Lukáš 21:36 Protož bděte všelikého času, modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.
Matouš 25:1 Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti Ženichovi. 2 Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých. 3 Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje. 4 Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.
5 A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly. 6 O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu. 7 Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své. 8 Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnou. 9 I odpověděly opatrné, řkouce: Bojíme se, že by se snad ani nám i vám nedostalo, jděte raději k prodavačům a kupte sobě. 10 A když odešly kupovati, přišel Ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavříny jsou dveře. 11 Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám. 12 A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás. 13 Bdětež tedy; neb nevíte dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.
Matouš 24:44 Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde. 45 Kdoť tedy jest služebník věrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas? 46 Blahoslavený služebník ten, kteréhož, přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí.
1 Tesalonickým 5:1 O časích pak a chvílech, bratří, nepotřebujete, aby vám psáno bylo. 2 Nebo vy sami výborně víte, že ten den Páně jako zloděj v noci, tak přijde. 3 Neb když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdouť toho. 4 Ale vy, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil. 5 Všickni vy synové světla jste a synové dne; nejsmeť synové noci, ani tmy. 6 Nespěmež tedy, jako i jiní, ale bděme a střízliví buďme. 7 Nebo kteříž spí, v noci spí, a kteříž se opíjejí, v noci opilí jsou. 8 Ale my, synové dne jsouce, střízliví buďme, oblečeni jsouce v pancíř víry a lásky, a v lebku, jenž jest naděje spasení. 9 Nebo nepostavil nás Bůh k hněvu, ale k nabytí spasení, skrze Pána našeho Jezukrista,
1 Petruv 5:6 Pokořtež se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil časem svým, 7 Všelikou péči vaši uvrhouce na něj. Nebo onť má péči o vás. 8 Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral. 9 Jemužto odpírejte, silní jsouce u víře, vědouce, že tatáž utrpení bratrstvo vaše, kteréž na světě jest, obkličují.
Ježíš nás vyzývá, abychom bděli a byli připraveni na Jeho příchod. V podobenství o deseti pannách vidíme, že se nejedná o bdělost ve smyslu opaku spánku, nýbrž o nastavení a připravenost na Boží vedení a konání toho, co od nás Bůh očekává.
Bůh nám přikazuje, abychom bděli a Kristův druhý příchod nás nezastihl ve spánku. Sám Ježíš a později i apoštolové Pavel a Petr upozorňují, že pokud Pán někoho při svém druhém příchodu zastihne spícího, ten do nebe nebude přijat. Varuje také, že takový člověk neobstojí už během událostí, které se budou dít před Jeho příchodem (Luk 21:36).
V podobenství o deseti pannách (Mat 25:1-13) zjevně usnuly jak moudré, tak bláznivé panny – Ježíš přitom na toto podobenství navazuje vzápětí výzvou, abychom bděli, protože nevíme dne ani hodiny, kdy přijde. Je tedy vyloučeno, že by moudré panny spánkem pozbyly onoho žádoucího stavu bdělosti – jinak by ani ony nemohly vejít na svatební hostinu. Bdění v uvedeném smyslu není proto zcela jistě opakem spánku jako takového, nýbrž stavem připravenosti na Pánův příchod.
Pánův příchod očekávají všichni křesťané a snad každý měl alespoň z času na čas silnou touhu, aby Pán přišel co nejdříve. Víme, že se Ježíš Kristus vrátí a Písmo nás o tom ujišťuje, na druhou stranu víme i to, že ani dva tisíce let po svém nanebevstoupení dosud nepřišel a že nikdo kromě Otce neví, kdy se tak stane.
Není snadné a v podstatě ani možné udržet se ve stavu permanentní dennodenní dychtivosti a očekávání Kristova návratu na Zemi. Ostatně, není to ani namístě. Snažit se o to je natolik pracné, že to spotřebuje většinu energie, kterou máme věnovat na činění toho, co od nás Bůh činit očekává. Člověku, jenž takto uvažuje, smysl podobenství o deseti pannách uniká. De facto právě on bude tím, kdo spí, jelikož minul smysl svého povolání (Mat 24:46).
Nežádoucím opakem pak je rezignovaný postoj ke Kristovu příchodu. Neurčitá, velmi vzdálená vyhlídka Jeho příchodu totiž vede k rezignaci na život v intencích Božích požadavků. Tento stav pak lze popsat právě jako dřímotu a spánek.
Stav bdělosti a připravenosti tedy znamená dělat to, k čemu nás Bůh jako své děti povolal. Ve skutečnosti každý člověk nakonec jedná tak, jaký skutečně je. Ten dobrý činí to, co je mu svěřeno, jak nejlépe to dokáže, bez ohledu na to, kdy se zadavatel jeho povolání navrátí. Ten zlý pak jedná svévolně podle svých potřeb a žádostí a návrat svého pána přestane vést v patrnosti.
Dlouhodobé dychtivé očekávání nelze jak už řečeno udržet setrvale. Zcela jistě a velmi snadno však lze udržet pozornost na každodenní díl práce – Pane, co ode mě očekáváš dnes, tak se Pána ptá dobrý služebník, to má setrvale na mysli a podle toho žije.
Každý člověk po nějakou dobu silně vnímá, jak je mu nepříjemné, když něco v tomto smyslu promarní. Pokud činí pokání a začne znovu jednat správně, je vše v pořádku. Pokud se to stále opakuje, stane se to součástí jeho uvažování a životního stylu, zvykne si, pocit nepříjemna z opakovaného selhání se vytratí a takový člověk se stane oním zlým služebníkem zmíněným výše. Lze to změnit, lze si uvědomit, jak zlé je promarnit i jen část života. Žel, nebývá časté, aby takový člověk s lítostí a pokáním před Boha znovu předstoupil. Na tom se ukazuje, jaký má člověk charakter – bezcharakterní lidé do nebe nevstoupí.
Součástí bdělosti a připravenosti je i to, že člověk žije čistě, bezhříšně. Samo o sobě to však pro přijetí do nebe nestačí, stejně jako samo o sobě nestačí Bohu sloužit, plnit – byť sebeaktivněji – Jeho požadavky a povolání. Je třeba být v pořádku v obou těchto oblastech. A protože na tom Bohu záleží, v příhodném čase nás také upozorňuje, konfrontuje.
Apoštol Pavel do Tesaloniky píše, že Pán přijde jako zloděj v noci, křesťané jsou ale synové světla (1Tes 5:1-8). Petr ve svém prvním listu píše, abychom byli střízliví a bděli – to se neobejde bez pokoření se před Bohem (1P 5:6nn). To znamená se Bohu bezpodmínečně podřídit, zcela a jednou provždy, tak, že se mu se vším svým životem, se vším, co do něj patří, včetně materiálního zaopatření, s absolutní důvěrou poddáme. Kdo toto neudělá, jeho život s Bohem je těkavý, plný trhlin. Kdo na Pána neustále nemá čas, protože ho potřebuje věnovat péči o naplňování vlastních potřeb, těžko může mluvit o tom, že se před Ním pokořil. V pokoření se člověk nalezne pokoj, což se projeví v jeho životě a jednání.
