Filipenským 2:1 Protož jest-li jaké potěšení v Kristu, jest-li které utěšení lásky, jest-li která společnost Ducha svatého, jsou-li která milosrdenství a slitování, 2 Naplňte radost mou v tom, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce, 3 Nic nečiňte skrze svár anebo marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější sebe majíce. 4 Nehledejte jeden každý svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných. 5 Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši, 6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu, 7 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn. 8 A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže. 9 Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno, 10 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí, 11 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.
Matouš 20:28 Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
Matouš 9:2 A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.
Židům 5:1 Všeliký zajisté nejvyšší kněz z lidu vzatý za lidi bývá postaven v těch věcech, kteréž u Boha mají jednány býti, totiž aby obětoval i dary i oběti za hříchy,
Filipeským 3:17 Spolunásledovníci moji buďte, bratří, a šetřte těch, kteříž tak chodí, jakož máte příklad na nás. 18 Neboť mnozí chodí, o nichž jsem častokrát pravil vám a nyní s pláčem pravím, žeť jsou nepřátelé kříže Kristova, 19 Jichžto konec jest zahynutí, jejichžto bůh jest břicho, a sláva jejich v mrzkostech jejich, kteříž o zemské věci stojí.
Ponížení je jedním z předpokladů služby. Kdo se poníží, toho Bůh následně vyvýší. Cílem ale musí být prospěšnost, nikoli povýšení samo.
Kdo chce druhým sloužit, musí se nejprve ponížit. Kdo se poníží, toho Bůh – stejně jako to vidíme na příkladu Krista - následně povýší. I On, ač všemohoucí Bůh, se musel kvůli záchraně člověka ponížit a Bůh Ho pak vyvýšil nade vše.
Na tuto souslednost – ponížení a z toho plynoucí povýšení – však nelze nahlížet jako na metodu. V takovém případě totiž obvykle není cílem být prospěšný lidem a Božímu dílu, ale především sobě, získáním onoho následného povýšení. Pokud to někdo chápe a praktikuje právě takto, je to vlastně projev jeho sobectví.
Sobectví je jednou z nejrozšířenějších lidských vlastností současnosti. Sobectví a bezohlednost s tím spojená jsou v naprostém rozporu s charakterem Krista. Takový člověk je Kristu zcela cizí. (Sobectví se zřetelně projeví například když člověk zhřeší. Pokání sobeckého člověka se soustředí na něj samotného, na jeho ztráty, na dopady do jeho života. Je sice správné a žádoucí chtít napravit svůj vztah s Bohem, ale zároveň je třeba myslet na ty, jimž člověk svým hříchem způsobil újmu – svým blízkým i církvi nebo Božímu dílu. Lidí, kteří takto uvažují, je ale velmi málo.)
Apoštol Pavel nás vyzývá, abychom smýšleli a jednali stejně jako Kristus (Filip 2:5), tedy abychom nehledali jen svůj zájem, ale zájem ostatních stejně jako Pán. Ježíš je bytostně takový – od věčnosti, ještě před stvořením člověka, hledal pro něj to nejlepší, a stejně to udělal i po pádu člověka pro jeho záchranu. Proto se Ježíš ponížil a svůj život nezištně obětoval na vykoupení lidí (Mat 20:28). A ačkoli byl Bohem následně vyvýšen nade vše, toto vyvýšení nebylo Jeho cílem.
Vyvýšení nebylo, a nemohlo být Kristovou motivací pro službu a oběť. Sice se stal člověkem ve smrtelném těle, přitom ale nadále zůstal Bohem (důkaz o tom poskytl při odpuštění hříchů nemocnému – nikdo jiný než Bůh hříchy odpouštět nemůže (Mat 9:2)). On se tedy neponížil a nezemřel na kříži proto, aby získal moc či postavení – oboje vždycky měl. Ponížil se proto, aby zachránil ty, které ďábel svedl. Mimochodem, pokud by Ježíš přistoupil na ďáblovu nabídku získat moc na Zemí a vyhnul se tak utrpení a smrti na kříži, což byla podstata ďáblova pokušení na poušti, byli by všichni lidé ztraceni, nebyla by už žádná šance k jejich záchraně.
Ježíš je nyní - jako král a velekněz zároveň - vyvýšen na Boží pravici, všechno je mu podřízeno. Jeho vyvýšení přineslo ještě dokonalejší službu, jelikož se nyní za nás v nebi neustále přimlouvá. (Aby se mohl stát naším veleknězem, musel být vzat z lidu (Žid 5:1). I proto se ponížil a stal člověkem.) Ve veškerém Jeho jednání tedy vidíme Jeho zájem o člověka, ochotu se kvůli němu ponížit a obětovat.
Hledat zájem druhého je jedním ze základních biblických postojů i postojů Ježíše Krista. Je třeba myslet na to, a tak i jednat, aby se naše lidská přirozenost co nejvíce proměnila na přirozenost Kristovu (Filip 2:5). Vnitřní potřeba být prospěšný, užitečný, lidem, církvi a Božímu dílu, je základním předpokladem pro službu. Takový by člověk ale měl být vždy, ne jenom kvůli službě. Je-li to jen kvůli službě, nejspíš je motivací dotyčného opět vlastní prospěch, docílení pozice, získání moci.
Nehledejme tedy jen svých věcí, ale buďme ochotni se ponížit, snést protivenství až do nejzazší meze kvůli evangeliu, jak o tom Pavel píše do Filipis (Filip 2:5). Takoví buďme, ne sobecky zaměření na svůj prospěch jako ti, o nichž Pavel mluví v témže listu jako o nepřátelích kříže Kristova, jelikož nebyli pro Krista ochotni snášet protivenství, natož pronásledování (Filip 3:17-20). Kdo s ponížením kalkuluje, protože se domnívá získat následně povýšení, ten nemá z Kristova myšlení v sobě nic a pro službu je nepoužitelný.
