 |
| John Donne zdroj: wikimedia.org |
Svatý sonet X:1 Nebuď pyšná, smrti!2
John Donne
Nebuď pyšná, smrti,3 ač tě lidé
mocnou zvou a strašnou, neb nejsi tou;
vždyť ti, jež mníš, že přemáháš, nemřou.
Nezahubíš, smrti, duše ’ni mé!
Oddech, spánek (nic než obrazy tvé)
rozkoše jsou – z tebe větší v’plynou!
První s tebou ti nejlepší z nás jdou:
kosti spočinou, duše spasené.
Otrok osudu, králů, zoufalců,
s jedem, válkou i nemocí ty dlíš.
Makovice i říkanky nás spíš
uspí než úder tvůj, proč dmeš se tu?
Krátké zdřímnutí, k věčnost’ vstaneme,
smrti nebude4 – smrti, zahyneš!
1. „Dle řazení westmorelandského rukopisu (1620), sestaveného Rowlandem Woodwardem.
2. Báseň je přebásněna se snahou o co největší zachování doslovného znění – což ovšem není dokonale možné ani při překladu, natož při přebásnění. V originále jde o sonet, sepsaný jambickým pentametrem. Avšak vzhledem k tomu, že pro češtinu je časomíra dosti nepřirozená, zůstal v přebásnění zachován pouze počet slabik, nikoli jamby. Struktura „rýmů“ zůstává v podstatě zachována (ačkoli v přebásněné podobě do češtiny nejde o rýmy, ale vesměs o asonance): tři čtyřverší obsahují „rým“ obkročný, závěrečný couplet „rým“ sdružený (a‑b‑b‑a; a‑b‑b‑a; c‑d‑d‑c; a‑a).
3. Srov. 1Kor 15:55.
4. Srov. Zj 21:4.
