Jeremiáš 31:31 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou. …. 33 Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem. 34 A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou ….
Židům 8:10 Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. 11 A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.
Jakub 1:21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Efezským 4:11 A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele, 12 Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova, 13 Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova, 14 Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; 15 Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus, 16 Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.
1Petrova 2:2 Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, to jest Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli,
1Janova 3:18 Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou.
Jakub 1:22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
Jakub 2:14 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti? 15 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu, 16 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude? 17 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
Růst je znakem života. K růstu křesťana je nezbytný život v čistotě a svatosti, přijímání slova a život v obecenství Božího lidu. Jedině tak může růst jeho vztah s Bohem.
Z vyjádření poroka Jeremiáše (Jer 31:31-34), jež pak cituje apoštol Pavel (Žid 8: 10-12), je zřejmé, že zásadní skutečností Nové smlouvy má být vztah Božího dítěte s Bohem. Aby se tento vztah mohl rozvíjet, musí křesťan mít v první řadě v pořádku základ. Tím je očistit se a žít v čistotě a svatosti, přijímat slovo (Jak 1:21) a žít v obecenství Božího lidu (Ef 4:11-16).
Bez života v čistotě a svatosti nelze přijímat Boží slovo. Apoštol Petr přitom říká, abychom slovem rostli a byli po něm žádostivi (1Pet 2:2). Zdravý růst není možný bez obecenství Božího lidu, ve kterém fungují dary, služebnosti, obdarování, autority a služby, tak, jak je Bůh podle svého řádu ustanovil.
Výše uvedené principy je třeba v životě uplaňovat dlouhodobě, stabilně. Pokud je v těchto třech oblastech náš život dlouhodobě v pořádku, pak rosteme.
Není možné, aby se někdo v těchto elementárních skutečnostech dlouhodobě, věrně, pravdivě a upřímně držel slova, a přitom nerostl ve víře a v osobním vztahu s Bohem. Není také možné, aby někdo touto cestou dospíval ke známosti Pána a někdo jiný stejnou cestou nikoli.
Jsou v zásadě jen tři základní možnosti, proč člověk neroste ve víře a v osobním vztahu s Bohem: 1. žije trvale v hříchu, 2. nepříjímá Boží slovo, 3. nežije v obecenství Božího lidu. Případně kombinace v různém poměru (víceméně každý ví, v čem tkví právě jeho problém.)
Trochu jiná situace nastává, když je náš život v pořádku, ale potřebujeme se odrazit k vyšší úrovni vztahu s Pánem. Na to může být potřeba určitý zvláštní způsob jednání, konkrétní jednorázový čin apod. Může to být i relativní drobnost, která nás může posunout dál. K tomu ale nemůže dojít bez dobře a dlouhodobě fungujícího základu. Ten nelze obejít ani nahradit.
Vztah s Bohem nelze také jen „pěstovat“. Je třeba konat, k čemu nás Bůh vede. Můžeme říci, že vztah s Bohem bez skutků je mrtvý, podobně jako to platí o víře a lásce.
Láska podle Božího slova není jen partnerský cit. V každé lásce musí být obsaženy pravdivé projevy a činy. Stavět se k lidem a jejich jednání pravdivě, nezastírat skutečnost – naše postoje a jednání musí vycházet z posouzení situace či jednání člověka Božím Slovem. To myslí apoštol Jan, když říká „milujte pravdou“ (1J 3:18).
K lásce je třeba také konkrétní čin, například pomoc v nouzi. Není to tak, že bratrskou lásku máme. Musíme ji konat (Jak 1:22).
Podobně mluví Jakub ve známé pasáži o víře (Jak 2:14-17). Slovo o víře i lásce je vyjádřením univerzálního principu Božího slova. Proto můžeme Jakubova slova o víře parafrázovat i pro lásku: Láska, která není vyjádřena skutky, je mrtvá. A totéž se týká i lásky k Bohu. Pokud není provázena (správnými) činy, je vlastně také mrtvá.
