První část spisu Lukáše Pražského, významného bohoslovce Jednoty bratrské, vysvětlující příčiny a důvody oddělení Jednoty bratrské od římské církve. Spis z roku 1525 přinášíme přepsaný z původního starého tisku do latinky a s vysvětlujícími poznámkami.
Knížka1 tato jest o gruntu víry obecné křesťanské s jistými důvody2 proti odporům antikristovým3 vydaná od Bratří, anno 1525.
Spis Jednoty bratrské.
Ve jménu Pána našeho, Ježíše Krista, Amen.
Počet širší4 a místnější5 z příčin oddělení6 tímto spisem dáváme z těch věcí, kteréž [j]s[o]u při nás. A nejprve z[e] základu a gruntu všech věcí. Při kterém základu známo buď, že jakož předkové naši, začínatelé7 Jednoty bratrské, základu jiného [j]s[o]u neměli, ani skrze jednosvorné8 svolení položili. Než víru obecnou, apoštolskou, Čtení9 svatého a spravedlnost a pravdu boží z ní k spasení. Ta[k] též i my, potomci, jednosvorně v ní se zakládáme podle Písem zákona Božího. A podle těch Písem zákona důvod činíme,10 že víra dříve řečená jest základem všeho vzdělání11 podlé zjevení Božího k spasení. Jakož sám Pán k vyznání Petrovu dí, že „tělo a krev nezjevilo tobě, ale Otec můj nebeský.“12 Dí dál[:] „A pravím tobě, že ty jsi Petr,[“] totiž vyznavač skály, tj. víry. [„]A na té skále vzdělám církev mou.“13 K témuž apoštol svatý Pavel k židům: „Víra jest základ věcí nadějných a důvod nevidědlných,14 podle níž [j]s[o]u došli svědectví staří,15 že [j]s[o]u se v ní líbili Bohu,[“]16 neb [„]bez víry nelze [a]ni přístupu míti k Bohu, [a]ni líbiti se Bohu.“17 A o témž základu Čtení svatého dí apoštol: „Základu jiného žádný položiti nemůž[e], kromě toho, jenž položen jest.“18 A opět: „Základ Boží pevný stojí, maje toto znamení. […] Odstup od nepravosti všeliký, jenž vzývá jméno Páně.“19
O příčinách oddělení
A jakož předkové naši žádné jiné příčiny oddělení svého neměli než odpornost proti víře Čtení svatého a článkům jejím, kteroužto odpornost podle Písem antikristem [j]s[o]u nazývali mnozí, jakož ukázáno v Listu o původu,20 toho jistotu z[e] zákona Božího i z[e] spisů a z důvodů lidských majíc. Tak i my touž odpornost máme podle Písem svatých za základ21 i za potřebu22 hodnou23 oddělení našeho, o kteréž odpornosti proti víře Čtení neb o antikristu dí Kristus[:] „Kdo není se mnou, proti mně jest. A kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.“24 A svatý Pavel[:] „Jedině leč přijde nejprve odstoupení a zjeven bude člověk hřícha a syn zatracení, kterýž se protiví a vyvyšuje nade vše, což slove Bůh aneb co se ctí.“25
O příští26 Antikrista
A že od této víry Čtení svatého a od základu jejího i od pravdy spasení zřízeného27 v té odpornosti antikristově mělo přijíti zavedení28 a odstoupení od víry. Apoštol Duchem svatým prorokoval, řka: „Duch mi zjevně praví, že v posledních časích odstoupí někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných v pokrytství mluvících lež.“29 A Pán sám dí: „Já [j]sem přišel ve jménu Otce mého a nepřijali jste mne. Jiný přijde ve jméno své,30 toho vy přijmete.“31A apoštol: „Proto, že [j]s[o]u lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli, pošle jim Bůh činění bludů, aby věřili lži a aby souzeni byli všichni, jenž nevěří pravdě, ale povolili [j]sou nepravosti.“32
O původu antikrista v církvi
A že ta odpornost víry a pravdy a spasení zřízeného neměla jinde než v církvi býti v došlé33 plnosti moci obojí duchovní i světské a skrze žádného jiného pojíti neměla, [a]ni skrze Turky, [a]ni židy, než skrze domácí sluhy víry vyšší, prostřední i nižší spojené s[e] světskými v žádostech [je]jich. Jakož apoštol dí: „Já vím, že vejdou po mém odjití34 mezi vás vlci hltaví neodpouštějíce stádu a z vás samých povstanou muži mluvící převrácené35 věci, aby odvedli učedlníky po sobě36.“37 A kteří by to muži byli odvírá38 sám Pán, řka: „Povstanou mnozí falešní proroci a falešní kristové a svedou mnohé. A vydadí zázraky a znamení, by to možné bylo i vyvolení Boží byli by svedeni.“39 O témž svatý Petr dí: „Byli [j]sou40 falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou. Mistři41 lživí, uvodíce roty42 zatracení.[“]43 A jenž44 [„]sluch od pravdy víry odvrátí a k básněm45 obrátí.[“]46 Za [je]jichž časů „cesta pravdy rouhána47bude.[“]48 A [„]skrze sladké řeči a žehnání svedou srdce nevinných.[“]49 A [„]zamyšlenými50 slovy kupčiti budou o duše vaše.“51 A mnoho jiného.
