Žalm 29

Stručný výklad Davidova žalmu popisujícího Hospodinem způsobenou mohutnou bouři obcházející hranice území Božího lidu a připomínajícího věřícím náležitost úcty k Bohu a bázně před Ním.

Znění žalmu 29 vybízí cizí božstva k pokoření se před Bohem. Text však nebyl adresován příslušníkům okolních národů, či snad jejich bohům, ale Izraelitům. Jedná se o vyjádření Boží nadřazenosti nade vším. Žalmista vlastně říká: „Uvědomte si, že ti jejich bohové oproti Hospodinu nejsou nic!“ Sdělení se zaměřuje zejména proti Baalovi, božstvu bouře a deště, uctívanému okolními národy a mnohdy i samotnými Izraelity. Žalm ukazuje mohutnou bouři (Baalovu "výsostnou činnost") jako Boží čin, prováděný dokonce na „Baalově výsostném území“. Hospodin je Baalovi naprosto nadřazen.

Žalmista hovoří o Hospodinově hlase, o mohutném burácení. Popisuje Bohem způsobenou bouři, počínající děsivým hřměním a shlukujícím se mračnem nad Středozemním mořem, jež pokračuje směrem k hoře Hermon („Sirion“), kde hromobití způsobuje i otřesy země – celé pohoří se otřásá. Bouře se tedy od Středozemního moře posouvá směrem na východ, kde tvoří spoušť svými hromy a blesky, aby poté pokračovala dále na jih na poušť Kádeš. Právě z pouště Kádeš, jejíž přesné umístění není zřejmé, Izraelité poprvé „nahlédli“ do Zaslíbené země. Je tedy patrné, jak bouře popisovaná v žalmu 29 opisuje hranice Izraele a pustoší oblasti těsně za jeho hranicemi. Na jihu dochází k písečné bouři, k „otřásání pouští“ Kádeš. Tváří v tvář tomuto projevu Boží moci mají všichni vzdát⁵ Hospodinu důstojnost a moc. A ti, kdo jsou Jeho, v obdivu, vděčnosti a údivu, prokřikují „sláva“.

Žalm 29 sice mnohokrát zmiňuje „hlas Hospodinův“, nehovoří ale o osobním vztahu věřícího s Bohem. Zmiňuje Boží hlas jako projev Jeho moci a velkoleposti. A také soudu. Soudu nad pohanskými božstvy, soudu nad okolními národy, soudu nad bezbožnými. V závěru žalmu je zmíněna potopa, která přikryla svět v době Noema. I tehdy se jednalo o Boží čin, o Boží soud nad bezbožnými – a zároveň o Boží záchranu spravedlivých. Hospodin provádí časné soudy, zejména však vykoná soud věčný: spravedliví obdrží věčný život a nespravedliví budou zatraceni. I na zaslíbení tohoto soudu je náležitá reakce popsaná v žalmu: s vděčností a radostí i bázní a údivem prokřiknout „sláva“. Důsledkem tohoto eschatologického soudu totiž bude věčné kralování Boží a věčný pokoj spravedlivých. Hospodin je láska, je trpělivý a milosrdný, ale stejně tak neoddělitelně k Jeho osobnosti patří i to, že je spravedlivý a že koná spravedlivý soud. Nelze ani uměle rozlišovat mezi Bohem Otcem a Ježíšem Kristem v tom smyslu, že by Bůh Otec byl ten spravedlivý-soudící a Ježíš Kristus ten láskyplný-odpouštějící. Mezi Otcem a Synem není žádná nejednota: ostatně, žalm 29 hovoří o „hlase Hospodinově“ – a Božím Slovem je právě Syn. Fakt Boží spravedlnosti a Božího soudu je neoddiskutovatelný – a věřící by jej neměli ani odmítat, ani jen útrpně akceptovat, adekvátní reakcí je upřímná radost a obdiv.

Právě žalm 29 názorně upřesňuje někdy zkreslené křesťanské chápání vztahu s Bohem: jistě, jsme smířeni s Bohem, stali jsme se Jeho dětmi, můžeme s Ním mít osobní vztah – nikdy by se nám však nemělo stát, že se nám vytratí úcta, obdiv a bázeň před Hospodinem. Když žalm 29 popisuje Boží jednání a lidskou reakci na ně, je zřejmé, že zmíněné Boží jednání nebylo výzvou k rozhovoru, ale k zbožné úctě, takříkajíc k obdivnému oněmění, k tomu, že se věřící zmůžou jen na vyjádření údivu a obdivu. Až příliš často si křesťané vysvětlují, že „bázeň před Bohem“ neznamená strach. A skutečně není vhodné mít z Boha strach jako z nepřítele. Naprosto na místě ale je skutečná bázeň, vědomí naprosté Boží nadřazenosti, nesrovnatelnosti Jeho moci, Jeho velkoleposti – jinými slovy to, že Bůh není jakýsi sluha, určený k tomu, aby plnil všechna modlitební přání křesťanů, není ani kamarád, ale všemohoucí Král. Pro srozumitelnost pojmu „bázeň před Bohem“ snad může pomoci termín „respekt“ – nikoli ve smyslu vzájemného respektování se, ale v tom, který je vystižen slovy „mám z něj respekt“. Když má věřící z Boha respekt, nepřichází do úvahy, aby neposlechl. V takovém případě nejde něco zamlčet či mlžit. Podle knihy Přísloví je „bázeň Hospodinova počátkem moudrosti“ – i díky pobídce ze slov žalmu 29 se tedy ujistěme, aby se nám nevytratila bázeň před Bohem, abychom z Něj měli respekt.