Kázání Johna Wesleyho ze dne 20. ledna 1782 (kázání č. 93).
„Vykupujíce čas.“ Efezským 5:16
1. „Vizte tedy, abyste opatrně chodili“, říká Apoštol v předcházejícím verši, „ne jako nemoudří, ale jako moudří, vykupujíce čas“ – šetřete všechen možný čas pro nejlepší účely, vykupujte každý letmý moment z rukou hříchu a Satana, z rukou lenosti, pohodlí, potěšení i světských záležitostí; tím pečlivěji, že „dnové jsou zlí“ – dny těžké nevědomosti, nemravnosti a bezbožnosti.
2. Uvedl jsem všeobecný význam těchto slov. Navrhuji se však pro teď zaměřit pouze na jeden ze způsobů vykupování času, a to vykupování času od spánku.
3. Jde o nesmírně opomíjenou oblast uvažování, a to i mezi zbožnými muži; i mnoho těch, kteří jsou v ostatních ohledech svědomití, v tomto směru nejsou. Zdá se, že nepřikládají váhu skutečnosti, zda spí více, nebo méně a nevidí pravý pohled na věc: že se jedná o důležitou oblast křesťanské střídmosti.
Abychom pochopili důležitost vykupování času od spánku, pokusím se ukázat:
- Co znamená „vykupovat čas“ od spánku.
- Jak špatné je nevykupovat čas od spánku. A
- nejúčinnější způsob, jak to dělat.
I.1. Za prvé, co to znamená „vykoupit čas“ od spánku? Obecně to znamená spát tolik, kolik naše přirozenost vyžaduje, a ne více, čili míru spánku, která je nejprospěšnější našemu tělu a mysli.
2. Je však namítáno: „Jedna míra nesedí každému“ – někteří potřebují více spánku než ostatní, stejně tak jako se potřeba spánku mění s okolnostmi. Pokud je někdo nemocný nebo zesláblý již odeznělou nemocí, bude samozřejmě vyžadovat více tohoto přirozeného posilňujícího prostředku, než když byl naprosto zdravý. Stejně tak jako když jsou jeho síly a elán vyčerpaní dlouhou prací.
3. Všechno toto je nepochybně pravda, potvrzená tisícem experimentů. Proto ti, kteří chtěli stanovit jednotnou míru spánku pro všechny, neporozuměli tomu, že lidé se ve svých potřebách od sebe liší; stejně tak jako ti, kteří si mysleli, že stejná míra spánku bude vyhovovat jednomu člověku po celý život. Člověk se diví, že [i] tak znamenitý člověk jako biskup Taylor měl takovou představu. A diví se tím více, že jako obecnou míru spánku stanovil pouhé tři hodiny denně. Pan Baxter, dobrý a rozumný člověk, nebyl o moc blíže pravdě: předpokládal, že čtyři hodiny spánku denně musí každému stačit. Znal jsem nesmírně rozumného člověka, jenž byl zcela přesvědčen, že nikdo nepotřebuje spát více než pět hodin denně. Ale když to zkusil sám na sobě, rychle se tohoto názoru zřekl. Na základě pozorování, které trvá více než padesát let, jsem plně přesvědčen, že až na výjimečné lidi a mimořádné případy (kdy lidé vydrželi s málem spánku po týdny, někdy i měsíce), lidské tělo nemůže setrvávat ve zdraví a nasazení s méně než šesti hodinami spánku. Jsem si jistý, že jsem se nikdy nestřetl s takovým případem: nikdy jsem nepotkal muže nebo ženu, kteří by po dobu delší než jeden rok fungovali s méně než tímto množstvím spánku a zůstali zdraví a plní síly.