Oddělení od antikrista a sluh[ů] jeho
A od té odpornosti i od sluh[ů] i od shromáždění k ní i od následovníků jejích sluší a má býti z víry a z poslušenství víry a hlasu Božího zřízené oddělení, zvlášť z nuzné potřeby spasení. Totiž, když by sluhy odporné víře vystříháni52 i křesťani jsouc, řádně při té53 odpornosti neústupně stáli. A toho zlého proti víře a pravdě – [a]ni k žádosti věrných, [a]ni k prosbě – zůstati54 nechtěli. A ovšem toho zlého proti víře a pravdě a zřízenému spasení znajícím i svědomí majícím55 nikoli ucházeti nedopouštěli. Ale k němu mocí světa nutili.56 Jakož jsme o původu57 oznámili. A že to oddělení slušné i hodné jest a potřebné k spasení a má z víry učiněno býti. Písma svatá potvrzují toho. A sám Pán vystříhaje varovati se velí,58 řka: „Pilně se vystříhejte falešných proroků, jenž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale [u]vnitř [j]sou vlci draví. Po ovoci jich poznáte je.“59 A jinde dí: „Nevycházejte, […] nevěřte[“]60a [„]nenásledujte.“61 A svatý Pavel: „Oddělte se od všelikého bratra chodícího neřádně.“62 A od [je]jich shromážděni pod figurou63 Babilona64 ven vyjíti veleje, dí skrze Izajáše: „Odejděte, odejděte. Vyjděte odtud, poškvrněného nechtějte se dotýkati. Vyjděte z prostředka jeho a očisťte se, kteříž nesete osudí65 Páně. Neb ne v hluku vyjdete, ani v utíkání pospíšíte, nebo[ť] předejde vás Pán a shromáždí Bůh Izrahelův66.“67 A svatý Pavel o tom dí: „Protož vyjděte z prostředka [je]jich a oddělte se, praví Pán, a nečistého se nedotýkajte. A budu vám v Otce a vy mi budete v syny a v dcery, dí Pán všemohoucí.“68 A od [je]jich následovníků, vyčítaje69 povahy [je]jich, vystříhá70 svatý Pavel Timotea, řka: „Ale to věz, že v nejposlednějších dnech nastanou časové nebezpeční a budou lidé, sami se milujíce,71 lakomí, pozdvižení,72 pyšní, rouhaví, rodičův neposlušní, přivyklí hříchům velikým, bez dobré žádosti, bez pokoje, hance nezdrže[n]liví,73 netiš[š]í, bez dobrotivosti, zrádce,74 [v]zpurní, nadutí, rozkoší milovníci víc než Boží. Majíce tvárnost zajisté milostivosti,[“] totiž vyznání víry, [„]ale pravdy její zapírajíce.“75 I [u]zavírá, řka: „A těch se varuj.“76 O čemž i Pán dí: „Zlost se rozmůž[e] a láska ustydne[“]77 a [„]zrazovati se budou.“78
Ukázání ob[z]vláštní,79 jisté a konečné odpornosti antikrista podle článků víry ob[zv]láštních80
Ta pak odpornost víry a pravdy zřízeného spasení, kterouž písma svatá antikristem jmenují, od níž naše oddělení, aby lépe a místněji seznaná81 byla, oznámena bude podle též víry obecné křesťanské a článků jejích podstatných i služebných82 v zavedení od pravdy podstatné i služebné zřízeného spasení. Tak aby se z toho oddělení jistota ne lehká, ale vážná poznala z příčiny a z potřeby nuzné spasení. A ač při té víře příčina oddělení našeho jsou hříchové