Jan Hlaváč „Kapita“: Kázání na Jak 1

21.10.2014

Upozorňujeme, že uvedený text nemusí vyjadřovat učení Církve Nový Život.

Nešporní kázání na první kapitolu Jakubovy epištoly ze souboru kázání bratrského duchovního a jednoho ze spolupracovníků na překladu Bible kralické Jana Hlaváče „Kapity“, nazvaného „Postilla, to jest Kázání, kteráž na řeči Boží ke dnům svátečním přináležející přes celý rok činěna bývají. V nichž po částkách artikulové víry obecné křesťanské se vysvětlují. Sepsána jako předně pro Boží čest a chválu, tak i pro vzdělání církve Kristovy i každého ouda jejího, až i pro pomoc všechněm věrným kazatelům, slovem Páně v církvi přisluhujícím.“ Přinášíme přepis do latinky z posmrtného vydání Postilly z roku 1615.

Nešpor

Řeč Pána našeho Ježíše Krista ve svatém dnešním evangelium předložená, a ranního času nám vysvětlená, měla každého pravého křesťana a všechny nás probuditi k tomu, abychom ve zdejších bídách zde na světě zůstávajíce, Pánu Bohu svému rádi se modlili a tak jej poklonami našimi ctili. A to abychom tím pilněji a tím horlivěji činili, čím více vidíme, že se modlitba pravá od mnohých opouští¹ a zanedbává, u některých pak za příliš farizejskou věc a náboženství zbytečné se pokládá. Má jistě v paměti nám to býti, což dí Pán: „Prostež a vezmete“.² Protož i ve chvilku nešporní tohoto dne Páně modlitebného k vykonávání poct a modliteb pokorných Pánu Bohu našemu shromáždili jsme se. K čemuž ještě Božím slovem probuditi se máme. Abychom i tomu se poučili, jací máme modlitebníci býti, chceme-li, aby Pán Bůh nás vyslýchal a žádosti naše naplňoval: O tom slyšme epištolu:

Jakub I.

„Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe. Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle. Vzhlédl se³ zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl. Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný,⁴ ale činitel skutku, [ten, pravím,] blahoslavený bude v skutku svém. Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a[však] v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.“⁵

Kdo chce ve svých modlitbách být příjemný Pánu Bohu, a obdržeti to, čehož žádá, ten se má o to starati, aby v pravdě pobožný byl a živ byl spravedlivě. Byl pověděl svatý David v Žalmu 66: „Kdybych byl patřil k nepravosti srdcem svým,“ totiž kdybych já byl nepříjemný a nepobožný, „nebyl by mě vyslyšel [Pán].“⁶ A vůbec lidé tak smýšleli, jak onen slepý vyznával: „Víme pak, že Bůh hříšných neslyší.“⁷ Když tedy chce slyšen být od Boha, ten musí tak živ býti, aby ho svědomí jeho před Bohem na modlitbě nezahanbovalo a Boha vzývati⁸ nepřekáželo, když by mu nějakou nepravost v srdci jeho ukazovalo. Jací tedy máme býti modlitebníci, učí nás tato Epištola, v níž tyto zprávy a regule života našeho se předkládají a k těm, kteréž jsme dnes týden,⁹ z též Epištoly svatého Jakuba slyšeli, přinášejí:

Máme býti činitelé slova, a ne posluchači toliko.
Jazyk svůj máme skrocovati.¹⁰
Milosrdenství k svým bližním činiti.
Ostříhati samých sebe od poškvrn¹¹ světa.

