Lukáš 10:29 On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní? 30 I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše. 31 I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul. 32 Též i Levíta až k tomu místu přišed, a uzřev jej, pominul.33 Samaritán pak jeden, cestou se bera, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest. 34 A přistoupě, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl. 35 Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě. 36 Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry? 37 A on řekl: Ten, kterýž učinil milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.
3Mojžíšova 6:2 Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku nějakém, aneb mocí by vzal něco, aneb lstivě podvedl bližního svého,
2Samuelova 13:3 Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý.
Přísloví 17:17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
Přísloví 27:10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
2Samuelova 15:37 Šel tedy Chusai, přítel Davidův do města; Absolon také přijel do Jeruzaléma.
2Samuelova 16:17 Tedy řekl Absolon k Chusai: Toliž jest vděčnost tvá k příteli tvému? Pročež jsi nešel s přítelem svým?
1Mjožíšova 26:26 Abimelech pak přijel k němu z Gerar, a Ochozat, přítel jeho, a Fikol, kníže vojska jeho.
Žalm 55:13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: 14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; 15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
Přísloví 16:28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Matouš 20:13 On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
Lukáš 7:6 Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce.
Skutky 10:24 A nazejtří přišli do Cesaree. Kornelius pak očekával jich, svolav příbuzné své a přátely blízké.
Lukáš 14:10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
Lukáš 14:12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu. 13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých, 14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
Jan 11:11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
Skutky 27:3 Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.
Lukáš 16:9 I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do věčných stanů.
Jan 15:12 Totoť jest přikázání mé, abyste se milovali vespolek, jako i já miloval jsem vás. 13 Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své. 14 Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám. 15 Již vás nebudu více nazývati služebníky, nebo služebník neví, co by činil pán jeho. Ale vás jsem nazval přáteli, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám.
Jakub 2:23 A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
Lukáš 21:16 Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratrů, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás.
Lukáš 23:12 I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
Přítel druhého nezištně miluje, sleduje jeho prospěch, je ochoten se pro něj nasadit (a skutečně to dělá), jeho přátele má i za své přátele a jeho nepřátele má i za své nepřátele. Přátelství musí být také oboustranné.
V Písmu přímou definici přátelství nenajdeme. Často se tu vyskytuje pojem bližní, ten ale zahrnuje celou škálu významů vztahu mezi lidmi.
Ve Staré smlouvě výraz bližní označuje především členy izraelského národa. V Nové smlouvě Ježíš význam tohoto pojmu rozšiřuje a říká, že bližním může být i ten, kdo ve starozákonním smyslu za bližního považován nebyl, jelikož nepatřil do Božího lidu (samaritán v Luk 10:29). Původní hebrejský výraz pak na různých místech Písma překladatelé překládají podle kontextu - někdy jako bližní, jindy jako přítel.
Například ve 3M 6:2 užívají kraličtí výraz bližní - zde má Mojžíš v jednom z ustanovení pravidel vzájemného soužití na mysli bližního právě jako člena vlastního národa (3M 6:2), nikoli jako přítele.
Na řadě míst ale nacházíme i ve Staré smlouvě nalézáme slovo přítel v užším významu skutečného přátelství. Je to například v 2Sam 13:3, kde je zmíněn přítel Davidova syna Amnona, v Přísloví 17:17 má pisatel na mysli člověka, jehož život je bytostně spojen s životem jeho přítele a je připraven se pro přítele vždy nasadit, sledujíc jeho zájem a prospěch.
Bůh pokládá za moudré svého přítele nikdy neopouštět a vztahuje to i na přátele svého otce (Př 27:10). Z kontextu vidíme, že použití výrazu přítel je oprávněné i v 2S 15:37, resp. 2S 16:17 - na obou místech je řeč o Davidovu příteli jménem Chusai.
Další způsob užití sledovaného pojmu vidíme v 1M 26:26, kde sice u označení Ochozata překladatel užil výraz přítel (Abimelechův), z kontextu ale vyplývá, že autor má na mysli nikoli přítele v úzkém slova smyslu, ale spíše společníka, druha.
V Žalmu 55 pak vidíme, že David mluví o někom, s kým měl velmi důvěrný vztah a on ho zradil (Ž 55:13).
