1Janův 1:3 Což jsme viděli a slyšeli, to vám zvěstujeme, abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem i s Synem jeho Jezukristem. … 6 Díme-li, že s ním obecenství máme, a ve tmě chodíme, lžeme a nečiníme pravdy.
Jan 8:12 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.
Římanům 13:11 A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. (Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.) 12Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla. 13 Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti,
Efezským 5:8 Byli jste zajisté někdy temnosti, ale již nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte,
1 Tesalonickým 5:4 Ale vy, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil. 5Všickni vy synové světla jste a synové dne; nejsmeť synové noci, ani tmy. 6Nespěmež tedy, jako i jiní, ale bděme a střízliví buďme. 7Nebo kteříž spí, v noci spí, a kteříž se opíjejí, v noci opilí jsou. 8Ale my, synové dne jsouce, střízliví buďme, oblečeni jsouce v pancíř víry a lásky, a v lebku, jenž jest naděje spasení.
Žalmy 63:2 Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody, 3Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou, 4(Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji, 5A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých. 6Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má. 7Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě. 8Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu. 9Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
Žalmy 25:4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne. 5Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
Obecenství s Pánem je podmíněno chozením ve světle a naopak. Co je k chození ve světle potřeba?
Obecenství v církvi je zásadně důležité pro život křesťana. Pro dobré obecenství Božích dětí je prvotní, aby měl každý sám jasné a dobré obecenství s Bohem (1J 1:3).
K tomu je nezbytným předpokladem chození ve světle (1J 1:6). Chození ve světle znamená následovat Ježíše Krista. Ježíš říká, že kdo ho následuje, bude mít světlo života (J 8:12). A opačně, kdo ho nenásleduje, chodí v temnotě (tamtéž).
Jako chození ve světle apoštol Pavel označuje obléknutí Krista (Řím 13:12). Obléknout Krista znamená být mu co nejblíže, následovat ho. Když tuto blízkost narušíme, riskujeme, že mezi nás a Krista něco rušivého vstoupí.
Jako skutky temnoty Písmo označuje opilství, chlípnost, smilstvo (Řím 13:13). Skutků temnoty je třeba se odříci, skutky temnoty patří k noci (Ef 5:8). My však hledíme ke dni - Písmo říká, že noc pominula a den se přiblížil (Řím 13:12). Plný den sice nadejde až s osobní přítomností Ježíše Krista, Bůh ale říká, abychom chodili už dnes tak, abychom obstáli a vešli do plného dne, až přijde (1Tes 5:4).
Ježíš je světlo - kdo ho následuje, má světlo života (J 8:12). Tedy jednak věčný život, ale také světlo Božího vedení už nyní; podobně jako Izraelci na poušti měli svůj ohnivý Boží sloup, který je vedl. Není následování Krista bez chození ve světle, zároveň nelze chodit ve světle bez následování Krista. Je třeba mít víru a důvěru ke Kristu, že nás vede bezpečně a do dobrého cíle. Není nutné vždycky vidět cíl. Někdy nám Bůh cíl osvětlí, jindy ne. To ale není rozhodující. Rozhodující je držet se Pána, což jistotu dosažení dobrého cíle automaticky zaručuje. Nemusíme přitom vždy vědět, kam až vede a jak dlouho to bude trvat.
Následujme Krista proto, že ho milujeme a intenzivně a trvale toužíme být v jeho nejtěsnější možné blízkosti. Ne kvůli pouhému zabezpečení si věčného života; taková „pragmatičnost“ ukazuje na minutí něčeho velmi podstatného. Totiž toho, že být s Kristem, chodit s Ním, být v jeho blízkosti, je to nejlepší a byla by nezměrná škoda tuto výsadu promarnit.
V nebi budeme s Bohem tváří v tvář, tam On bude všechno ve všem. To, že toužíme být s Ním v nebi, se osvědčuje už nyní tím, že chceme být v Jeho blízkosti už teď a děláme v tom nejlepším slova smyslu všechno proto, abychom v ní byli nyní i po odchodu k Pánu.
Chození ve světle není pouhé správné jednání. To sice je potřeba k tomu, abychom s Bohem mohli být, a je to i přirozený důsledek chození ve světle, ale skutečné plné chození ve světle znamená přirozeně a trvale toužit být s Pánem a skutečně s Ním být, dávat Mu svoji lásku najevo a myslet a jednat tak, aby to vše byla skutečnost, ne výsledek pouhého pragmatického postoje „vždyť toto vše dělám, tak je všechno v pořádku“.
Úzkému obecenství s Pánem je potřeba věnovat čas. Žít čistě a svatě je podmínka, ale samo o sobě to nestačí. Musíme pociťovat existenční potřebu být s Bohem v co nejtěsnější možné blízkosti a usilovat o ni. Tak, jako král David (Ž 63). Nemůžeme devalvovat vztah s Bohem jen na to, co nám tento vztah přinese.
