Židům 3:18 A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní. 19 A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevěru.
Židům 4:3 Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa.
Jozue 24:14 Protož nyní bojte se Hospodina, a služte jemu v dokonalosti a v pravdě, a odvrzte bohy, jimž sloužili otcové vaši za řekou a v Egyptě, a služte Hospodinu. 15 Pakli se vám zdá zle sloužiti Hospodinu, vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili, buď bohy, jimž sloužili otcové vaši, kteříž byli za řekou, buď bohy Amorejských, v jejichž zemi bydlíte; jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu. …. 19 I řekl Jozue lidu: Nebudete moci sloužiti Hospodinu, nebo Bůh svatý jest, Bůh silný horlivý jest, nesnese nepravostí vašich a hříchů vašich. 20 Jestliže byste opustíce Hospodina, sloužili bohům cizozemců, obrátí se a zle učiní vám, a zkazí vás, poněvadž prvé dobře učinil vám.
Zjevení 22:10 Potom řekl mi: Nezapečeťuj slov proroctví knihy této; neboť jest blízko čas. 11 Kdo škodí, škodiž ještě; a kdo smrdí, smrdiž ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlniž se ještě; a svatý posvětiž se ještě. 12 A aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podle skutků jeho. 13 Jáť jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední.
Židům 11:6 Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává.
Bůh nás vede do odpočinutí. Musíme se ale rozhodnout jednoznačně pro spočinutí v Něm, pro odpočinutí v Kristu. Váhání, nerozhodnost je pro vejití do odpočinutí překážkou.
Dokonalé, konečné odpočinutí je v Kristu. Musíme se pro něj ale jasně rozhodnout.
Židé nevešli do odpočinutí pro nevěru (Žid 3:19). Nejde o to, že by vůbec nevěřili - nedokázali si vybrat. Lavírovali mezi Egyptem a Bohem, nedokázali se rozhodnout, co se jim vlastně líbí víc.
Nebylo to tak, že by po Egyptu výslovně toužili. Kdyby ano, nikdo jim nebránil, aby se vrátili a jistého odpočinutí by tu dosáhli. Odpočinuli by od Mojžíše, od Božích přikázání, od nepohodlí pouště. Podobně mohli odejít do Mezopotámie, odkud jejich předkové pocházeli, nebo do nějaké prosperující země v okolí. Nevybrali si ale ani jedno a nevešli tak do žádného odpočinutí.
Byli si totiž vědomi i toho, že žít s Bohem je dobré a že země, do které je vede, je nejspíš také dobrá. Takže chtěli být a jít s Bohem, nebyli ale ochotni ho přijmout cele.
Zaslíbená země ovšem není zaslíbenou zemí, pokud z ní vynecháme Boha, byť jen částečně. To platilo tehdy, platí to i dnes. I dnes je možno najít řadu možností, jak vejít do odpočinutí. Ale žádné z nich nelze zkombinovat s odpočinutím, které křesťanům připravil Bůh v Kristu.
Jozue říká Izraelitům na konci své služby, ať si vyberou, jestli chtějí žít s Bohem, nebo ne. Z toho vysvítá, že ani po desítkách let od odchodu z Egypta Izraelité neměli jasno a celý život žili v neodpočinutí. Nelze ale sedět na dvou židlích, je třeba si vybrat a rozhodnout se (Zj 22:10).
Ne každé rozhodnutí sice znamená odpočinutí, nerozhodnutí ale stoprocentně znamená neodpočinutí.
V časných věcech je možné se rozhodnout pro to či ono na nějaký čas a pak udělat rozhodnutí nové. Věčné věci ale vyžadují věčná rozhodnutí, rozhodnutí pro věčnost. Ta platí jednou provždy (Joz 24:19-20).
Odpočinutí musí obsahovat spočinutí, jinak není odpočinutím. V tom, co děláme, musí být spočinutí obsaženo. Musíme mít jasno a pokoj, že děláme to, co dělat máme, tak, jak máme, že jsme tam, kde máme být. Stojí za to vejít do odpočinutí - dobře si vybrat, věnovat rozhodnutí energii, práci, a vejít. Každé odkládání rozhodnutí, pro které máme všechny potřebné podklady či poznatky, je zmarněný čas.
Opravdová odplata se ukáže, až přijde Pán. A ukáže se také, kdo se rozhodl správně (Žid 11:6, Zj 22:12).