V Př 16:28 je v souvislosti s přátelstvím zmíněn klevetník – jeho působení totiž vztahy rozbíjí. A může se jednat jak o přátele, tak jen o známé. Jisté je, že přátelit se s klevetníkem je bláznovství.
Ve starozákonním pojetí je tedy přítelem v onom úzkém smyslu slova ten, kdo toho druhého opravdu miluje, kdo opravdu stojí o jeho nejlepší prospěch, kdo se pro něj v případě potřeby nasadí.
V Novém Zákoně se vyskytuje slovo přítel ve dvou variantách. V Mat 20:13 hospodář oslovuje jednoho z reptajících dělníků „příteli“. Nepochybně se tu jedná o zdvořilostní frázi, formální vyjádření, nikoli o přítele ve skutečném smyslu slova. Podobně v podobenství o svatební hostině hostitel jednomu z hostí vytýká nemístnost jeho účasti, při tom užívá opět výraz „příteli“ a zcela jistě ho za skutečného přítele nepovažuje. Užití zdvořilostního oslovení „příteli“ v tomto smyslu je tedy korektní a ospravedlněno Písmem, nelze to pokládat za nějaké pokrytectví.
Za pozornost stojí řecký výraz fýlos. Je překvapivé, kde se tento výraz, jehož význam je přítel, soudruh, ten, s kým jsme více zajedno, v Písmu vyskytuje. Nalezneme ho 1x v Matoušově evangeliu, 14x v Lukášově evangeliu, 5x v evangeliu Janově a několikrát ve Skutcích. Ani jedenkrát se tento výraz nevyskytuje v listech apoštola Pavla.
Výraz fýlos najdeme například v Luk 7:6, kde jím autor označuje přátele římského setníka, jenž je vyslal jako posly za Ježíšem s prosbou o uzdravení svého podřízeného.
Jako důvěrné přátele označuje výrazem fýlos Lukáš i ve Skutcích, kde popisuje situaci, když Kornelius s přáteli očekával příchod apoštola Petra a posléze v jejich přítomnosti přijal Krista (a jeho přátelé s ním). To je natolik intimní situace, že bezpochyby šlo o velmi důvěrné přátele (Sk 10:24).
Za svého přítele označil Ježíš například zemřelého Lazara (Jan 11:11): „To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.“
Mimochodem, v podobenství o povyšování v Luk 14:10 se ukazuje, že i na návštěvě u přítele je žádoucí chovat se uvážlivě. Kdo si povýšeně nárokuje přední místo, může z něj být uveden na místo, které mu hostitel přisoudil a které se obvykle od představy tohoto hosta výrazně liší. Je-li však skutečně považovaným přítelem hostitele a zaujme sám nejprve místo v pozadí, jeho hostitel si ho jistě všimne a uvede ho do své blízkosti.
Apoštol Pavel měl řadu přátel, a to i mezi nevěřícími (Sk 27:3). Je tedy v pořádku a biblické mít přátele mimo církev. Pavel měl ovšem i řadu velmi urputných protivníků, což je druhá strana téže mince. Pokud se této odvrácené straně chce někdo vyhnout tím, že raději nemá ani přátele, jedná nebiblicky a zle. O tom, že je možné a žádoucí mít přátele nejen mezi věřícími, svědčí i Luk 16:9.
Ježíš přáteli nazývá své učedníky, ale až v určité fázi jejich vztahu (Jan 15:12nn). Otec nazývá svým přítelem Abrahama, protože Mu uvěřil a byl věrný (Jak 2:23).
Přátelství je přátelstvím jedině tehdy, pokud je vzájemné (Luk 14:12nn). Jednostranné přátelství je spíše milosrdenstvím nebo milováním nepřátel.
Dodat nutno i to, že přátelství není neměnné a z různých příčin může skončit (Luk 21:16) a že přátelství vzniká i ze spojení společným nepřátelstvím (Luk 23:12).
Podstatou přátelství je tedy milovat skutečně, hledat prospěch přítele, přátelství je vždy vzájemné, přátelé jednoho jsou společnými přáteli obou a nepřátelé jednoho jsou společnými nepřáteli obou. Pokud neplatí všechny tyto body, nejedná se o skutečné biblické přátelství.