a nepravosti zjevní v církvi a stálí bez kázni83 na duchovních i na světských proti přikázáním a zapovědem84 Božím, z nichž nehodnost, mrtvost i omylnost pochází podle Písem při víře. Však větčí85 a znamenitější příčina jsou proti víře této zlí a bludní smyslové i neupřím[n]í úmyslové a nezřízenosti i převrácenosti pravd víry i Písem svatých, odkudž bludové pošli [j]s[o]u k rozmnožení a k zástěře86 hříchů. A o tom obém svatý Pavel mluví k Tesalonisenským, že se zjeví v církvi člověk hřícha a syn zatracení.87 A Daniel: „Když by [v]zrostly nepravosti, povstane král nestydatý tváří.“88A opět: „Dána pak síla proti vezdejší89 oběti pro hříchy a prostřína90 bude pravda na zemi.“91
Odpornost proti prvnímu článku víry
„Věřím v Boha Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.“
Jest odpornost proti spravedlnosti Boží povinné a dlužné92 v přikázáních a v zápovědech k Bohu i k lidem, v hříších a v nepravostech stále trvajících bez kázni, i v bludích proti známosti a poctě pravé Boží v rozličné a mnohotvárné modloslužbě. A proti milování pravému z víry Pána Boha jediného a pravého nade vše.93 A proti pravdě jména Jeho svatého v přijímání falešných proroků i v kouzlování a čarování i v křivých nepravých přísahách a přiměšování se svou pří k jménům svatých a světic, tudí[ž] [je]jich zbožňování. A neznámost v Kristu, v církvi i v duši pravé soboty, svědomí i naděje a nesvěcení jejího, ale poskvrnění hříchy a bludy. Ani památky94 toho činění v nedělském95 odpočívání, ale proti tomu svátků svatých v odpočinutí svěcení k poctě [je]jich. A nemilování bližních jako sebe samých,96 ale rušení přikázání a zapovědí proti nim.
Také jest druhá odpornost proti vydanému zákonu od Boha Otce nového svědectví, jenž jest neposlušenství Syna Božího v řečech i v skutcích.
Proti prvnímu dí Kristus: „Nepřišel [j]sem rušiti zákona ani proroků.[“]97 A [„]kdož by zrušil jedno z nejmenších [přikázání] těchto a učil by tak lidi, nejmenším slouti bude v království nebeském,[“]98 protož [„]nebude[-]li hojnější spravedlnosti vaší99 než mistrů a zákonníků, nevejdete.“100
O druhém Otec nebeský dí: „Tento jest Syn můj nejmilejší, v němž mi se dobře zalíbilo, jeho poslouchejte.“101 A že tato odpornost v církvi stojí proti tomuto článku víry, důvod na nejvyšších zprávcích,102 prostředních i nižších, z níž nehodnost ke všem úřadům [je]jich; důvod při lidu obecném, při světských i duchovních, že mnozí přikázání těch neznajíce, neznají ani příčiny přiští103 Syna Božího, ani všech skutků jeho. A neostříhajíce jich pod vírou jeho, tudy naše104 dovodí, že o něm, ani jemu, ani v něho nevěří, poněvadž jeho nemilují a přikázání jeho neostříhají. A že nejsou synové Otce nebeského, Stvořitele svého, poněvadž neznají ani Otce Stvořitele svého a nemilují ani se,105 stvoření jeho.