4. A dlouho jsem pozoroval, že ženy všeobecně potřebují o trochu více spánku než muži; možná proto, že mají obecně slabší a taktéž jemnější tělesnou povahu. Pokud by se proto někdo odvážil stanovit jednotný standard (přestože podléhající mnoha výjimkám a příležitostným obměnám), domnívám se, že dojde přibližně k hodnotám: Všeobecně zdravý muž potřebuje lehce přes šest hodin, zdravá žena něco málo přes sedm hodin denně. Já sám spím šest a půl hodiny a nemohu dost dobře fungovat s kratší dobou spánku.
5. Pokud někdo touží skutečně vědět, kolik spánku jeho tělo potřebuje, může zkusit velmi jednoduchý experiment, který jsem sám provedl zhruba před šedesáti lety: probouzel jsem se tehdy každou noc okolo půlnoci nebo jedné hodiny a nemohl jsem chvíli usnout. Lehce jsem si spojil, že to vyplývá z nadměrného spánku. Pro jistotu jsem si obstaral budík, který mne příští ráno probudil v sedm (zhruba o hodinu dříve než jsem vstával den předtím), ale znovu jsem se v noci vzbudil a nemohl usnout. Další ráno jsem vstával v šest, ale navzdory tomu jsem v noci opět nemohl spát. Třetí den jsem vstával v pět, ale i přesto jsem se znovu v noci vzbudil. Čtvrté ráno jsem vstával ve čtyři (tak, jak – díky Boží milosti – vstávám od té doby do dnes) a již jsem se v noci neprobudil. Nyní již v noci neprobdím dohromady ani čtvrt hodiny měsíčně. Stejným experimentem, vstáváním dříve a dříve každé ráno, může každý zjistit, kolik spánku opravdu potřebuje.
II.1. „Ale proč se má někdo tak trápit? Proč je potřeba být tak svědomitý? Proč být tak úzkostlivý? Co se stane, když to budeme dělat jako ostatní – ležet dejme tomu od deseti večer do šesti nebo sedmi hodin ráno v létě a do osmi či devíti v zimě?“
2. Pokud se budete zabývat touto otázkou opravdu poctivě, budete potřebovat pořádnou dávku upřímnosti a nezaujatosti, protože to, co hodlám říci, bude pravděpodobně zcela nové a odlišné od čehokoli, co jste ve svém životě dosud slyšeli; odlišné od úsudku, nebo alespoň od příkladu vašich rodičů a nejbližších příbuzných, ba možná i nejzbožnějších osob, se kterými jste se v životě setkali. Pozvedněte proto svá srdce k Duchu pravdy a proste jej, aby vás osvítil a abyste bez ohledu na jakoukoli osobnost1 mohli vidět a následovat samu pravdu v Ježíši.
3. Skutečně toužíš vědět, jakou újmu si způsobuješ, když nevykupuješ veškerý možný čas od spánku? Předpokládejme, že strávíš spánkem o hodinu více, než tvé tělo potřebuje. Za prvé tě to poškozuje materiálně; zahazuješ šest hodin týdně, které můžeš přetavit do časného zisku. Pokud jsi schopen jakkoli pracovat, můžeš si v tomto čase vydělat, i kdyby jen trochu. Není důvod zahazovat ani tuto trošku. Pokud ji sám nepotřebuješ, dej ji těm, kteří ano; víš přeci o někom takovém poblíž. I když se nevěnuješ obchodování, můžeš tento čas využít tak, že přinese peníze nebo obdobný užitek tobě či druhým.
4. Pokud nevykoupíte všechen možný čas od spánku, čas strávený v posteli nad nezbytnou tělesnou potřebu za druhé poškozuje vaše zdraví. Nic není jistějšího než toto, přestože si toho běžně lidé nepovšimnou, neboť ten zlý okrádá v pomalých a nepozorovaných krocích. Tím je postupně a téměř nepostřehnutelně položen základ mnoha nemocí. Toto je hlavní skutečná, byť netušená, příčina zvláště všech nervových poruch. Bylo provedeno mnoho výzkumů, proč se v naší generaci vyskytuje oproti našim předkům tolik nervových poruch. Často může jít o součinnost i dalších příčin, nicméně hlavním důvodem je, že ležíme déle v posteli. Namísto vstávání ve čtyři, většina z nás, kteří nemusíme [tak brzy] pracovat pro naši obživu, leží do sedmi, osmi či do devíti. Není potřeba dalšího výzkumu. Toto zcela postačuje pro výrazný nárůst těchto bolestivých poruch.
