Matouš 20:28 Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
1Petrova 1:18 Vědouce, že ne těmi porušitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, vykoupeni jste z marného vašeho obcování podle ustanovení otců, 19 Ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista,
Efezským 1:7 V němžto máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství milosti jeho,
Židům 9:12 Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl. 13 Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje jich k očištění těla, 14 Čím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému?
Ozeáš 13:14 Z ruky hrobu vyplatím je, od smrti vykoupím je; budu zhoubcím tvým, ó smrti, budu zkažením tvým, ó hrobe, želení skryto bude od očí mých.
Galatským 3:13 Ale vykoupilť jest nás Kristus z zlořečenství Zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě),
Koloským 1:13 Kterýž vytrhl nás z moci temnosti a přenesl do království milého Syna svého, 14 V němžto máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů,
5Mojžíšova 27:15 Zlořečený člověk, kterýž by udělal rytinu aneb věc slitou, ohavnost Hospodinu, dílo rukou řemeslníka, by ji pak i do skrýše odložil. I odpoví všecken lid a řekne: Amen.
Matouš 15:1 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce: 2 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. 3 A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
2Královská 17:15 A opovrhli ustanovení jeho i smlouvu jeho, kterouž učinil s otci jejich, i osvědčování jeho, kterýmiž se jim osvědčoval, a odešli po marnosti, a marní učiněni jsou, následujíce pohanů, kteříž byli vůkol nich, o nichž jim byl
Koloským 1:19 Poněvadž se zalíbilo Otci, aby v něm všecka plnost přebývala, 20 A skrze něho aby smířil s sebou všecko, v pokoj uvodě skrze krev kříže jeho, skrze něj, pravím, buďto ty věci, kteréž jsou na zemi, buď ty, kteréž jsou na nebi. 21 A vás také někdy odcizené a nepřátely, v mysli vaší obrácené k skutkům zlým, nyní již smířil, 22 Tělem svým skrze smrt, aby vás postavil svaté, a neposkvrněné, a bez úhony před obličejem svým,
2Korintským 5:18 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto. 19 Nebo Bůh byl v Kristu, smířuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření. 20 Protož my na místo Krista poselství dějeme; a jako by Bůh skrze nás žádal vás, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem. 21 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.
Římanům 3:9 Což tedy? My převyšujeme pohany? Nikoli, nebo jsme již prve dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem, 10 Jakož psáno jest: Že není spravedlivého ani jednoho. 11 Není rozumného, není, kdo by hledal Boha. 12 Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. …
Římanům 4:25 Kterýž vydán jest na smrt pro hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše. 22 Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící. 23 Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. 24 Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši, 25 Jehožto Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázání spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů,
Římanům 5:1 Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista,
Všichni víme, že jsme vykoupeni krví Ježíše Krista, očištěni, smířeni, ospravedlněni. Tyto pojmy se i v Písmu mnohdy překrývají, což by ale nemělo vést k bezmyšlenkovitému užívání těchto termínů bez vnímání jejich vzájemných souvislostí.
Vykoupení smrtí na kříži
Součástí Ježíšova poslání byla jak jeho pozemská služba (Mat 20:28), tak vykoupení smrtí na kříži (1Pet 1:18). Kristus při tom musel prolít svou krev, a tedy zemřít (Ef 1:7). Písmo jeho dokonalou oběť charakterizuje takto: „obětoval sám sebe“ (Žid 9:14), „dal svůj život“ (Mat 20:28), „skrze svou vlastní krev“ (Žid 9:12). Teprve souhrn těchto vyjádření ukazuje Kristovu oběť v její celistvosti. Není proto vhodné si vytvářet příliš obrazné představy – například: jak Ježíš vnesl krev do svatyně.
(Viz také kázání Vykoupení skrze krev Krista.)
Z čeho nás Ježíš Kristus vykoupil
V Oz 13:14 prorok zaslibuje vykoupení od smrti, v Gal 3:13 apoštol Pavel mluví o vykoupení ze „zlořečenství zákona“, v 1Pet 1:18 se dočítáme, že jsme „vykoupeni z marného obcování podle ustanovení otců“. O vykoupení z „veškeré nepravosti“ a „moci temnoty“ čteme v Kol 1:13,14.
Vykoupení ze zlořečenství zákona
Pro Izrael platil Zákon jako celek, přestoupení jediného jeho ustanovení znamenalo porušení celého Zákona, a tedy zlořečení. To apoštol nazývá zlořečenstvím Zákona a pro Židy tak Ježíšova oběť znamená vykoupení ze zlořečenství Zákona jako celku (Gal 3:13).
Křesťané nejsou pod zlořečením celku Zákona jako Izrael, nicméně řada jeho ustanovení je platná i pro ně, neboť Bůh v Zákoně projevil svůj charakter, co je správné a co zlé. V 5M 27:15 Bůh například oznamuje, že kdokoli by vyrobil a vzýval modlu, je zlořečený. Toto ustanovení platí obecně, tedy i pro křesťany. Proto se i na nás vztahuje vykoupení ze zlořečenství zákona. Toto vykoupení pochopitelně neznamená legitimizaci toho, co Bůh označuje v Zákoně za nepřijatelné.