Odpornost proti druhému článku
„Věřím v Jezukrista Syna Jeho jediného, Pána našeho.“
Jestiť tato:
Že pod vyznáním víry článku tohoto nevěří pravě106 o něm a jemu, ani v něho. O něm nevěří, by on jediný a pravý jsa Syn Boží jednorozený, spojiv osobně dvoje přirození Božské a lidské, byl pravý a jediný Kristus a jediný Pán náš, kteréhož to panství s strany člověčenství nedošel v smrtedlnosti ponížení a utrpení smrti, ale utrpením a poslušenstvím k smrti107 zasloužil jeho a vzkříšením a nanebevzstoupením došel jeho podle Písem svatých, jakož dí apoštol: „Protož ho Bůh povýšil.“108 A svatý Petr: „Jistě znej vešken109 dům Izrahelský, že i Pána jej i Krista učinil Bůh, jehož jste vy ukřižovali.“110 A svatý Pavel: „Vidíme Ježíše pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného.“111 A že toho jediného a pravého Pána a panovníka zapírají, když potřebnosti a pravdy jeho v něm vykoupení a spasení i vší plnosti a dostatečnosti neznajíc, člověka odporného jemu namístě jeho přijímají a ctí. A věc posvátnou těla a krve jeho za osobu jeho, jednorozeného Syna Božího, a za Božství v plnosti jeho i za celé člověčenství by pak i pod jednou způsobou věří, vyznávají i skutečně ctí. A tudy Krista jiného ve jménu a v svodu antikrista přijavše, pravého a jediného Pána a Krista v nebi zapírají skutečně. A tak tuto víru a Písma svatá oni k tomu falešně přivodí a poctu a poklonu i službu samému Kristu jedinému a pravému Pánu, jenž u Boha Otce v slávě jest na pravici Jeho, v svátosti jemu připisují, proti víře i Písmům svatým.
Druhé, že nevěří jeho skutkům a jeho učení a jeho příkladnému životu i všem řečem jeho. Toho důvod prvotně na zprávcích, a zvláště na nejvyšších, že netoliko z víry této nemilují jeho a učení i života jeho nenásledují, ale vším svým životem a důstojenstvími a odporným učením i službami protiví se i odvodí112 od něho. A tudy panovníka a Pána, jenž je [vy]koupil, zapírají. Též i mnozí v světském i v obecném řádu Krista Ježíše, Pána svého neznajíc, ani v něho věříc, ani jeho následujíc, ani učení a přikázání zachovávajíc, odporného jemu následují. A poněvadž tak v Krista nevěří, věříc oněm i jemu pravě,113 dovodí naše, že ne v Krista Ježíše pravého Pána jediného, ale ve jménu jeho [j]sou jiného přijali. O čemž sám dí, že „povstanou mnozí falešní proroci a kristové a řkou vám: ,Tu toť jest neb ondeno114 Kristus,‘ nevěřte.“115 A svatý Jan: „Všeliký, kdož odchází a nezůstává v učení Kristově, Boha nemá. Ale ktož zůstává v učení, ten i Syna i Otce má.“116 A jiná mnohá Písma jsou o témž.
Proti třetímu článku
„Jenž se počal117 Duchem svatým, narodil se z Marie panny.“
Odpornost tato jest:
Že při památce těchto dvou skutků příčiny pravé a potřebné s[e]stoupení Syna Božího s nebe a vtělení i narození jeho lidu neoznamují, než o skutcích toliko zevnitřních118 památky té činí služby podle cerimoní119 svých, ale gruntovní120 příčiny sst[o]upení s nebe Syna Božího a jeho vtělení i narození mnozí v pravdě neznají ze Čtení ani káží, jenž jest zavedení lidského pokolení na zatracení, skrze hřích Adamův první a největší i zákon i ovoce jeho, o němž mnozí zprávce ani znají, ani vědí, neb domněle se býti od něho zbavenu při křtu drží z něhož všichni hříchové i bludové původ mají. A že Syn Boží chtě se ukázati pravým dostatečným a celým Vykupitelem a Spasitelem z toho hříchu i z[e] zákona i z ovoce smrti jeho, proto ráčil s nebe s[e]stupiv, člověčenství Duchem svatým počaté v pan[n]ě s Božstvím osobně spojiti v pokutě strastné smrtedlnosti člověčenství, aby řádu pravému člověka stvořeného a padlého v stavu panenství dosti čině, v pokutě naše121 vzal smrtedlnost v nevinnosti.122 A v té se pravdě, v níž člověk stvořen v nevinnosti, v spravedlnosti a v svatosti pravdy, počal, narodil pravý Vykupitel a pravý Spasitel. Jakož dí: „A nazůveš123 jméno jeho Ježíš. Ten bude veliký,[“] totiž Ježíš a Spasitel, [„]neb[o]ť on spasí lid svůj od hříchů [je]jich.