Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.
Žalmy 107:19 Když volají k Hospodinu v soužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Izajáš 55:10 Nebo jakož prší déšť neb sníh s nebe, a zase se tam nenavracuje, ale napájí zemi, a činí ji plodistvou a úrodnou, tak že vydává símě rozsívajícímu, a chléb jedoucímu, 11 Tak bude slovo mé, kteréž vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné, ale učiní to, což mi se líbí, a prospěšně to vykoná, k čemuž je posílám.
Základním způsobem Božího jednání je slovo. Je to rovněž základní nástroj obnovy člověka.
Můžeme slyšet, že Bůh jedná skrze slovo nebo prostřednictvím slova. To jsou nepřesná vyjádření, obsahující jakousi „mezeru“ mezi Bohem a jeho slovem. Lépe je říci, že jedná slovem.
Je to projev svrchovaného Božího jednání, které není závislé na lidech ani na okolnostech a dochází k němu pouze a jedině Božím rozhodnutím a konáním. Bez Jeho slova není učiněno nic, všechno povstalo skrze ně (J 1:3). Jeho slovo je zcela spojené s Ním, neoddělitelné od Něj.
Dalo by se tedy říci, proč takto svrchovaně nejedná i s lidmi. Proč svým slovem pro člověka ty dobré věci prostě neučiní, když pro člověka to dobré chce. Je to ale tak, že Jeho jednání s lidmi se váže na jejich víru, důvěru a poslušnost vůči Němu.
Bůh posílá své slovo tomu, kdo se k Němu obrací. K tomu je ale nezbytné, aby člověk projevil svoji pokoru, důvěru a poslušnost vůči Němu. Takového člověka Bůh z jeho úzkosti vysvobozuje – opět svým slovem: Když volají k Hospodinu v soužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu (Ž 107:19-20).
Základním prostředkem Božího jednání s člověkem je tedy opět to, že Bůh k člověku mluví. A mnohem spíše jedná s těmi, kdo ve své ochotě, důvěře a poslušnosti v sobě mají zakořeněno, že cokoli a kdykoli Bůh řekl, je dobré, pravé a mocné, a Božími doporučeními, radami, příkazy se vždy v důvěře a poslušnosti řídí, jednají v nich a mají vlastní zkušenost, jak dobré a prospěšné bylo, když takto jednali již dříve. Tedy mnohem spíše bude Bůh svým slovem jednat s těmi, kteří mají svou historii poslušnosti, než s těmi, kteří jeho slovem pohrdají a jen ve chvílích nouze volají o pomoc.
Tedy se upevněme v tom, že On volající vyslýchá, a to tím spíše, když se jedná o ty, u kterých dlouhodobě vidí, že Jej poslouchají. A mějme důvěru, že Bůh nikdy nemluví naprázdno a nezávazně. Jeho slovo je nezrušitelné, není v ničí moci zrušit jeho účinek. Nikdy se nevrátí zpátky k Bohu prázdné, ale vykoná to, k čemu ho Bůh poslal (Iz 55:10-11).
Slovo, resp. jeho účinek se stává součástí toho, k němuž bylo posláno – k jeho užitku, když na něj reaguje správně, a k jeho odsouzení, když ho ignoruje (viz Achab a Jozafat, kteří ignorovali slovo poslané skrze proroka Micheáše stran chystané války se Syřany [1 Král 22]).
Slovo Boha, které jednou zaznělo, se stalo, nedá se zrušit. Ovšem k člověku, který Boží slovo k němu řečené ignoruje, Bůh jednoho dne mluvit přestane. Což je jedna z nejhorších věcí, které se mohou člověku stát.
Pokud lidé volají k Bohu o pomoc, ale nevidí spojitost s působením Božího slova, pak jim něco velmi důležitého uniká. Volají k Bohu v konkrétní věci, přitom ale mezi nimi a Bohem zůstává slovo, které ignorovali či odmítli. Je třeba být jednoznačný a konzistentní – v poslušnosti jednat podle Božího slova, věřit, že v Božím slově je moc.
Ne vždy se vše, co Bůh řekne, stane tak okamžitě jako při stvoření. Naplnění slova vůči člověku často nějakou dobu (někdy měsíce i léta) trvá, aby se ukázala setrvalost a hloubka jeho důvěry a víry. Abraham čekal desítky let na naplnění slova o tom, že z něho vzejde národ, ačkoli až do pokročilého stáří neměl žádného potomka. Abraham přesto po celou tu dobu věřil, že se Boží zaslíbení naplní – vždyť bylo Bohem řečeno.
Čas je měřítkem naší víry a důvěry – zda vytrváme, nezačneme reptat, nezačneme dělat něco jiného a podobně. Postarejme se, abychom měli dlouhodobý záznam o tom, že Boží výroky bereme vážně, věříme jim, jednáme dle nich a očekáváme jejich naplnění.
