1Petrův 1:1 Petr, apoštol Ježíše Krista, příchozím rozptýleným v Pontu, Galacii, Kappadocii, v Azii a v Bitynii.
1Petrův 2:9 Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. 10 Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství.
Exodus 19:2 2 Vyvoleným podle předzvědění Boha Otce, v posvěcení Ducha svatého, ku poslušenství a skropení krví Ježíše Krista: Milost vám a pokoj rozmnožen buď … 3 Mojžíš pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k němu Hospodin s té hory … 5 Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země. 6 A vy budete mi království kněžské a národ svatý.
Židům 4:14 Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše. … 16 Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.
V čem je kněžství Nové smlouvy jiné, než kněžství Staré smlouvy? Jak ho naplňovat?
Bůh ústy apoštola Pavla říká, že křesťané jsou královským kněžstvem (1P 1:1, 2:9). Co to přesně znamená a jak toto kněžství naplňujeme?
Ve Staré smlouvě byli kněží jednoznačně ustanoveni a měli dané kompetence. Kněžskou službu mohli konat pouze Izraelité z pokolení Léví. Pro velekněžskou službu pak byli určeni Levíté, kteří byli navíc potomky Mojžíšova bratra Árona. Kněží konali službu v chrámu včetně obětí, soudili a vyučovali Slovo. Měli lidu zprostředkovávat kontakt s Bohem. Velekněz měl jako jediný přístup do svatyně, přímo k Bohu.
Už ve druhé knize Mojžíšově Bůh ale zaslibuje, že v budoucnu bude jeho kněžstvem celý jeho lid (Exodus 19:5). To se mohlo naplnit až přijetím Ježíše Krista, který převzal roli velekněze a celý systém kněžství změnil. Není více potřeba obětí za hřích, Kristus se obětoval dokonale a jednou provždy.
Skrze Krista získal každý, kdo Ho přijal, přímý přístup k Bohu. V Novém Zákoně není jiného prostředníka mezi lidmi a Bohem, než je Ježíš Kristus a nelze jiného prostředníka hledat nebo požadovat. Díky Němu máme k Bohu přímý přístup, můžeme Boha znát osobně. Známost Boha je podstatou křesťanství. Bez toho se vlastně nejedná o novozákonní křesťanství.
Nová smlouva je zcela nová smlouva, i kněžská služba je jiná než ve Staré smlouvě. Její podstatou je i nadále služba Bohu a Božímu lidu, změnil se však její systém. Velekněžská služba byla z lidu sňata zcela, vykonává ji Ježíš Kristus. Oběť za hřích převzal také on. My tuto oběť provádět nemůžeme, bylo by to snižování Ježíšovy oběti a rouhání.
Kněží vždy konají bohoslužbu – slouží Bohu. Zároveň ale kněží slouží Božímu lidu. Obě tyto roviny služby jsou i neoddělitelnou součástí novozákonního kněžství.
V Nové smlouvě může do svatyně vcházet pouze velekněz, tedy Ježíš. K Božímu trůnu má ale přístup každé Boží dítě (Žid 4:14). Kdo tuto výsadu neužívá, Novou smlouvu zpochybňuje. Kněžství a všechny požadavky na novozákonní kněžstvo se týkají všech křesťanů, bez ohledu na to, zda nebo jakou má ten či onen křesťan službu v církvi. Předstupovat před Pána a předkládat mu svůj život, rodinu apod. je právo i povinnost každého Božího dítěte. Rezignovat na to znamená zůstat členem pozemské církve, ale z Božího lidu být de facto vyřazen.