5. Lze pozorovat, že za většinu z toho může nejen nadměrné spaní, ale také pouhé dlouhé polehávání, které považujeme za celkem neškodné. Lenošením v teplých peřinách se naše tělo jakoby trochu převaří a stává se slabým a ochablým. Nervy se příliš povolují, což přináší celý řetězec melancholických symptomů – malátnost, chvění či (tak zvané) klesání na duchu, až se život sám stane břemenem.
6. Častým následkem nadměrného spaní nebo polehávání je slabý zrak, zejména slabost nervového typu. Když jsem byl mladý, můj zrak byl neobvykle slabý. Proč je nyní silnější než před čtyřiceti lety? Přisuzuji to v první řadě Božímu požehnání, že nás uzpůsobuje k tomu, k čemu nás povolává. Vnějším prostředkem, skrze který mi Bůh s radostí požehnal, však nepochybně bylo brzké vstávání.
7. Ještě důležitější výtkou vůči pozdnímu vstávání a nevykupování veškerého možného času od spánku je, že poškozuje duši, stejně tak jako tělo; jde o hřích proti Bohu. Právě tím nezbytně musí být vzhledem k dvěma již zmíněným důsledkům. Nemůžeme ničit nebo (což vyjde nastejno) neprospívat jakékoli části naší pozemské schránky, stejně jako nemůžeme zhoršovat naše zdraví, aniž bychom tím hřešili.
8. Ale tato moderní nestřídmost poškozuje duši i mnohem bezprostředněji. Zasévá totiž semena bláznivých a škodlivých tužeb; nebezpečně podněcuje naše přirozené touhy, které je právě osoba roztahující se a zívající v posteli připravena ukojit. Plodí a postupně přiživuje lenost, tak často vytýkanou anglickému národu. Otevírá cestu a připravuje duši pro všechny další druhy nestřídmosti. Pěstí všeobecnou měkkost a malátnost ducha, způsobuje, že se obáváme každé drobné nepříjemnosti, že si nejsme schopni odepřít jakékoli potěšení, nebo vzít či nést jakýkoli kříž. Jak potom můžeme být schopní (bez čehož budeme uvrženi do pekla) „násilím dosahovat Božího království“2? Toto nás činí zcela nezpůsobilými k „snášení těžkostí jako dobří vojáci Ježíše Krista“3 a následně pro „bojování dobrého boje víry a uchvácení věčného života“4.