O první částce

Dí svatý Jakub: „Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko.“ Maličko výše mluvil svatý Jakub o slovu pravdy, jímž nás Bůh sobě znovu rodí a dal naučení, abychom to svaté Boží slovo přijímali v srdce naše, kteréž duše naše spasiti může: Aby pak někdo nemyslil, že dosti na tom jest, slyšeti jen to slovo pravdy a je přijíti¹² povolením jemu ve všem, tou příčinou ještě přidal Jakub tato slova: „Buďtež pak činitelé slova“. Jako by řekl: Nemusíte dosti mít na slyšení a přijímání slova kázaného, ale musíte je v skutku činit a ostříhati toho, což ono přikazuje. Takť jistě Duch Páně všech časů¹³ lidi napomínáť k tomu, aby skutečně to činili, což slovo Boží káže. Tak Kristus Pán dí: Že „blahoslavení jsou ti, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho“.¹⁴ Tak ve Čtení svatého Matouše v kapitole 7. toho, kdož slyší slovo Boží a ostříhá jeho, přirovnal k člověku stavějícímu svůj dům na skále. Protož i tuto tentýž Duch Páně skrze svatého Jakuba dí: „Buďtež činitelé slova“.

Dí: „Buďtež“. Tím slovem se ukazuje rozkaz a poručení Ducha Božího o tom, jací a kdo máme býti. Nedí: Stavějte se za ty, že [j]ste pobožní, věřící, poslušní, to o sobě pravte, štědře se k tomu přiznávejte, ale dí: „Buďtež“.
Dí: „činitelé slova“. Činitelem slova býti jest:¹⁵
1. Právě¹⁶ věřiti v Syna Božího, Pána Ježíše Krista. Neb tak sám dí Boží Syn: „Totož jest dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal“.¹⁷
2. Nový život z víry při sobě prokazovati, pečovati o to, aby se tvé obcování srovnávalo s učením, kteréžť se předkládá v Božím slovu. Což se zapovídá, toho snažně aby utíkal, což se přikazuje, to vše s milostí rád ochotně aby činil, hříchů pak aby se nedopouštěl a v nich proti svědomí nezůstával.
Dí: „a ne posluchač toliko“, totiž, obojího jest potřeba: i poslouchati i činiti, jedno nemá býti bez druhého, ač lidé raději slyší, nežli činí. Jsouť pak posluchači trojí:
1. Ježto neradi slyší slova a vzdalují se jeho.¹⁸
2. Ježto rádi slyší, ale nezachovávají ho.
3. Ježto slyší i činí je.

O prvních svatý Jakub nic nepraví tuto: Neb kteříž slyšet nechtí, k těm co by pravil? Tedy nic v nich neprospěje: Protož nejlépe ty, kdož slyšet nechtějí, mlčením pomíjeti. Těch druhých, kteříž slyší a nečiní, dotýká¹⁹ tuto svatý Jakub a napomíná jich, aby také tak dělali a tak činili, jak se jim káže a to pro tyto dvě příčiny:

Aby jsouce jen posluchači, sami se tím neoklamávali a potom škodně²⁰ pykati²¹ svého náboženství nemuseli. Mnohoť jest lidí, ješto se tím hrubě svodí, když se domnívají, že na tom dosti jest, že k Božímu slovu v den sváteční jdou, je slyší, pamatují, sobě i jiným připomínají, svátosti krve a těla Páně užívají, vyznáním víry se ozdobují, ano nebožátka potom když oleje pravdy v těchto svých lampách nemají, vně za dveřmi musejí:²² neprospěje jim to nic, že slovo Boží slýchávali, kázávali i divy činili,²³ svátosti užívali. Ó jak velmi sami se zklamají.
Nebo takoví bývají podobní muži marnému, vzhledajícímu se v zrcadlo a tak zase jakýž prve byl, odcházejícímu: ješto co mu prospělo, že se vzhlédl, neošetřil se nic, jakýž prve přišel, takovýž zůstal a jaký jest, zapomněl; tak tento: přišel na kázání, poslechl, pohleděl na sebe, jestli on takový, či nic, šel zas a to co slyšel, z paměti pustil. K takovým přináležejí ona slova Kristova, kteráž napsal svatý Lukáš v 8. kapit[ole]: „Protož vizte, jak slyšíte.“²⁴

O třetích posluchačích tuto svatý Jakub nejvíc mluví a napomíná nás, abychom i slyšeli i činili: Takové připodobňuje k muži vzhlédajícímu se v dokonalý zákon svobody, zůstávajícímu v něm a svědectví to o něm vydává:

Že jest posluchač nezapomínatedlný.²⁵
Že jest činitel skutku.
Že jest ten blahoslavený v skutku svém, to jest, v tom svém poslušenství Zákona a Evangelium, kterýmž i věří i z víry činí to, což se káže.