“124 A opět: „Neb narodil se nám dnes Spasitel, Kristus Pán v městě Davidově.“125
Druhé, že oznamují o panně Mariji to, což jí nepřileží,126 ale odporné jest víře. Jedno, že by počata byla bez toho hříchu největšího Adamova, a tudí[ž] aby syna svého v ničemž nepotřebovala. Proti čemuž Písmo dí: „Všichni zhřešili a potřebují slávy Boží.“127 A všecky zavřelo jest Písmo pod hříchem. Také že by byla plná milosti, netoliko k svému spasení a k vtělení a k narození Pána Jezukrista, ale k dávání účasnosti128 všem ctitelům svým. Proti tomu o čemž svatý Jan dí: „A viděli [j]sme jeho jakožto jednorozeného od Otce plného milosti a pravdy.[“]129 [„]A z plnosti jeho vzali [j]sme všichni milost za milost.“130 Také, aby první po Kristu s tělem v nebe vzata byla. Proti tomu což svatý Pavel dí, že „my kteříž živi jsme a pozůstaveni [j]sme, nepředejdeme těch, kteříž zemřeli v Kristu, neb ti vstanou první, potom my, jenž živi [j]sme.“131 A to tré zřejmě132 jest odporné Písmům.
1. Pro vysvětlení pojmů dnes těžko srozumitelných či v současné češtině s jiným významem používaných jsme využili zejména Biblický slovník Adolfa Novotného a Malý staročeský slovník Jaromíra Běliče, Adolfa Kamiše a Karla Kučery.
2. Tj. důkazy.
3. Tj. proti tomu, co je v rozporu, protiví se zmíněnému základu obecné křesťanské víry.
4. Tj. obsáhlejší, rozsáhlejší.
5. Tj. přesnější, průkaznější.
6. Tj. od římské církve.
7. Tj. zakladatelé.
8. Tj. jednomyslné, jednotné.
9. Tj. Písma.
10. Tj. těmito slovy Písma dokazujeme, resp. na základě těchto slov Písma vyvozujeme
11. Tj. budování, růstu, …
12. Mt 16:17.
13. Mt 16:18.
14. Tj. neviditelných.
15. Tj. dávní, ti, kteří žili dříve.
16. Žd 11:1-2.
17. Žd 11:6.
18. 1Kor 3:11.
19. 2Tim 2:16.
20. Tj. pravděpodobně Spis o původu Jednoty bratrské a o chudých lidech, sepsaný roku 1502 a adresovaný panu Albrechtovi ze Štemberka a na Lukově, jehož autorem je Tůma Přeloučský.
21. Tj. buď příčinu, důvod; nebo potvrzení, ujištění.
22. Tj. nutnost, nezbytnost.
23. Tj. jež si zasluhují naše oddělení – toto protivení se (odpornost) Písmu je nutným důvodem k oddělení od římské církve.
24. Lk 11:23.
25. 2Tes 2:3-4.
26. Tj. příchodu.
27. Tj. ustanoveného, vykonaného.
28. Tj. odvedení, svedení od pravdy.
29. 1Tim 4:1-2.
30. Tj. ve svém vlastním jménu, sám za sebe.
31. Jan 5:43.
32. 2Tes 2:10-12.
33. Tj. zralé, plné.
34. Tj. odchodu.
35. Tj. zvrácené, odvádějící od něčeho správného.
36. Tj. za sebou, k sobě, na svou stranu.
37. Sk 20:29-30.
38. Tj. odhaluje, odkrývá.
39. Mt 24:24.
40. Tj. bývali.
41. Tj. učitelé.
42. Tj. družiny, srocení stoupenců.
43. 2Pt 2:1.
44. Tj. již, kteří (v češtině v době Lukáše Pražského se toto vztažné zájmeno užívalo i pro 1. pád množného čísla v podobě „jenž“).
45. Tj. k mýtům, k falešnému učení, k něčemu vymyšlenému, nepravdivému.
46. 2Tim 4:4.
47. Tj. bude jí pohrdáno a bude znevažována.
48. 2Pt 2:2.
49. Řím 16:18.
50. Tj. vymyšlenými, nepravdivými.
51. 2Pt 2:3.