9. Jak skvěle pojednává o tomto důležitém tématu znamenitý muž, pan William Law (viz Redeeming time from Sleep). Část jeho myšlenek nemohu než pro užitek každého vnímavého čtenáře připojit:
„Beru jako samozřejmost, že každý křesťan, který je zdravý, vstává brzy ráno. Je totiž mnohem rozumnější předpokládat, že člověk vstává brzy, protože je křesťan, než proto, že je dělník, obchodník nebo sluha.“
„Považujeme za zrůdnost, když je někdo v posteli, když by [již] měl být v práci. Nemůžeme mít vysoké mínění o tom, kdo je takový otrok ospalosti, že kvůli ní zanedbává svou práci.“
„Nechť nás tudíž toto naučí představit si, jak odporní se musíme jevit Bohu, když ležíme v posteli, mlčíme ve spánku, ve chvíli, kdy bychom měli chválit Boha; a jsme tak poddáni ospalosti, že kvůli ní zanedbáváme modlitby.“
„Spánek je tak hloupý a prázdný stav existence, že i mezi pouhými zvířaty nevíce opovrhujeme těmi nejospalejšími. A proto ten, kdo si zvolí více lenivé zahálčivosti spánku, raději než aby se brzy ráno modlil, volí si nejtupější osvěžení těla před nejušlechtilejšími požitky duše. Volí si stav, který vyčítáme i pouhým zvířatům, před cvičením, jež je slávou andělů.“
10. „Kromě toho, ten, kdo si nedokáže odepřít tuto ospalou poživačnost, není o nic více připraven k modlitbám, ani když je vzhůru, než je připraven k postu či jakémukoli jinému aktu sebezapření. Skutečně může snáze přečíst něco jako modlitbu, než vykonat tyto povinnosti; ale není o nic více připraven pro ducha modlitby, než pro půst. Takto si dopřávaný spánek totiž přináší měkkost celé naší povaze a znemožňuje nám vychutnat si cokoli, co nesedí zahálčivému stavu mysli. Takže osoba, která je otrokem této lenivosti, se nachází ve stejném rozpoložení, i když je vzhůru. Těší ji vše, co je líné a lahodící smyslům. A vše, co vyžaduje námahu či sebezapření, je mu nepříjemné ze stejného důvodu, kvůli němuž nesnáší vstávání.“
11. „Není možné, aby byl epikurejec opravdu zbožný. Dříve než může mít požitek z radosti obsažené ve zbožnosti, musí se zříci smyslovosti. Nuže, ten, kdo změní spánek v lenivou poživačnost, kazí svou duši a činí z ní otroka tělesných žádostí tak, jako epikurejec. Nezpůsobí to v jeho životě takový chaos jako známější projevy nestřídmosti, ale, jako každá jiná mírnější poživačnost, potichu a po malých kouscích opotřebí nábožného ducha a duše kvůli tomu zabředne do netečnosti a poživačnosti.“
„Sebezapření všeho druhu je životem a duší zbožnosti, ale kdo nemá ani tolik sebezapření, aby vstal brzy k modlitbám, ten si nemůže myslet, že nese svůj kříž a následuje Krista.“
„Jakou vládu nad sebou má? Jakou pravou ruku si uřízl?5 Na jaké zkoušky je připraven? Jakou oběť je připraven obětovat Bohu ten, kdo k sobě nedokáže být tak „krutý“, aby vstal k modlitbám v době, kdy lopotící se část světa bez odporu vstává do práce?“
12. „Někteří lidé bez zardění prohlásí, že se oddávají spánku, protože nemají co na práci, a že kdyby měli, nemarnili by tolik času spaním. Je však třeba jim říct, že se pletou; že mají před sebou velký kus práce: musí změnit své zatvrzelé srdce, musí získat nábožného ducha. O tom, kdo si myslí, že nemá co dělat, protože jsou to jen modlitby, co se po něm chce, je věru správné tvrdit, že musí celého nábožného ducha [teprve] hledat.“
„Nesmíš proto přemítat, jak malý prohřešek je, že vstáváš pozdě, ale jak je zoufalé, když se ti nedostává nábožného ducha a když žiješ v takové změkčilosti a lenivosti, které tě činí neschopným vykonávat základní křesťanské povinnosti.“