O druhé částce

Dí: „zdá[-]li se pak komu z vás, že jest nábožný a nezkrocuje jazyka svého, takového marné jest náboženství“.²⁶ Těmi slovy učí nás svatý Jakub, abychom jazyk svůj skrocovali,²⁷ čehož jestliže bychom nečinili, v pravdě nábožní ani slouti ani býti bychom nemohli. Jak jest potřebné skrocování jazyka, to se může z[e] slov téhož apoštola, svatého Jakuba, z kapitoly 3. poznati. Neb dí: „Jazyk malý úd jest a veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les spálí! A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti.“²⁸ Skrocovati jazyk, jest zdržovati jej, aby jména Božího nadarmo nebral, zle, hříšně, pověrně²⁹ jeho nevzýval, ovšem jména Božího sobě nezlehčoval, jemu se nikdy nerouhal. Item,³⁰ jest nemilovati křivého svědectví proti bližnímu svému. Jest také vystříhati se, aby jazykem svým bližnímu neutrhal, nezlořečil mu, nelál,³¹ v jiných nezlehčoval,³² nepomlouval, [v]zpurně, pyšně, důtklivě jemu neodpovídal, zle, hříšně nečistě, nevážně nic nemluvil, ale slova svá jako na vážkách aby vážil. Nebo v těch věcech když jazyka svého nezdržují, lidé často a velice hřeší, pána Boha hněvají, při svém pak svědomí nemalou škodu trpěti musejí. Protož dobře Sírach v Eklezisastiku dí v[e] 28. kapitole: „Ej, ohradíš pilně dědictví své trním a jazyku svém zdělej dveře a závory“,³³ totiž pilně zavírej ústa ať jazyk něčeho škodného nepromluví. Ano i přirození samo nás k tomu vede, aby jazyk předně zdržován byl, neb dvojí hradbou jej ohradilo, pysky, a zubami, ješto při jiných smyslech, očích a uších, není toho: také dvě oči, dvoje uši máme, jazyk jediný: abychom víc slyšeli i viděli, méně mluvili.

O třetí částce

Dí: „Náboženství čisté a neposkvrněné toto jest: navštěvovati sirotky a vdovy v soužení jejich. Čímž nás k tomu vede svatý Jakub, abychom milosrdenství k bližním svým, zvláště pak nuzným sirotkům a vdovám činili a podlé toho všechněm, kdožbykoli jaký nedostatek trpěli:

Abychom zvláštně se šetřili takovým neškoditi a v ničem jim neubližovati.
Abychom je chránili před těmi, kteříž by jim ubližovali.
Abychom z lásky dobře jim činili a z[e] statků svých jim udíleli, pamatujíce na to, co dí Kristus: „Co jste mému nejmenšímu učinili, mě jste učinili“.³⁴

O čtvrté částce

Dí: „A ostříhati sebe neposkvrněného od světa.“³⁵ Na světě co jest, jaké žádosti, píše svatý Jan:³⁶ opatrovati to každý má, aby jsa na světě od světa poskvrněn a nakažen pýchou, nevěrou a neposlušenstvím, nečistotou nebyl: sic jináče což prospěje, by pak jiným dobře činil, kdyžby sám sobě uškodil.

