1Petrova 1:23 Znovu zrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, totiž skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky. 24 Nebo všeliké tělo jest jako tráva, a všeliká sláva člověka jako květ trávy. Usvadla tráva, a květ její spadl, 25 Ale slovo Páně zůstává na věky. Totoť pak jest to slovo, kteréž zvěstováno jest vám.
1Petrova 2:2 Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, to jest Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli, 3 Jestliže však okusili jste, kterak dobrotivý jest Pán.
Židům 5:12 Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího. 13 Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvně jest). 14 Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly vycvičené k rozeznání dobrého i zlého.
Lukáš 9:44 Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské. 45 Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu.
1Korintským 2:14 Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, protože ony duchovně mají rozsuzovány býti.
15 Ale duchovní člověk rozsuzujeť všecko, sám pak od žádného nebývá souzen. 16 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme.
1Korintským 3:1 A já, bratří, nemohl jsem vám mluviti jako duchovním, ale jako tělesným, jako maličkým v Kristu.
2 Mlékem jsem vás živil, a ne pokrmem; nebo jste ještě nemohli pokrmů tvrdších užívati, ano i nyní ještě nemůžete. 3 Ještě zajisté tělesní jste. Poněvadžť jest mezi vámi nenávist, svárové a různice, zdaž ještě tělesní nejste? a tak podle člověka chodíte.
Živým Božím slovem znovuzrozený křesťan setrvale roste, znakem duchovní dospělosti je rozeznání dobrého a zlého. K tomu je třeba se vycvičit opět skrze živé Boží slovo.
Naše nové narození se stalo skrze živé Boží slovo. To neznamená, že každý, kdo slyší živé Boží slovo, se znovu narodí (viz Mat 13 podobenství o rozsévači; viz také kolik lidí uvěřilo při poslechu kázání apoštolů, které jisto-jistě bylo živým Božím slovem). Znamená to ale, že jinak se znovuzrodit nelze! Ke znovuzrození člověka k věčnému životu může dojít jedině z nepomíjitelného, věčného živého Božího slova (1Pet 1:23-25).
Bůh očekává, že po znovuzrození budeme dále růst (1Pet 2:2-3). To je možné opět pouze prostřednictvím živého Božího slova. Není žádný jiný prostředek k růstu než živé Boží slovo. Církev, obecenství, pastorační služba apod., to vše je důležité a žádoucí, leč jde jen o prostředky k tomu, aby se živé Boží slovo dostalo k posluchači a mohlo v něm působit.
Stejně jako fyzický růst dítěte nastává hned po jeho narození, i duchovní růst znovuzrozeného člověka začíná – má začít – vzápětí po novém narození. Duchovní růst se děje týmž živým Božím slovem, kterým jsme se znovu narodili. Jen jeho obsah se pochopitelně proměňuje.
Podmínkou je, že jsme po Božím slově žádostivi, a to proto, že jsme poznali, zakusili Boží dobrotu (1Pet 2:3). Nikoli nějaký konkrétní projev Boží dobroty (například uzdravení), ale Boží dobrotu jako podstatu Božího charakteru. Bez tohoto poznání a absolutní důvěry a zakotvenosti v něm není růst možný, protože pochybnost o Boží dobrotě slyšené a rozvažované Boží slovo narušuje a ničí.
Co se ale vlastně rozumí tím růstem, o němž apoštol Petr mluví? Odpověď dává pisatel listu Židům: „Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly vycvičené k rozeznání dobrého i zlého“ (Žid 5:12-14). Růst je tedy podle Písma neoddělitelně propojen s poznáním dobrého a zlého. Tak, že jsme natolik pocvičeni Božím slovem, až se nám to stane vlastním, prostoupí to do naší mysli, charakteru i smyslů.
Čím více naše smysly pracují ve shodě s tím, co říká Boží slovo, tím více jsme v něm vycvičeni a tím více zároveň vzniká potřeba a schopnost přijímat hutnější Boží slovo, aby smysl rozeznávání dobrého a zlého mohl být vybrušován k dokonalosti a my díky tomu mohli více růst.
Že to tak nefunguje automaticky, vidíme už u Ježíšových učedníků. Ježíš u nich očekával rychlý růst, a byl nejednou překvapen, když tomu tak nebylo. Příkladem je situace, kdy je začal připravovat na to, že bude vydán svým pronásledovatelům: „Syn člověka bude vydán v ruce lidské“ (Luk 9:44). Učedníci nebyli s to tuto skutečnost vzít za svou, nebyli ve stavu, kdy by jí mohli porozumět, tato představa se jim příčila.
Na druhou stranu si ale uvědomovali, že by rozumět měli, proto se neodvážili požádat o vysvětlení a uchýlili se k zástupnému tématu a debatě o tom, kdo bude v Božím království největší. (To ostatně platí i dnes. Lidé raději mlčí, než by se vystavovali riziku, že se ukáže jejich skutečný stav.)
Každý růst vyžaduje namáhavý trénink. Malé dítě vyvine v raném období maximální možnou energii k tomu, aby se mohlo všestranně rozvíjet, a je-li zdravé, tak se mu to i úspěšně daří. Totéž platí i pro duchovní růst. Kdo nepodstupuje pravidelné a značné úsilí k porozumění Božímu slovu, neroste k dospělosti.
Znakem duchovní dospělosti je rozeznání dobrého a zlého. Tělesný člověk vnímá Boží pohled na rozlišení dobrého a zlého jako bláznovství, příčí se mu vnímat věci Božím pohledem a jednat podle Božího slova; věci hodnotí vlastním pohledem a jedná podle vlastních pravidel. A protože mu chybí rozeznání dobrého a zlého, rozumí si s lidmi z okraje církve nebo s nevěřícími lépe než s Bohu vydanými křesťany (1Kor 2:14-15).
Kdo si uvědomí, že tento znak dospělosti nenaplňuje, ač by už měl, má dvě možnosti. První je pracná: nejprve návrat k základním pravdám Božího slova (Žid 5:12) a posléze na tomto jistém základě usilovat o postupný růst. Méně pracná, v podstatě nouzová a vlastně ne ta správná možnost je osvojit si toliko pravidla – bez jejich porozumění.
Změna je možná, je to jen otázka upřímné vydanosti a cvičení. Vycvičme své smysly poctivým a usilovným přijímáním a naplňováním Božího slova, stejně jako to dělá malé dítě v období svého nejbouřlivějšího usilovného rozvoje. Abychom rozeznali, co je dobré a špatné podle Božích měřítek ne proto, že se to dočteme v jakémsi seznamu žádoucího a nežádoucího, ale proto, že nám to bude vlastní.