Aby nás Ježíš mohl ze zlořečení Zákona vykoupit, musel zemřít způsobem, který jediný toto umožňuje – pověšením „na dřevě“ (Gal 3:13). Není to proto, že jedině dostatečně krutá smrt ukřižováním by tento požadavek mohla naplnit, nýbrž proto, že je to Boží požadavek a aby vykoupení mělo právní platnost, muselo proběhnout právě tak.
Vykoupení z „marného vašeho obcování podle ustanovení otců“
Židovští učitelé a kněží ve snaze vyhnout se porušování Zákona vypracovali celou řadu doplňujících nařízení a striktně lpěli na jejich dodržování. To je ale ve výsledku od Boha naopak odvádělo, jelikož zaměnili prostředky a cíl, jak jim ukázal i Ježíš (Mat 15:1-14). O vykoupení z této marné snahy přiblížit se Bohu lpěním na dodržování lidmi ustanovených pravidel píše apoštol Petr (1Pet 1:18). Má na mysli ale jen tato lidská ustanovení, nikoli ustanovení Zákona (viz výše).
Ježíš nás také vykoupil z nepravosti a moci temnoty (Kol 1:13,14). Jedno od druhého nelze oddělit. Jestliže jsme vykoupeni z moci temnoty, tak jsme vykoupeni z veškeré nepravosti a naopak, musí to být v jednotě. Nelze být vykoupen z moci temnoty a přitom dál hřešit.
Očištění
Vykoupení je zároveň spojeno s očištěním. Očištění v Zákoně se týkalo pouze očištění těla, krev zvířat mohla člověka očistit jen povrchně (Žid 9:13). Kristova oběť ve své celistvosti očišťuje „svědomí od skutků mrtvých“ (Žid 9:14), tedy očišťuje hříšné nitro člověka, samou jeho podstatu.
Smíření
Pokud někdo smíření s Bohem chápe jako akt utišení Božího nepřátelství, hněvu vůči hříšníkům, ukazuje to na de facto pohanské chápání Boha (2Kr 17). Jako někoho, koho je potřeba si prostřednictvím oběti, v tomto případě oběti Ježíše Krista, usmířit. V Písmu ale čteme o našem smíření s Bohem něco zcela odlišného.
V Kol 1:19nn je výslovně uvedeno, že Bůh skrze Ježíše usmířil naše nepřátelství – to my jsme byli Boží nepřátelé, to nás se sebou Bůh skrze Kristovu oběť smířil (v. 21). Apoštol Pavel to potvrzuje, když nás vyzývá: Smiřte se s Bohem (2Kor 5:20). Nešlo tedy o upokojení Božího nepřátelství vůči nám, ale našeho nepřátelství vůči Bohu! Tím, že nás Ježíš očistil od hříchu a nečistoty, nastal mír mezi námi a Bohem. To je podstata smíření, které Kristus vykonal. Kristova smiřující práce tedy neproběhla vůči Bohu, ale vůči lidem.
Božími nepřáteli byli od pádu Adama všichni lidé (Kol 1:21, Řím 3:9-10). Pokud je někdo ještě i jako křesťan přesvědčen, že v jeho případě to tak nebylo, je zřejmé, že zdroj nepřátelství mezi člověkem a Bohem přisuzuje Bohu a Boha vnímá jako trvalého potenciálního nepřítele, jehož hněv zadržuje jedině Ježíšova oběť. V takovém vztahu ale není důvěra, vztah je v lepším případě z lidské strany veden snahou jednat slušně a tedy nepřivodit Boží hněv spoléhaje při tom na usmiřující oběť Ježíše Krista.
Správné porozumění usmíření člověka a Boha ovlivňuje i kázání evangelia. Pokud službu smíření (2Kor 5:18-20) chápeme tak, že máme smiřovat Boha vůči lidem, je to převrácené. Výsledkem je, že lidé se pokoušejí usmiřovat Boha namísto toho, aby činili pokání a řešili skutečný problém, čili svoje nepřátelství vůči bohu. To hříšník se potřebuje smířit s Bohem, ne naopak!
Ospravedlnění
V Řím 4:25 čteme, že Kristus „vstal pro ospravedlnění naše“. Nelze ale říci, že jsme ospravedlněni Ježíšovým vzkříšením jako takovým. Ježíš Kristus zemřel za hříchy druhých jako spravedlivý, smrt nad ním ztratila vládu, a proto mohl být vzkříšen. Vykoupení od smrti zaslibuje i svému lidu (Oz 13:14). Vzkříšením se prokázala Kristova spravedlnost a byla jím potvrzena jeho pravomoc k ospravedlnění druhých.
Komplexní dílo vykoupení
Je třeba se na věc dívat v kontextu jako na jedno komplexní dílo vykoupení, vidět spojitosti. To, jak těmto věcem věříme, utváří náš život (Řím 3:22-25). Jsme ospravedlněni z víry (Řím 5:1), ne ale sama naše víra či její intenzita působí naši spravedlnost, nýbrž to, jak jsme uvěřili a přijali celé vykoupení v Kristu.