1. Tj. zanechat, opomíjet.
2. Jan 16:24.
3. Tj. podíval se, zadíval se.
4. Tj. zapomětlivý.
5. Jak 1:22-27.
6. Ž 66:18.
7. Jan 9:31.
8. Tj. volat k Bohu o pomoc.
9. Tj. tento týden.
10. Tj. krotit.
11. Tj. znečištění, hříšnosti.
12. Tj. přiblížit se mu.
13. Tj. vždy.
14. Lk 11:28.
15. Tj. znamená.
16. Tj. správně, náležitě, pravdivě.
17. Jan 6:29. Kapita cituje část verše nepřesně, namísto slov psaných kurzívou uvádí: „kterýž mne“, čímž by však verš odkazoval na Boha Otce, nikoli na Syna, jak Kapita zmiňuje v předchozí větě a jak ostatně uvádí i samotný užitý biblický verš.
18. Tj. od něho.
19. Tj. těm se věnuje, k těm se obrací.
20. Tj. škodlivě, ke škodě nebo zbytečně.
21. Tj. litovat, želet.
22. Aluze na podobenství o deseti pannách, srov. Mt 25:1-12.
23. Srov. Mt 7:22-23.
24. Lk. 8;18
25. Tj. nezapomínající.
26. Jak 1:26.
27. Tj. krotili.
28. Jak 3:5.
29. Tj. pověrčivě.
30. Lat. dále, rovněž.
31. Tj. nespílal, nenadával.
32. Tj. nehaněl před druhými.
33. Kniha moudrosti Ježíše syna Sírachova 28:24-25.
34. Mt 25:40.
35. Jak 1:27.
36. Viz 1J 2:16.


