Jan 14:15 Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte. 16 A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, 17 Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá a v vás bude. … 21 Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe. 22 Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu? 23 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme. 24 Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo. 25 Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje. 26 Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.
2 Tesalonickým 2:3 Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane den Páně, než až prve přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení, 4 Protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, anebo čemuž se děje Božská čest, takže se posadí v chrámě Božím, tak sobě počínaje, jako by byl Bůh. 5 Nepomníte-liž, že ještě byv u vás, o tom jsem vám pravil? 6A nyní co mešká, víte, totiž aby on teprv zjeven byl časem svým. 7 Nebo již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, jenž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen. 8 A tehdážť zjeven bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst svých a zkazí zjevením jasné přítomnosti své,
Jan 15:1 Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest 2 Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla. 3 Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám. 4 Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně. 5 Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti. 6 Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschneť, a sberouť ty ratolesti a na oheň uvrhou a shoříť. 7 Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám. 8 V tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné, a takť budete moji učedlníci. 9 Jakož miloval mne Otec, tak i já miloval jsem vás. Zůstaňtež v milování mém. 10 Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázání Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.
Jan 15:17 To přikazuji vám, abyste se milovali vespolek.
Milovat Boží přikázání a s potěšením je naplňovat se současným respektem vůči jejich Vydavateli je ukazatelem toho, zda Boha milujeme. Život podle vlastních kritérií pak Písmo nazývá bezzákonností.
Mezi zákonností (zachováváním přikázání) a milováním Boha existuje přímý vztah, stejně jako existuje přímý vztah mezi bezzákonností a bezbožností.
V posledním větším proslovu k učedníkům před ukřižováním mluvil Ježíš Kristus právě o tomto důležitém aspektu života s Bohem – o vztahu mezi milováním Božích přikázání a milováním Boha (Jan 14).
Ježíš se zde před učedníky poprvé zmiňuje o Duchu svatém a vysvětluje hlavní důvod, proč bude na Zemi Otcem vyslán: aby Božímu lidu pomohl co nejlépe porozumět Ježíšovým přikázáním i po Jeho odchodu – tak, aby je lidé mohli s porozuměním zachovávat a žít podle nich. Všechny ostatní role Ducha svatého jsou podřízeny tomuto hlavnímu cíli, resp. mají dosažení tohoto cíle napomoci.
Vztah mezi Bohem a Jeho lidem (jako s celkem i s jednotlivci) má jasná pravidla. Ježíš říká: „Kdo mě miluje, ten má přikázání zachovává, kdo mě nemiluje, ten má přikázání nezachovává“ (J 14:23-24). Kdo tedy nezachovává Boží přikázání, ten Boha ve skutečnosti nemiluje, byť sám je možná přesvědčen o opaku.
Kdo chce s Bohem žít, miluje Ho, zná a zachovává Jeho přikázání a nechá se v tom vést Duchem svatým. Není jiná možnost, jak mít s Bohem skutečný vztah.
Tím, že zachováváme Ježíšova přikázání, stáváme se roubem vinného kmene, jímž je On sám. Připojeni jako ratolesti k vinnému kmeni můžeme však být jedině tehdy, pokud v nás Ježíšova slova zůstávají, stanou se nám vlastními (J 15:7-10). Tedy opět, pokud milujeme a zachováváme Jeho přikázání.
Ovšem některým křesťanům se to jeví příliš těžké, a tak nalézají různé okliky, jak se tomu vyhnout. Například slovy „To přikazuji vám, abyste se milovali vespolek“ (J 15:17). Toto nadřazují všemu, a tím vlastně „plní“ všechna přikázání Písma. To je však velmi nesprávná interpretace zmíněného Ježíšova přikázání srovnatelná se slovní hříčkou „pes má 4 nohy, moje kočka má 4 nohy, tedy moje kočka je pes“.
Ovšemže nejde o pouhé dodržování jednotlivých přikázání! Správný postoj k nim totiž stojí na uznání absolutní Boží autority, na tom, že On zcela legitimně určuje, co je správné a co nikoliv, a že pak i celé Písmo je Božím zákonem.
Když člověk takto přemýšlí a jedná, má naprostou jistotu, že Bůh bude s ním. Není možné, aby to bylo jinak. Vždyť Ježíš říká: „Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.“ (J 14:23) Bůh si tedy nárokuje respektování, milování a naplňování Jeho přikázání, zaslibuje ale zároveň, že bude s každým, kdo toto s radostí přijme za své a bude to v životě naplňovat. A naopak. Kdo se Stvořiteli protiví, nemůže očekávat Jeho přízeň.
Stav, kdy lidé neuznávají svrchovanost Božího zákona, nazývá Písmo bezzákonností. To neznamená, že by neplatily žádné zákony, že by vládla anarchie. Dokonce i za vlády Antikrista budou platit zákony, a to velice přísné, ovšem jiné nežli Boží.
Bezzákonnost je na Zemi přítomná podle apoštola Pavla už nejméně od doby jeho působení, vyvrcholí pak před příchodem Krista (2Tes 2:3-8). Lidé si vytvoří vlastní zákony namísto Božích, kterými pohrdnou stejně jako jejich Vydavatelem. Čím dál více lidských zákonů bude v rozporu se zákony Božími, lidé sami začnou určovat, co je dobré a co zlé, co správné a co nesprávné, a to podle svých, nikoliv Božích kritérií; a již jsme toho svědky. Přesto je řada lidí, kteří toto činí, přesvědčena, že žijí s Bohem.
Ježíš říká: „Zůstaňtež v milování mém“ (J 15:9). Začít je třeba u toho, kdo Bůh je, ne u jednotlivých přikázání. Kdo má respekt vůči Stvořiteli a Vydavateli zákona, miluje Jeho i Jeho přikázání a s radostí a potěšením je naplňuje, ten ponese ovoce a Otec se Synem budou u něho přebývat.