52. Tj. ochráněni (od sluhů odporných víře).
53. Tj. vůči té odpornosti – tedy proti ní.
54. Tj. nechtěli zachovávat to zlé, nechtěli vytrvat při tom zlém.
55. Tj. těm, kdo poznali, že jde o něco zlého proti víře apod. a i jejich svědomí je vedlo k oddělení od tohoto zlého.
56. Tj. nedopouštěli svobodně se oddělit od zlého, ale naopak v tomto oddělení i za použití síly bránili.
57. Tj. na začátku (tohoto spisu).
58. Tj. sám Pán, varuje [je], přikazuje [jim] si dávat pozor.
59. Mt 7:15-16.
60. Mt 24:26.
61. Lk 17:23.
62. 2Tes 3:6.
63. Tj. skrze obraz, předobraz, podobenství.
64. Tj. Babylonu.
65. Tj. nádoby.
66. Tj. Izraelův, resp. Izraele.
67. Is 52:11-12.
68. 2Kor 6:17.
69. Tj. jmenuje, vypočítávaje.
70. Tj. varuje.
71. Lukáš první bod výčtu předkládá jako shrnující charakteristiku všech následujících.
72. Tj. namyšlení.
73. Tj. nedodržující smlouvy.
74. Tj. zrádci, jde pouze o starší skloňování.
75. 2Tim 3:1-5, citace zřejmě zpaměti, některé „položky“ výčtu vynechány.
76. 2Tim 3:5.
77. Mt 24:12.
78. Mt 24:10.
79. Tj. mimořádné.
80. Tj. jednotlivých.
81. Tj. poznaná.
82. Tj. nutných ke spasení a nápomocných k dosažení toho, co je nutné ke spasení
83. Tj. nekázněné, netrestané.
84. Tj. zákazům.
85. Tj. větší.
86. Tj. zakrytí, zastření.
87. Viz 2Tes 2:3.
88. Dan 8:23, citace podle Vulgáty (resp. LXX).
89. Tj. každodenní.
90. Tj. povrhnuta.
91. Dan 8:12.
92. Tj. závazné a povinné.
93. Srov. např. Mt 19:17 či Dt 6:5.
94. Tj. připomínky.
95. Tj. nedělním.
96. Srov. např. Mt 19:19, Mt 22:39 či Lv 19:18.
97. Mt 5:17.
98. Mt 5:19.
99. Tj. nebude-li hojnější vaše spravedlnost, resp. nebudete-li spravedlivější.
100. Mt 5:20.
101. Mt 17:5.
102. Tj. správcích, tedy těch, kdo mají nějaký úřad, na něco dohlíží – v církvi kněžích, biskupech.
103. Tj. důvod přijití.
104. Tj. naši, tedy zástupci Jednoty bratrské.
105. Tj. nemilují ani sebe mezi sebou – tedy své bratry a sestry.
106. Tj. správně, dobře.
107. Srov. Fil 2:8.
108. Fil 2:9.
109. Tj. všechen.
110. Sk 2:36.
111. Žd 2:9.
112. Tj. odvádějí.
113. Tj. tvrdí, že věří jim i jemu.
114. Tj. támhle, tam někde.
115. Mt 24:23-24, obrací v citaci pořadí veršů.
116. 2J 1:9.
117. Tj. jenž, počat.
118. Tj. vnějších.
119. Tj. ceremonií, obřadů.
120. Tj. hlavní.
121. Tj. za nás.
122. Tj. jako zaplacení výkupného (jako podstoupení trestu) za nás nevinný Ježíš přijal smrtelnost (podstoupil smrt).
123. Tj. nazveš, tedy pojmenuješ (jej jménem Ježíš).
124. Mt 1:21, „ten bude veliký“ zřejmě připojeno z paralelní pasáže v Lk 1:32.
125. Lk 2:11.
126. Tj. nenáleží, nepřísluší.
127. Řím 3:23, citace upravena v mezích smyslu do kontextu argumentu, biblický verš zní: „… jsou daleko od slávy“.
128. Tj. účasti na spasení.
129. J 1:14.
130. J 1:16.
131. 1Tes 4:15-17, verše 16-17 výrazně při citaci zkráceny.
132. Tj. jednoznačně.