Úvodní strana Kdo jsme Vyznání víry Kázání a vyučování Z křesťanské tradice Články Nového Života Vyjádření a komentáře Svědectví Dobročinnost Program shromáždění Kontakty	Jan Hlaváč „Kapita“: Kázání na Jak 1 21.10.2014 Upozorňujeme, že uvedený text nemusí vyjadřovat učení Církve Nový Život. Nešporní kázání na první kapitolu Jakubovy epištoly ze souboru kázání bratrského duchovního a jednoho ze spolupracovníků na překladu Bible kralické Jana Hlaváče „Kapity“, nazvaného „Postilla, to jest Kázání, kteráž na řeči Boží ke dnům svátečním přináležející přes celý rok činěna bývají. V nichž po částkách artikulové víry obecné křesťanské se vysvětlují. Sepsána jako předně pro Boží čest a chválu, tak i pro vzdělání církve Kristovy i každého ouda jejího, až i pro pomoc všechněm věrným kazatelům, slovem Páně v církvi přisluhujícím.“ Přinášíme přepis do latinky z posmrtného vydání Postilly z roku 1615. Nešpor Řeč Pána našeho Ježíše Krista ve svatém dnešním evangelium předložená, a ranního času nám vysvětlená, měla každého pravého křesťana a všechny nás probuditi k tomu, abychom ve zdejších bídách zde na světě zůstávajíce, Pánu Bohu svému rádi se modlili a tak jej poklonami našimi ctili. A to abychom tím pilněji a tím horlivěji činili, čím více vidíme, že se modlitba pravá od mnohých opouští¹ a zanedbává, u některých pak za příliš farizejskou věc a náboženství zbytečné se pokládá. Má jistě v paměti nám to býti, což dí Pán: „Prostež a vezmete“.² Protož i ve chvilku nešporní tohoto dne Páně modlitebného k vykonávání poct a modliteb pokorných Pánu Bohu našemu shromáždili jsme se. K čemuž ještě Božím slovem probuditi se máme. Abychom i tomu se poučili, jací máme modlitebníci býti, chceme-li, aby Pán Bůh nás vyslýchal a žádosti naše naplňoval: O tom slyšme epištolu: Jakub I. „Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe. Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle. Vzhlédl se³ zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl. Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný,⁴ ale činitel skutku, [ten, pravím,] blahoslavený bude v skutku svém. Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a[však] v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.“⁵ Kdo chce ve svých modlitbách být příjemný Pánu Bohu, a obdržeti to, čehož žádá, ten se má o to starati, aby v pravdě pobožný byl a živ byl spravedlivě. Byl pověděl svatý David v Žalmu 66: „Kdybych byl patřil k nepravosti srdcem svým,“ totiž kdybych já byl nepříjemný a nepobožný, „nebyl by mě vyslyšel [Pán].“⁶ A vůbec lidé tak smýšleli, jak onen slepý vyznával: „Víme pak, že Bůh hříšných neslyší.“⁷ Když tedy chce slyšen být od Boha, ten musí tak živ býti, aby ho svědomí jeho před Bohem na modlitbě nezahanbovalo a Boha vzývati⁸ nepřekáželo, když by mu nějakou nepravost v srdci jeho ukazovalo. Jací tedy máme býti modlitebníci, učí nás tato Epištola, v níž tyto zprávy a regule života našeho se předkládají a k těm, kteréž jsme dnes týden,⁹ z též Epištoly svatého Jakuba slyšeli, přinášejí: Máme býti činitelé slova, a ne posluchači toliko. Jazyk svůj máme skrocovati.¹⁰ Milosrdenství k svým bližním činiti. Ostříhati samých sebe od poškvrn¹¹ světa. O první částce Dí svatý Jakub: „Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko.“ Maličko výše mluvil svatý Jakub o slovu pravdy, jímž nás Bůh sobě znovu rodí a dal naučení, abychom to svaté Boží slovo přijímali v srdce naše, kteréž duše naše spasiti může: Aby pak někdo nemyslil, že dosti na tom jest, slyšeti jen to slovo pravdy a je přijíti¹² povolením jemu ve všem, tou příčinou ještě přidal Jakub tato slova: „Buďtež pak činitelé slova“. Jako by řekl: Nemusíte dosti mít na slyšení a přijímání slova kázaného, ale musíte je v skutku činit a ostříhati toho, což ono přikazuje. Takť jistě Duch Páně všech časů¹³ lidi napomínáť k tomu, aby skutečně to činili, což slovo Boží káže. Tak Kristus Pán dí: Že „blahoslavení jsou ti, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho“.