Kazatel 4:4-6 Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha. 5 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje: 6 Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.
1 Timoteovi 6:6 Jestiť pak zisk veliký zbožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí. 7 Nic jsme zajisté nepřinesli na tento svět, bezpochyby že také nic odnésti nemůžeme. 8 Ale majíce pokrm a oděv, na tom přestaneme. 9 Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení, a v osidlo, a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení. 10 Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchžto někteří žádostivi jsouce, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými. 11 Ale ty, ó člověče Boží, takových věcí utíkej, následuj pak spravedlnosti, zbožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti.
1 Korintským 15:57 Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista. 58 Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.
Dobré věci nelze docílit bez námahy. Vyhýbání se konání podle tohoto principu Písmo označuje za bláznovství.
Je správný postoj spokojit se s málem bez námahy, jak čteme v knize Kazatel (Kaz 4:4-6)? V žádném případě – vždyť to jsou slova blázna.
Řada věcí v životě vyžaduje námahu, úsilí. Dobré manželství, dobře vychované děti, prosperita, to vše je výsledkem značného množství dobře vykonané práce. Bez ní toho nelze dosáhnout.
Někteří lidé jsou ale do hloubky srdce přesvědčeni o tom, že lepší je dosáhnout méně bez námahy, než se namáhat a dosáhnout ne zas o tolik lepších výsledků. Odvolávají se na list apoštola Pavla Timoteovi (1Tim 6:6nn). Pavel mluví o spokojení se s tím, co máme, ano. Spokojenost, o níž Pavel mluví, není ale výzvou k lenosti, apatii, nesnaživosti, nenámaze. Jeho výzva ukazuje na chamtivou snahu o dobývání hmotných statků a ní spojenou závist, pokušení a zlé žádosti. Závist je jedním z nejhorších hříchů; je od ní jen krok k nenávisti, dokonce k vraždě.
Spokojenost, která nezávidí, o níž Pavel mluví, je základem dobrého života, nesmí to ale být zástěrka neochoty se pro něco namáhat.
Člověk, kterého zmiňuje autor knihy Kazatel v čtvrté kapitole, tvrdí, že je spokojený s málem, namáhat se podle něj nemá smysl. Ve skutečnosti pravděpodobně lže – spokojený není a nejspíše i závidí.
Je řada věcí, jimž je zcela žádoucí se věnovat a vynaložit úsilí a námahu, aby se vyvíjely správně. Člověku se často nechce něco udělat, musí se ale překonat, aby dosáhl toho, co je v jeho očích správné. Je to namáhavé, ale stojí to za to.
V knize Kazatel citovaný muž se řídí podle toho, co se mu chce a co se mu nechce. Dospělý člověk, který takto uvažuje a jedná, je podle Písma blázen, který nemá vládu sám nad sebou, závist a hořkost jsou součástí jeho charakteru a šíří je kolem sebe. Takovému člověku je žádoucí se vyhnout. Je třeba chápat rozdíl mezi „chci/nechci“ a „chce se mi / nechce se mi“.
Namáhat se stojí za to, pokud se namáháme pro v Božích očích dobrý cíl. A není to v rozporu s tím, že chodíme v odpočinutí. Člověk, který se namáhá, je v tomto smyslu zdravý. Ne vždy jsou výsledky vidět hned, některé se dokonce projeví až po vzkříšení. Nakonec ale každý sklidí za svoji námahu v životě podle toho, co zasel a jak hodně na tom pracoval.
Je třeba se zbavit myšlení pohodlnosti a oblíbit si namáhání se. Platí to po celý život. V každém věku je něco, kvůli čemu je žádoucí se namáhat.
