1Sam 12:23 Ode mne také odstup to, abych měl hřešiti proti Hospodinu, a přestávati modliti se za vás, nýbrž navoditi vás budu na cestu dobrou a přímou.
Žalmy 27:11 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.
Jozue 13:9 Od Aroer, kteréž jest při břehu potoka Arnon, i města u prostřed potoka, i všecky roviny Medaba až do Dibon,
Izajáš 40:3 Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho. 4 Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou.
Židum 12:12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte, 13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
Žalmy 67:5 Veseliti se a prozpěvovati budou národové; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi. Sélah.
Boží cesty jsou přímé a Bůh od nás očekává, že i my budeme přímí. Co to přesně znamená? Jak v tom máme jednat?
Výraz, který se například v 1Sam 12:23 překládá slovem přímý (přímá cesta), vyjadřuje v originálním jazyce to, že je něco přímé, správné, pravé, spravedlivé, přičemž tyto jednotlivé významy jsou od sebe neoddělitelné, tvoří jednotný celek.
V Ž 27:11 či Iz 40:3-4 označuje tento výraz jako přímé něco, co je vyrovnané, jinde označuje rovinu, planinu (Joz 13:9) nebo pravost (Ž 67:5). V Iz 40:3-4 se jedná o napřímení Izraele jako národa, aby mohl poznat a přijmout Mesiáše. V Žid 12:12 má autor na mysli srovnání cesty, po níž kráčíme životem – aby hříšným životem vykloubené údy některých křesťanů nejen nezchromly úplně, ale aby se uzdravily.
Být v biblickém slova smyslu přímý tedy zahrnuje jak to, že je třeba jednat přímo (nikoli však neomaleně), tak to, že je třeba žít podle Božího řádu, podle Božího zákona, spravedlivě.
Měřítkem spravedlnosti je to, co říká vydavatel zákona, tedy Bůh. Jeho přikázání jsou přímá, spravedlivá, správná a On sám je přímý, spravedlivý a správný (Ž 25). Na nás pak je, abychom se k tomu postavili rovněž přímě, spravedlivě a správně – tedy tak, že pokud nám Bůh říká, abychom to či ono udělali, tak to skutečně uděláme, a to hned (okamžitě), vše najednou a přesně tak, jak je to v Písmu řečené. To je přímé, tedy pravé, správné a spravedlivé jednání.
Skutečné Boží dítě chce chodit po přímé cestě proto, jelikož se mu to líbí. Pokud se mu to nelíbí, a jen se přemáhá, či dokonce přímost předstírá (jaká naivita – něco předstírat před Vševědoucím!), nelze hovořit o přímosti. Mnohem spíše je to tak, že takový člověk hledá způsob, jak jakoby vyhovět Bohu, a přitom žít podle vlastních představ. To ale není normální jednání Božího dítěte. Když se někomu nechce chodit po přímých Božích cestách chodit, tak ať raději činí z této dvojakosti pokání, než aby se jen přemáhal!