¹⁴ Tak ve Čtení svatého Matouše v kapitole 7. toho, kdož slyší slovo Boží a ostříhá jeho, přirovnal k člověku stavějícímu svůj dům na skále. Protož i tuto tentýž Duch Páně skrze svatého Jakuba dí: „Buďtež činitelé slova“. Dí: „Buďtež“. Tím slovem se ukazuje rozkaz a poručení Ducha Božího o tom, jací a kdo máme býti. Nedí: Stavějte se za ty, že [j]ste pobožní, věřící, poslušní, to o sobě pravte, štědře se k tomu přiznávejte, ale dí: „Buďtež“. Dí: „činitelé slova“. Činitelem slova býti jest:¹⁵ Právě¹⁶ věřiti v Syna Božího, Pána Ježíše Krista. Neb tak sám dí Boží Syn: „Totož jest dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal“.¹⁷ Nový život z víry při sobě prokazovati, pečovati o to, aby se tvé obcování srovnávalo s učením, kteréžť se předkládá v Božím slovu. Což se zapovídá, toho snažně aby utíkal, což se přikazuje, to vše s milostí rád ochotně aby činil, hříchů pak aby se nedopouštěl a v nich proti svědomí nezůstával. Dí: „a ne posluchač toliko“, totiž, obojího jest potřeba: i poslouchati i činiti, jedno nemá býti bez druhého, ač lidé raději slyší, nežli činí. Jsouť pak posluchači trojí: Ježto neradi slyší slova a vzdalují se jeho.¹⁸ Ježto rádi slyší, ale nezachovávají ho. Ježto slyší i činí je. O prvních svatý Jakub nic nepraví tuto: Neb kteříž slyšet nechtí, k těm co by pravil? Tedy nic v nich neprospěje: Protož nejlépe ty, kdož slyšet nechtějí, mlčením pomíjeti. Těch druhých, kteříž slyší a nečiní, dotýká¹⁹ tuto svatý Jakub a napomíná jich, aby také tak dělali a tak činili, jak se jim káže a to pro tyto dvě příčiny: Aby jsouce jen posluchači, sami se tím neoklamávali a potom škodně²⁰ pykati²¹ svého náboženství nemuseli. Mnohoť jest lidí, ješto se tím hrubě svodí, když se domnívají, že na tom dosti jest, že k Božímu slovu v den sváteční jdou, je slyší, pamatují, sobě i jiným připomínají, svátosti krve a těla Páně užívají, vyznáním víry se ozdobují, ano nebožátka potom když oleje pravdy v těchto svých lampách nemají, vně za dveřmi musejí:²² neprospěje jim to nic, že slovo Boží slýchávali, kázávali i divy činili,²³ svátosti užívali. Ó jak velmi sami se zklamají. Nebo takoví bývají podobní muži marnému, vzhledajícímu se v zrcadlo a tak zase jakýž prve byl, odcházejícímu: ješto co mu prospělo, že se vzhlédl, neošetřil se nic, jakýž prve přišel, takovýž zůstal a jaký jest, zapomněl; tak tento: přišel na kázání, poslechl, pohleděl na sebe, jestli on takový, či nic, šel zas a to co slyšel, z paměti pustil. K takovým přináležejí ona slova Kristova, kteráž napsal svatý Lukáš v 8. kapit[ole]: „Protož vizte, jak slyšíte.“²⁴ O třetích posluchačích tuto svatý Jakub nejvíc mluví a napomíná nás, abychom i slyšeli i činili: Takové připodobňuje k muži vzhlédajícímu se v dokonalý zákon svobody, zůstávajícímu v něm a svědectví to o něm vydává: Že jest posluchač nezapomínatedlný.²⁵ Že jest činitel skutku. Že jest ten blahoslavený v skutku svém, to jest, v tom svém poslušenství Zákona a Evangelium, kterýmž i věří i z víry činí to, což se káže. O druhé částce Dí: „zdá[-]li se pak komu z vás, že jest nábožný a nezkrocuje jazyka svého, takového marné jest náboženství“.²⁶ Těmi slovy učí nás svatý Jakub, abychom jazyk svůj skrocovali,²⁷ čehož jestliže bychom nečinili, v pravdě nábožní ani slouti ani býti bychom nemohli. Jak jest potřebné skrocování jazyka, to se může z[e] slov téhož apoštola, svatého Jakuba, z kapitoly 3. poznati. Neb dí: „Jazyk malý úd jest a veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les spálí! A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti.