Jan 3:16 Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. … 19 Toto pak jest ten soud, že Světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli Světlo; nebo skutkové jejich byli zlí. 20 Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho. 21 Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou.
Lukáš 15:4 Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
2Petrova 3:9 Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává,) ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili.
1Janova 5:19 Víme, že z Boha jsme, ale svět všecken ve zlém leží.
2 Tesalonickým 2:7 Nebo již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, jenž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen. … 9 Kteréhožto nešlechetníka příští jest podle mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými, 10 A se všelikým podvodem nepravosti v těch, jenž hynou, protože lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli. 11 A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů, aby věřili lži, 12 A aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.
Milování pravdy a světla by mělo být jednou z nejzákladnějších potřeb a vlastností křesťanů. Touha po poznání pravdy v kombinaci s působením Božího světla by zároveň měla lidi přivést k hledání Krista a obrácení se k němu. Pro ty, kdo milují pravdu, je snadné Jej najít.
Ježíš přišel na svět kvůli záchraně hříšníků. Kvůli jejich záchraně se ponížil a nechal zabít (Jan 3:14-21). Každou ztracenou ovci hledá, aby ji přivedl zpět (Luk 15:4-7), nevěřícím setrvale poskytuje šanci k pokání, a tedy ke spasení, právě kvůli nim prodlévá se svým druhým příchodem a s vytržením spravedlivých (2Pet 3:9).
Bylo by s tímto zcela v rozporu, kdyby bylo složité, či dokonce nemožné Jej najít. Přesto mnozí tvrdí, že přes veškerou svoji snahu Boha najít Jej nalézt (a rozhodnout se pro Něj) nemohou.
Skutečným důvodem ale není obtížnost Boha přes všechno své úsilí najít, nýbrž to, že daný člověk více miluje tmu světa než Boží světlo (J 3:19-21).
Milování tmy je bytostný niterný stav takového člověka, k čemuž patří stejně tak bytostné nenávidění světla. Proto se světlu vyhýbá, a pokud se pod vlivem okolností ke Kristu přece obrátí, jeho obrácení nebývá skutečné; i nadále se bude světlu vyhýbat, i nadále se bude lépe cítit ve tmě.
Bůh je světlo, není v Něm žádná tma. Na druhou stranu Jeho světlo tmu prozařuje, je tedy snadné světlo najít, i když je člověk ve tmě. Pokud touží po pravdě. Když ale miluje tmu, ke světlu jít nemůže – v Bohu totiž žádná tma není. A tak člověk vydává tmu, již miluje a nechce se jí vzdát, za světlo.
Jsou jen dvě možnosti – buď milujeme světlo a pravdu, pak si od temnoty držíme odstup, nebo milujeme temno a lež, a pak se skrýváme před světlem.
Pokud je tato pravda pro člověka obtížně přijatelná, dříve nebo později se uchýlí k útěšné lži. Místo jasné diagnózy o milování tmy se utěší tím, že „nerozumí“. Ježíš ale nenabízí žádné jiné vysvětlení, proč se k Němu lidé neobracejí, než to, že milují tmu. Svět, o němž je psáno, že leží ve zlém (1J 5:19), jim z nějakých důvodů imponuje a nechtějí se ho vzdát.
V 2Tes 2:7-12 apoštol Jan dokládá, že ten, kdo si nezamiloval pravdu, oblíbil si nepravost – život ve světě – a hyne. Nejedná se jen o konečné zahynutí, nýbrž o průběžný stav a pohyb člověka směrem ke zkáze.
Není žádné jiné řešení než si pravdu zamilovat a jít za ní. Lidé, kteří chodí ve světle, tímto světlem září. Zamilovat si Pána znamená, že se v člověku rozhoří oheň, který nic nemůže uhasit.
