Mt 16:13 - 17:8 Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým mne praví lidé býti, mne Syna člověka? 14A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků. 15I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte? 16I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, Syn Boha živého. 17A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě toho, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích. 18I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí. 19A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. 20Tedy přikázal učedlníkům svým, aby žádnému nepravili, že by on byl ten Ježíš Kristus. 21A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti. 22I odved ho Petr na stranu, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nestaneť se tobě toho. 23Kterýžto obrátiv se, řekl Petrovi: Jdiž za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš těch věcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské. 24Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. 25Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. 26Nebo co jest platno člověku, by pak všecken svět získal, a své duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou? 27Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdážť odplatí jednomu každému podle skutků jeho. 28Amen pravím vám: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém. 17:1A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí, 2A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, a roucho jeho učiněno bílé jako světlo. 3A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním. 4A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, udělejme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. 4A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, udělejme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. 5Když pak on ještě mluvil, aj, oblak světlý zastínil je. A aj, zavzněl hlas z oblaku řkoucí: Toto jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte. 6To uslyšavše učedlníci, padli na tváři své a báli se velmi. 7A přistoupiv Ježíš, dotekl se jich, řka jim: Vstaňte, nebojte se.
2Pt 1:16-18 Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod, ale jakožto ti, kteříž jsme očima svýma viděli jeho velebnost. 17Přijalť jest zajisté od Boha Otce čest a slávu, když se stal k němu hlas takový od velebné slávy: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se zalíbilo. 18A ten hlas my jsme slyšeli s nebe pošlý, s ním byvše na oné hoře svaté.
Sedmnáctá kapitola Matoušova evangelia popisuje, jak se Ježíš před očima třech svých učedníků „proměnil“, a ukázal se jim ve své slávě. Po boku Ježíše se zjevil Eliáš a Mojžíš a z nebe zazněl Boží hlas. Jaký smysl tato událost měla?
Jen několik dní před událostí Proměnění Páně si Ježíš bere své učedníky stranou a místo dosavadního kázání zástupům se věnuje výhradně jim (Mt 16:13nn). Táže se jich nejprve, za koho jej mají ostatní židé – a učedníci shrnují nejčastější názory: za Eliáše či jiného proroka. Ježíš pokračuje dotazem důležitějším: a za koho mne máte vy? Slova se ujímá Petr a odpovídá: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého“ (Mt 16:16).
Ježíš přitakává a vzhledem k tomu, že je patrné, že učedníci (či přinejmenším Petr) této zásadní skutečnosti uvěřili, pronáší nejprve slavné zaslíbení (Mt 16:18n) a poté přistupuje k dalšímu vyučování učedníků. Když uvěřili, že je Mesiášem a Božím Synem, jsou již způsobilí, aby jim začal zjevovat své budoucí ukřižování a vzkříšení.
Sám Petr, který se vrcholně positivně projevil o malou chvíli dříve, však na slova o Ježíšově blížícím se utrpení reaguje ve smyslu: „to se zvládne, smrti se přece nějak půjde vyhnout“ (Mt 16:22).
Ježíš jej poměrně ostře pokárá a jme se vysvětlovat: nejen, že se sám Ježíš ukřižování nevyhne, ale s přístupem „smrti se vždycky nějak vyhneme“ by u něj nepochodili ani učedníci. Jinými slovy: i jim předpovídá mučednickou smrt (Mt 16:24n).
Útěchou má být učedníkům zaslíbení, že každému bude při posledním soudu spravedlivě Bohem odplaceno: i učedníkům, kteří položí svůj život pro Krista, i těm, kdo je zabijí (Mt 16:27).
A v souvislosti s celou touto debatou s učedníky Ježíš pronáší příslib, že ještě před blížící se mučednickou smrtí (která ostatně mohla reálně nastat ještě mnohem dříve, než nastala) uvidí někteří z učedníků Ježíše v plnosti slávy a královského majestátu (Mt 16:28).
Proměnění Páně, které v textu ihned navazuje (Mt 17:1-8), je tedy viditelné a hmatatelné potvrzení, že Ježíš je „Kristus, Syn Boha živého“, a tudíž i potvrzení jistoty, že slíbený spravedlivý soud se uskuteční.
Při samotné události Ježíšova tvář zářila jako Slunce (srov. Dan 10:6), jeho roucho bylo bílé jako světlo (srov. Dan 7:9). Ježíš se tedy ukázal v podobě odpovídající starozákonním viděním. Všechny zastínil oblak Boží přítomnosti (podobně jako v Exodu), z něhož zazněl Boží hlas přiznávající se k Ježíši jako ke svému Synovi a vybízející učedníky k poslušnosti jemu. A spolu s Ježíšem učedníci viděli Mojžíše, tj. vydavatele Zákona svědčícího o Mesiáši, a Eliáše, o jehož službě bylo prorokováno, že bude předcházet Mesiášovu příchodu.
Petr, Jan a Jakub sice nejprve nereagovali příliš chápavě (když dali najevo, že by na hoře proměnění nejraději trvale zůstali a „užívali si“ přítomnost Eliáše a Mojžíše), ale posléze očividně smysl pochopili: apoštol Petr později píše (2Pt 1:16-18), že „na vlastní oči viděli jeho majestát“, z čehož vzali potvrzení Ježíšovy moci (toho, že je Kristus, Boží Syn) i budoucího příchodu (když přijde soudit).
Význam Proměnění Páně spočíval v potvrzení toho, čemu učedníci uvěřili: že Ježíš je Mesiáš a Boží Syn. Těm, kdo věří, Bůh nechce vše zatemnit, aby museli poslepu šmátrat kolem sebe. Víra není „krokem do tmy“. Podobně jako Bůh potvrdil a vyjasnil to, čemu učedníci uvěřili – když Mu uvěřili, potvrzuje a vyjasňuje i nám: a tím naše víra a důvěra Jemu dále roste.
Smyslem Proměnění Páně nebylo, aby si tři vybraní učedníci „užili“ Boží přítomnost. Petrovo „zůstaňme tu“ Ježíš jako nadšenou reakci přešel bez výtky, nešlo však o reakci správnou. Zázraky, zjevení, projevy Boží moci, ale i biblické poznání apod. nejsou od toho, aby si v nich jednotlivý křesťan jen sám „lebedil“, natož aby si jejich prožitím budoval vlastní sebevědomí. Mají za účel zbudování církve, upevnění ve službě – tj. nějaké „ovoce“, které daný jedinec i díky nim přinese pro někoho dalšího. V případě Proměnění Páně šlo o to, aby učedníci s naprostou jistotou zvěstovali Ježíše jako Krista a Božího Syna v jakékoli situaci, dokonce až do vlastní mučednické smrti.