“²⁸ Skrocovati jazyk, jest zdržovati jej, aby jména Božího nadarmo nebral, zle, hříšně, pověrně²⁹ jeho nevzýval, ovšem jména Božího sobě nezlehčoval, jemu se nikdy nerouhal. Item,³⁰ jest nemilovati křivého svědectví proti bližnímu svému. Jest také vystříhati se, aby jazykem svým bližnímu neutrhal, nezlořečil mu, nelál,³¹ v jiných nezlehčoval,³² nepomlouval, [v]zpurně, pyšně, důtklivě jemu neodpovídal, zle, hříšně nečistě, nevážně nic nemluvil, ale slova svá jako na vážkách aby vážil. Nebo v těch věcech když jazyka svého nezdržují, lidé často a velice hřeší, pána Boha hněvají, při svém pak svědomí nemalou škodu trpěti musejí. Protož dobře Sírach v Eklezisastiku dí v[e] 28. kapitole: „Ej, ohradíš pilně dědictví své trním a jazyku svém zdělej dveře a závory“,³³ totiž pilně zavírej ústa ať jazyk něčeho škodného nepromluví. Ano i přirození samo nás k tomu vede, aby jazyk předně zdržován byl, neb dvojí hradbou jej ohradilo, pysky, a zubami, ješto při jiných smyslech, očích a uších, není toho: také dvě oči, dvoje uši máme, jazyk jediný: abychom víc slyšeli i viděli, méně mluvili. O třetí částce Dí: „Náboženství čisté a neposkvrněné toto jest: navštěvovati sirotky a vdovy v soužení jejich. Čímž nás k tomu vede svatý Jakub, abychom milosrdenství k bližním svým, zvláště pak nuzným sirotkům a vdovám činili a podlé toho všechněm, kdožbykoli jaký nedostatek trpěli: Abychom zvláštně se šetřili takovým neškoditi a v ničem jim neubližovati. Abychom je chránili před těmi, kteříž by jim ubližovali. Abychom z lásky dobře jim činili a z[e] statků svých jim udíleli, pamatujíce na to, co dí Kristus: „Co jste mému nejmenšímu učinili, mě jste učinili“.³⁴ O čtvrté částce Dí: „A ostříhati sebe neposkvrněného od světa.“³⁵ Na světě co jest, jaké žádosti, píše svatý Jan:³⁶ opatrovati to každý má, aby jsa na světě od světa poskvrněn a nakažen pýchou, nevěrou a neposlušenstvím, nečistotou nebyl: sic jináče což prospěje, by pak jiným dobře činil, kdyžby sám sobě uškodil. 1. Tj. zanechat, opomíjet. 2. Jan 16:24. 3. Tj. podíval se, zadíval se. 4. Tj. zapomětlivý. 5. Jak 1:22-27. 6. Ž 66:18. 7. Jan 9:31. 8. Tj. volat k Bohu o pomoc. 9. Tj. tento týden. 10. Tj. krotit. 11. Tj. znečištění, hříšnosti. 12. Tj. přiblížit se mu. 13. Tj. vždy. 14. Lk 11:28. 15. Tj. znamená. 16. Tj. správně, náležitě, pravdivě. 17. Jan 6:29. Kapita cituje část verše nepřesně, namísto slov psaných kurzívou uvádí: „kterýž mne“, čímž by však verš odkazoval na Boha Otce, nikoli na Syna, jak Kapita zmiňuje v předchozí větě a jak ostatně uvádí i samotný užitý biblický verš. 18. Tj. od něho. 19. Tj. těm se věnuje, k těm se obrací. 20. Tj. škodlivě, ke škodě nebo zbytečně. 21. Tj. litovat, želet. 22. Aluze na podobenství o deseti pannách, srov. Mt 25:1-12. 23. Srov. Mt 7:22-23. 24. Lk. 8;18 25. Tj. nezapomínající. 26. Jak 1:26. 27. Tj. krotili. 28. Jak 3:5. 29. Tj. pověrčivě. 30. Lat. dále, rovněž. 31. Tj. nespílal, nenadával. 32. Tj. nehaněl před druhými. 33. Kniha moudrosti Ježíše syna Sírachova 28:24-25. 34. Mt 25:40. 35. Jak 1:27. 36. Viz 1J 2:16. Zasílání bulletinu informující o aktuálním dění na webu Církve Nový Život Pokud si přejete, aby na Vaši e-mailovou adresu byl jednou měsíčně zasílán Bulletin Církve Nový Život s aktuálními články, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu do pole níže. Vyplněním adresy poskytujete Církvi Nový Život souhlas se zasíláním pravidelných e-mailových sdělení na níže uvedenou adresu. Zasílání můžete kdykoli zrušit. Vaše e-mailová adresa:	Zasílání aktuálních informací Pokud chcete, aby na Vaši adresu byly pravidelně zasílány novinky, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu do následujícího pole. Zasílání můžete kdykoli zrušit. Vaše e-mailová adresa: Bible kralická online
	© Církev Nový Život, všechna práva vyhrazena. Všechny publikované materiály jsou chráněné autorským právem a jejich vnější užití je možné jen s písemným svolením autora.