„Kdybych si přál, abyste se nezaobírali uspokojováním svých tužeb, nekladl bych důraz na to, jak hříšné je mrhat penězi, přestože se jedná o velký hřích; ale přál bych si, abyste se odřekli takovéhoto způsobu života, protože vás drží v takovém tělesném stavu, který vám znemožňuje se těšit z těch nejzásadnějších doktrín víry.“
„Ze stejného důvodu nezdůrazňuji, jak hříšné je marnění vašeho času spánkem, přestože se jedná o velký hřích; ale přál bych si, abyste se zřekli tohoto požitkářství, protože to vaší duši způsobuje změkčilost a lenost, a je to tak v protikladu s čilým, horlivým, bdělým a sebezapírajícím duchem, který není jen duchem Krista, Jeho apoštolů, všech svatých a mučedníků, kteří kdy žili, ale musí být duchem všech, kteří nechtějí upadnout do obecné porušenosti tohoto světa.“
13. „Nyní proto musíme zkorigovat, co této praxi vytýkáme. Musíme ji vinit nikoli pro způsobení té či oné jednotlivé špatnosti, ale [chápat ji] jako všeobecný návyk, který se rozlézá po celém našem duchu a podporuje stav duše, který je zcela špatný.“
„Je zcela v rozporu se zbožností; ne tak, jako jí odporují náhodná životní uklouznutí a chyby, ale takovým způsobem jako je nemocné tělo v protikladu ke zdraví.“
„Na druhou stranu, pokud bys měl vstávat každé ráno brzy – jako příklad sebezapření, jako způsob zřeknutí se poživačnosti, jako prostředek vykoupení svého času a uzpůsobení svého ducha pro modlitbu – brzy poznáš výhody [tohoto vstávání]. Tato metoda, ačkoli se zdá být jen maličkostí, může představovat prostředek k velké zbožnosti. Bude ti neustále připomínat, že změkčilost a lenost odporují zbožnosti. Bude tě učit, aby ses ovládal a zřekl se dalších požitků a rozpoložení, které bojují proti duši. A co je takto zasazeno a zaléváno, dostane od Boha zajisté vzrůst.“
III.1. Nyní už zbývá jen, za třetí, jak můžeme vykupovat čas, jak bychom měli v této důležité oblasti postupovat. Jakým způsobem můžeme co nejúčinněji vykonávat tuto zásadní oblast střídmosti?
Radím vám všem, kteří jste přesvědčeni o nezpochybnitelné důležitosti této věci, abyste nedopustili vyprchání tohoto přesvědčení, ale abyste naopak okamžitě začali odpovídajícím způsobem jednat. Nespoléhejte se však na svoje síly; pokud to uděláte, budete úplně bezradní. Buďte si dobře vědomi toho, že jelikož nejste schopni udělat nic dobrého sami ze sebe, ani v tomto konkrétním případě veškerá vaše síla ani odhodlání nepřinesou žádný užitek. Kdokoli věří v sebe, bude zahanben.6 Nikdy jsem nenašel výjimku. Neznám nikoho, kdo by, spoléhaje na svoje síly, dodržel toto rozhodnutí [alespoň] dvanáct měsíců.
2. Radím Vám, za druhé, volejte k tomu Silnému, aby vám dal sílu. Volejte k Tomu, jenž má všechnu moc na zemi i na nebi a věřte, že odpoví na modlitbu, která nepochází z neupřímných rtů. Stejně jako není možné, abys až příliš ponížil svou sebedůvěru, nemůže se stát ani to, že by tvá důvěra v Pána byla příliš velká. Ustav se ve víře a jeho síla se jistě dokoná v tvé slabosti.7
3. Radím ti, za třetí, přidej ke své víře prozíravost. Použij ty nejrozumnější prostředky k dosažení svého cíle. Zejména vezmi věc za správný konec. Jinak bude práce marná. Pokud toužíš vstávat brzy, choď brzy spát; toto musíš zajistit za každých okolností. Pečlivě dodržuj svou hodinu – i přes nejmilejší a nejvhodnější společnost, i přes jejich nejupřímnější žádosti, přes naléhavé prosby, přes popichování, i přes výčitky. Neuléhej obřadně a vstávej přesně ve svůj čas. Dodržuj svou hodinu nehledě na nejnaléhavější záležitosti: nech to na ráno. Ač by to byl sebevětší kříž a sebevětší sebezapření, drž svou hodinu, jinak je po všem.
