5M 34:7 Byl pak Mojžíš ve stu a dvadcíti letech, když umřel, a nepošly oči jeho, aniž síla odešla od něho. 8 I plakali synové Izraelští Mojžíše na rovinách Moábských třidceti dní, a vyplněni jsou dnové pláče a kvílení nad Mojžíšem. 9 Jozue pak, syn Nun, naplněn jest duchem moudrosti; nebo byl vložil Mojžíš ruce své na něj. I poslouchali ho synové Izraelští, a činili, jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše.
10 Ale nepovstal více prorok v Izraeli podobný Mojžíšovi, (kteréhož by tak znal Hospodin tváří v tvář),
Jozue 1:1 Stalo se pak po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, že mluvil Hospodin k Jozue, synu Nun, služebníku Mojžíšovu, řka: 2 Mojžíš, služebník můj, umřel; protož nyní vstaň, přejdi Jordán tento, ty i všecken lid tento, a jdi do země, kterouž já dávám synům Izraelským. 3 Každé místo, po kterémž šlapati budete nohama svýma, dal jsem vám, jakož jsem mluvil k Mojžíšovi. 4 Od pouště a Libánu toho až k řece veliké, řece Eufrates, všecka země Hetejská až do moře velikého na západ slunce bude pomezí vaše.
Joz 1:7-8 Toliko posilň se a udatně sobě počínej, abys ostříhal a činil všecko podlé zákona, kterýž přikázal tobě Mojžíš, služebník můj; neuchyluj se od něho na pravo ani na levo, abys byl opatrný ve všem, k čemuž se obrátíš. 8 Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys ostříhal a činil všecko podlé toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš.
Joz 1:16-18 I odpověděli k Jozue, řkouce: Všecko, což jsi nám rozkázal, učiníme, a kamžkoli pošleš nás, půjdeme. 17 Rovně jakž jsme poslouchali Mojžíše, tak poslouchati budeme tebe; jediné nechť jest Hospodin Bůh tvůj s tebou, jako byl s Mojžíšem. 18 Kdo by koli odporný byl rozkázaní tvému, a neposlouchal by řečí tvých ve všech věcech, kteréž bys přikázal jemu, umřeť; toliko posilň se a zmužile se měj.
Joz 24:14-15 Protož nyní bojte se Hospodina, a služte jemu v dokonalosti a v pravdě, a odvrzte bohy, jimž sloužili otcové vaši za řekou a v Egyptě, a služte Hospodinu. 15 Pakli se vám zdá zle sloužiti Hospodinu, vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili, buď bohy, jimž sloužili otcové vaši, kteříž byli za řekou, buď bohy Amorejských, v jichž zemi bydlíte; jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.
Prohlášení Izraele při vstupu do zaslíbené země, že budou poslouchat Jozue jako poslouchali Mojžíše, znamená, že na jednu stranu sice pokračovali v neosobním vztahu s Bohem, na druhou stranu jejich rozhodnutí Boha skutečně následovat bylo velmi pevné a platné.
Generace Izraelců, která vešla po čtyřiceti letech do zaslíbené země, byla nadmíru zajímavá. Na jednu stranu stejně jako její otcové neměla přímý kontakt s Bohem a neusilovala o něj, na druhou stranu u ní vidíme, že život s Bohem a službu Jemu myslela vážně a potvrzovala to po celou dobu putování po poušti i při vstoupení do zaslíbené země pod vedením Jozue.
Stojí za zmínku, jak o Jozue i o této generaci Božího lidu Bůh mluví. V první kapitole knihy Jozue Bůh o tomto vůdci Izraele nemluví jako o svém služebníku, ale jako o služebníku Mojžíše (o Mojžíšovi vždy hovořil jako o svém služebníku). Jozue byl odvážný a bohabojný muž, v 5M 34:10 však jasně čteme, že po Mojžíšovi se už nikdy neobjevil takový služebník jako byl on, tedy ani Jozue to nemohl být. Bůh k němu sice rovněž mluví přímo, ale přece jen se zdá, že na poněkud nižší úrovni, než když mluvil k Mojžíšovi.
O samotném lidu se Bůh vyjadřuje také jinak. Neužívá výraz můj lid, ale jen tento lid. Otazníky vyvstávají, když zástupci lidu říkají, že budou Jozue následovat a poslouchat jako Mojžíše. Byť se tedy stejně jako jejich otcové spokojili jen se zprostředkovaným vztahem s Bohem, mysleli to zcela upřímně a měli za to, že tak je to správné, přičemž s tím lze souhlasit. Mojžíšův zákon byl totiž vydán až následně na to, kdy lid odmítl, aby s nimi Bůh jednal přímo, bezprostředně. Tedy je v pořádku, že se generace Izraele, která vešla do zaslíbené země, odvolává na dosavadní způsob vedení a následování Boha skrze Jím povolaného vůdce. (Pokud lidé usilují o změnu, když to není místě, přinese to pro ně neblahé následky, jindy zase neblahé následky přinese to, když se lidé smíří s tím, co Bůh na jejich adresu prohlásil. Rozpoznat, co je v dané chvíli správné, není však vždy snadné.)
Rozhodnutí Izraele poslouchat Jozue jako Mojžíše bylo pevné a dlouhodobé a jak Písmo dokládá, skutečně tak činili a Bůh s nimi proto mohl jednat (Joz 1:16-18). A jak můžeme nahlédnout v Písmu, žádná druhá podobná generace – snad až na generaci navrátivší se z Babylona – už se v historii Izraele neobjevila.
Jozueho generace byla rovněž generace zmužilá, což prokázala už jen tím, že její zástupci prohlásili, že kdo Jozue a skrze něj Boha poslouchat nebude, toho zabijí (Joz 1:18). Bez zmužilosti a odvahy nelze Boha skutečně následovat a řádně mu sloužit – to platí pochopitelně i dnes.
Na druhou stranu, ještě desítky let po tom, co se Jozue stal nástupcem Mojžíše, musel vyzývat lid, aby se zbavil model a rozhodl se, komu chce doopravdy sloužit (se všemi důsledky svého rozhodnutí). Lid se na to konto znovu zavázal sloužit Bohu a Jozue úmluvu potvrdil (Joz 24:14-27). Přesto už následující generace tuto úmluvu porušila se všemi následky. Ani zaslíbení územní rozlohy Izraele z Joz 1:4 se nenaplnilo (země nikdy nedosáhla až k Eufratu).
