Přísloví 9:10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
Kazatel 12:13 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží. 14 Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.
Přísloví 12:23 Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
Přísloví 1:5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější, 6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich. 7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
Přísloví 4:20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Přísloví 1:20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj. … 22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění? 23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
Přísloví 1:26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte, … 28Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne. 29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili, 30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. 31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
Přísloví 14:1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
Přísloví 18:13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
Přísloví 26:11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Jak 1:5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána. 6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
2 Petruv 2:20 Jestliže pak ti, jenž ušli poskvrn světa, skrze známost Pána a Spasitele Jezukrista, opět zase v to zapleteni jsouce, přemoženi byli, učiněn jest poslední způsob jejich horší nežli první. 21 Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázání. 22 Ale přihodilo se jim to, což se v přísloví pravém říkává: Pes navrátil se k vývratku svému, a svině umytá do kaliště bláta.
Cílem biblické moudrosti je obstát před Bohem. Teoreticky její zdroj křesťané znají. Jak teorii uvést do praxe? A kdo moudrost nezíská?
Biblická a přirozená moudrost jsou dvě velmi odlišné veličiny. Přirozená moudrost je správná a potřebná, ale nelze u ní hovořit o biblické moudrosti. Právě ta je ale základním předpokladem pro to, abychom obstáli na konci časů před Pánem.
Předpoklady pro nabytí moudrosti
Základním výchozím předpokladem pro nabytí biblické moudrosti je bázeň Hospodinova (Př 9:10). Kdo nemá Boží bázeň, nemůže být v biblickém smyslu slova moudrý. To většina křesťanů ví, přesto moudrost každý křesťan nemá, nebo ne v takové míře, v jaké by ji mít mohl a měl.
Shrnuje to autor knihy Kazatel na konci 12. kapitoly: Boha se boj, a přikázání jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží Boj se Boha, zachovávej jeho přikázání. Kdo obstojí před Bohem, má všechno, kdo neobstojí, nemá nic. (Kaz 12:13-14). Smyslem moudrosti je tedy žít tak, abychom obstáli před Bohem. To je skutečná moudrost, ta, o které mluví Písmo.
Základem pro nabytí moudrosti je bázeň před Bohem a zachovávání jeho přikázání. Tedy pokora vůči Bohu a láska k Němu (ta rovněž působí zachovávání přikázání). Je protimluv tvrdit, že se někdo bojí Boha a přitom nezachovává jeho přikázání.
Bázeň Hospodinova není strach; je to postoj, stav člověka – láska, vděčnost, úcta vůči Bohu, respekt, poslušnost, následování Ho.
Určující vlastností v biblickém významu moudrého člověka je naslouchání (Př 1:5). To nadále rozvíjí jeho moudrost a porozumění. Základním bodem moudrosti je tedy setrvalá bázeň před Bohem, cestou k ní je dovednost poslouchat – tedy naslouchat, porozumět a přijmout. A poslechnout, čili udělat. O moudrost musíme také stát a usilovat - nastavit ucho, naklonit srdce, volat po moudrosti, opravdu o ni stát. Abychom mohli Boží přikázání zachovávat, musíme je slyšet. Nikoli jen akusticky, nýbrž s plnou pozorností (Př 4:20).
Nabýt biblické moudrosti a biblickým způsobem ji rozvíjet nasloucháním a konáním může kdokoli. Stačí poslouchat a skutečně, s plnou pozorností a připraveností se podle toho zařídit. Pokud použijeme biblický pojem, tak stačí „naklonit své uši“, abychom mohli v rámci dosud nabyté moudrosti slovu porozumět (Př 1:6).
Kdo moudrost nezíská
Jsou jen dva důvody, proč někdo moudrosti nenabude: absence Boží bázně a neposlušnost. Opakem moudrosti pak není nedostatek moudrosti, ale bláznovství. Opakem moudrého tedy není nemoudrý, ale blázen (Př 12:23, Př 1:7). Kdo bázeň před Pánem ignoruje či odmítá, Kdo Boha neposlouchá, nemůže moudrosti nabýt a dočká se hořkých konců (Př 1:28-31, (2Pet 2:20-22).
Tajemství nabytí moudrosti je tedy velmi jednoduché: Mít Boží bázeň a dobře poslouchat Boží Slovo.
Na druhé straně, velmi důležité je zároveň nenaslouchat bezbožným a nikdy se nezařídit podle jejich životní filozofie. Takovým se Bůh bude vysmívat (Př 1:26). Těch, kdo Boha neberou vážně, je třeba se vyvarovat (2Pet 1:22).
Bůh říká, že dává moudrost ochotně (Jak 1:5). Je třeba mít ale správně postavené priority – od člověka, který se soustředí na věci časné, jim (namísto těm věčným) přisuzuje hlavní důležitost, moudrost odstoupí (Př 1:28-32). Jeho vnímání a stav se porouchá a je velmi obtížné dostat se zpět (někdy dokonce nemožné).
Moudrost vysvobozuje od zlé cesty a udržuje na dobré cestě. Naučí nás žít tak, abychom obstáli před Bohem. To je její prvořadý cíl. Jsou i „vedlejší účinky“ pro praktický život a jsou dobré. Prvořadý je ale věčný cíl.
