Zjevení Janovo 2:1-6 Andělu Efezské církve piš: … 2 Známť skutky tvé, a práci tvou, i trpělivost tvou, a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteříž se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že jsou lháři. 3 A snášel jsi, a trpělivost máš, a pro jméno mé pracovals a neustal. 4 Ale mámť něco proti tobě, totiž že jsi tu první lásku svou opustil. 5 Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání a první skutky čiň. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti. 6 Ale toto dobré do sebe máš, že nenávidíš skutků Mikulášenské roty, kterýchž i já nenávidím.
Židům 5:14 Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého.
Jan 14:21 Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe. … 23 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme. 24 Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.
Matouš 24:12 A že rozmnožena bude nepravost, ustydneť láska mnohých.
Ztrátu první lásky Bůh označuje jako důvod k tvrdému soudu. Podstatou obnovy první lásky k Bohu není ale rozdmýchání horlivého citu, nýbrž obnova poslušnosti.
Ježíš vytýká Efezské církvi ztrátu první lásky. Přikládá tomu velkou vážnost – sice pozitivně hodnotí ostatní práci a konání efezské církve, přesto vyzývá církev k rychlému pokání, jinak jejím členům hrozí rychlý a velmi tvrdý soud (Zj 2:1-7). To je velmi vážné.
Je třeba si proto jednoznačně ujasnit, co je první láska a její ztráta. Interpretace, že se jedná o prvotní zapálenost, sklouznutí k rutině, k navyklému jednání, není správná. Ztratit kvůli tomu spasení, by byl příliš tvrdý soud a neodpovídal by Božímu charakteru.
Napomenutí se netýká ztráty nadšení, ani toho, že Efezští konají rutinně. V Písmu vidíme řadu příkladů, kdy Bůh velmi pozitivně hodnotí navyklé, rutinní správné jednání a vycvičenost k němu. Nevidíme žádný příklad, že by dobré jednání bylo odsouzeno proto, že se stalo již návykem. Ani to, že by špatné, leč horlivé jednání bylo hodnoceno pozitivně. Naopak. Navyklost k dobrému je hodnocena jednoznačně pozitivně (Žid 5:14).
Nelze ale pochopitelně zaměnit navyklost k dobrému konání a formálnost. Navenek správné, ale jen formální jednání bez obsahu, z pokrytectví, ve snaze získat pro sebe užitek či ze strachu, je hříšné.
Formální, prázdná a pokrytecká a hříšná může být ale i horlivost. Ta může dokonce zakrývat hříšné myšlenky a jednání.
První láska nespočívá v nadšení a horlivosti. Definici lásky k Ježíši Kristu vyřkl on sám: „Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude“ (J 14:23). Z toho plyne, že jediným důvodem pro ztrátu první lásky (tedy té, kterou jsme Pána milovali v době, kdy jsme ho ochotně poslouchali) je neposlušnost. Když tedy vyzývá Duch Svatý k obnově první lásky, tak to znamená výzvu k obnově poslušnosti a „první skutkům“ (Zj 2:5). To jsou skutky, které člověk koná, pokud má první lásku. Nejde tedy o časové určení, ale o podstatu věci. Ti, kdo první skutky přestanou z různých důvodů konat, ztratí „příbytek v nebi“ (Zj. 2:23). Stane-li se to, je jediný způsob, jak docílit obnovy – činit pokání z neposlušnosti (ne z tzv. ztráty lásky) a začít opět Pána poslouchat. Pak bude jeho příbytek znovu obydlen - Pán se k němu znovu vrátí.
Podstata ztráty první lásky je v tom, že člověk se zaplete do nepravosti a jeho láska uvadne (Mat 24:12). To platí vůči Bohu, analogicky ale třeba i mezi manželi.
Je třeba uvažovat a jednat v biblických termínech. Lepší důkaz o svojí lásce k Bohu, než poslušnost a navyklost k dobrému jednání, nelze dát. Horlivost a nadšení se k tomu v tom případě připojí, jen jejich projevy se budou postupně proměňovat. Neposlušnost v konkrétní věci nelze kompenzovat poslušností v jiných věcech. Je třeba poslechnout v té věci, ve které jsme byli neposlušní. Ať se to týká obecně Božích pokynů v Písmu, nebo adresných osobních pokynů.