4. Radím ti, za čtvrté, buď pevný. Dodržuj čas, kdy vstáváš, bez přerušení. Neudělej to, že bys vstával dvě rána a třetí polehával; co uděláš jednou, dělej stále. „Ale mě bolí hlava.“ Neber na to ohled, to brzy přejde. „Ale jsem nezvykle unavený a moje oči jsou tak těžké.“ Nesmíš vyjednávat, jinak je to ztracený případ – hned se do toho dej. A když tě tvoje ospalost neopustí, lehni si na chvilku o hodinu nebo dvě později. Ale nedovol, aby cokoliv narušilo toto pravidlo: Vstávej a oblékej se ve svou hodinu.
5. Možná řekneš „Rada je dobrá, ale přichází pozdě! Už jsem toto pravidlo porušil. Pravidelně jsem vstával a nějakou dobu mi nic nebránilo. Ale postupně jsem polevoval, až jsem od toho před nějakým časem upustil.“ Potom, ve jménu Božím, začni znovu! Začni zítra, nebo ještě lépe dnes večer tím, že půjdeš spát dříve namísto společnosti či práce. Začni s menší sebedůvěrou, ale s větší důvěrou v Boha. Dodržuj tato pravidla a zaručuji ti, Bůh ti dá vítězství. Těžkosti brzy skončí, ale prospěch bude trvalý.
6. Pokud řekneš: „Už nezvládnu, co jsem tehdy zvládl, už nejsem, čím jsem býval. Mám mnoho zdravotních potíží, jsem v depresi, třesou se mi ruce a jsem celý rozvolněný;“ odpovím: Všechny tyto příznaky jsou nervového původu a všechny jsou zčásti způsobeny tím, že příliš spíš. Není pravděpodobné, že zmizí, pokud neodstraníš jejich příčinu. A právě proto, začněte opět brzy vstávat, (ne proto, abyste se trestali za vaši pošetilost nebo nevíru, ale) kvůli obnovení svého zdraví a síly. Neexistuje žádný jiný dostatečný prostředek k obnově tělesného i duševního zdraví. Nezabíjejte sami sebe. Neběžte dál po cestě, která vede k branám smrti! Jak jsem již řekl, připomínám znovu, ve jménu Božím, začněte dnes znovu. Pravda, bude to náročnější, než to bylo na začátku. Vydržte však těžkosti, které jste si sami způsobili, a nepotrvají dlouho. Slunce Spravedlnosti znovu vyjde a uzdraví vaši duši i vaše tělo.
7. Nepředstavuj si však, že postačí pouze brzké vstávání k tomu, aby ses stal křesťanem. Ne. Avšak tato jediná věc – to, že nevstáváte – může způsobit, že zůstanete pohany, zcela prostými křesťanského ducha; i jen tato jediná věc (zejména pokud jste ji již jednou vydobyli), znamená, že zůstáváte chladní, formální, bezcitní, mrtví a znemožní vám udělat jediný krok kupředu v životně důležité svatosti, ačkoli sama o sobě je jen malým krokem k tomu, abyste se stali skutečnými křesťany. Je to jen jeden z mnoha kroků, ale je to krok [kupředu]. Až jej učiníš, pokračuj dále. Pokračujte až k úplnému sebezapření, k střídmosti v každé záležitosti, k pevnému rozhodnutí brát každý den kříž, k němuž jste povoláni. Pokračujte, k plnému nabytí celé Kristovy mysli,8 vnitřní i vnější svatosti; abys nebyl jen skoro, ale zcela křesťanem, abys dokončil svůj běh s radostí:9 Probudíš se do Jeho podoby a budeš spokojen.
1. Aluze na Řím 2:11.
2. Srov. Mt 11:12. Wesley ve svých výkladových poznámkách k tomuto místu shrnuje význam jako „od té doby, co Jan dokončil svou službu, se lidé násilně ženou do mého (tj. Ježíšova) království jako ti, co berou město útokem“.
3. 2Tim 2:3.
4. 1Tim 6:12.
5. Srov. Mt 5:30.
6. Srov. Řím 10:11, 1Pt 2:6 či 1Kor 1:27-29.
7. 2Kor 12:9.
8. Srov. 1Kor 2:16.
9. Sk 20:24.
