli trvale zaměřeni na duchovní skutečnosti, ne na ty tělesné. Máme jak sami sebe rozsuzovat, tak se i nechat soudit Pánem, jelikož náš vlastní soud – jakkoli je důležitý - o nás samých nemusí být vždy správný (1Kor 11). O svých myšlenkách, slovech, činech musíme uvažovat, mít sami o sobě přehled. A máme se snažit o to, aby náš soud byl čím dál blíže tomu Božímu.