Pocházím z poměrně početné rodiny, ve které nikdo nebyl aktivně věřící. Otec nás přesto seznámil s některými biblickými fakty a obvykle jsme jednou za rok zašli do kostela na „půlnoční". Pamatuji si, že asi v sedmé třídě mě zaujala věta z Bible, kde Ježíš říká: "Moje království není z tohoto světa". Řekla jsem si, že bych chtěla vědět, co je to za království, a začala jsem Bibli číst. Později jsem začala chodit do kostela - ne, že by se mi tam nějak extra líbilo, ale myslela jsem si, že tam se můžu Bohu přiblížit.
Následovaly asi čtyři roky, ve kterých jsem četla Bibli a snažila se žít s Bohem. Mezitím jsem nastoupila studium na konzervatoři v Teplicích. Na kytarovém semináři jsem se jednou setkala s křesťankou, která chodila do nějakého křesťanského společenství v Pardubicích. Pochopila jsem, že to asi není tradiční církev, ale neviděla jsem v naší víře nějaký podstatný rozdíl - obě jsme přece věřily v Ježíše a četly Bibli...
Postupem času jsem si ale pořád víc uvědomovala, že to s mým životem s Bohem není v pořádku. Sice jsem se snažila, ale věděla jsem, že před Bohem neobstojím - že nedokážu žít podle jeho požadavků. Moje křesťanství mi připadalo pokrytecké a můj život prázdný. I když jsem byla ve škole dost úspěšná, nebyla jsem spokojená. Věděla jsem, že se potřebuji změnit, ale v katolickém prostředí jsem nenalézala odpověď na to, jak by se to mohlo stát. Nakonec mi došlo, že Boha osobně vůbec neznám a rozhodla jsem se, že s tím musím něco udělat.
Napsala jsem tedy dopis, ve kterém jsem vylíčila, že chci poznat Boha a že se mi to nedaří - a poslala jsem ho na všechny adresy církví a křesťanských sborů, které jsem měla. Díky tomu jsem se v roce 1994 dostala do křesťanského společenství v Teplicích, které se posléze stalo součástí církve Nový Život. Hned po prvním setkání s těmito lidmi jsem viděla, že mají to, co hledám - tedy skutečný živý vztah s Bohem. Znají ho a on opravdu zasahuje do jejich životů. Při první příležitosti jsem se také modlila a přijala Ježíše Krista za svého osobního spasitele.
Od té doby žiji už 14 let s Bohem a můj život se úplně změnil. Nemám pochybnosti o tom, že Bůh je, a naopak velmi jistě vím, že v Něm mám život tady na Zemi a pak i na věčnosti. Nemám zbytečné komplexy a netrápím se křivdami z minulosti. Jsem šťastně vdaná a i můj muž je křesťan. V mnoha ohledech a oblastech života jsem se změnila - dřív jsem byla třeba hodně pesimistická a předpokládala jsem, že všechno skončí spíš hůř než líp...
Dnes musím říct, že život mě těší a vím, že s Bohem ho prožívám a prožiji smysluplně a dobře.
Zuzana Ladová