Překlad kázání anglického metodistického kazatele George Whitefielda (1714-1770) na verš z Lk 8:18. (kázání 28)
„Protož dbejte na to,1 jak slyšíte.“ Lk 8:18
 |
| Reverend George Whitefield zdroj: Mansfield College, University of Oxford |
Situace, za které náš Pán dal toto varování, byla následující: [Ježíš] vida, že se k němu ze všech měst shromáždilo mnoho lidí, aby ho slyšeli, a věda (neboť On je Bůh a zná všechny věci), že mnoho z nich – ne-li většina – budou jen posluchači, nikoli činitelé slova, k nim mluvil v podobenství. V něm dal přirovnáním k rozsévači, který vyšel, aby rozsíval semeno,2 jasně najevo, jak málo bylo mezi nimi těch, kteří by z jeho učení přijali cokoli užitečného ke spáse nebo přinesli ovoce k dokonalosti.
Člověk by si myslel, že význam [tohoto přirovnání] by měl být prostý a zřejmý, ale učedníci (dosud neosvícení v jakékoli větší míře Duchem svatým, a proto neschopní vhledu do skrytých tajemství Božího království) jednali s naším Spasitelem tak, jak mají lidé jednat se služebníky [v církvi]. V soukromí s ním rozmlouvali o smyslu toho, co je vyučoval na veřejnosti, a s upřímnou touhou činit to, co je jejich povinností, prosili o výklad daného podobenství.
Náš požehnaný Pán, jelikož byl vždy ochotný učit ty, kteří se byli ochotní nechat poučit (zde svým služebníkům dal příklad, aby byli zdvořilí a snadno přístupní), jim význam otevřeně vysvětlil. A zároveň – aby byli v budoucnosti vnímavější a pozornější vůči Jeho učení – jim říká, že mají být obzvláštním způsobem světlem světa a na střechách domů vyhlašovat všechno to, co jim říkal v soukromí. A jedinou podmínkou k tomu, aby jim mohlo být dáno víc, bylo prohlubovat už osvojené poznání. Proto bylo velmi v jejich zájmu, aby „věnovali pozornost tomu, jak slyší“.
Z kontextu se tedy jeví, že byla tato slova řečena primárně samotným apoštolům. Ale jelikož je [důvod] se obávat, že z těch mnoha tisíců, kteří se shromažďují, aby slyšeli kázání, je jimi3 jen relativně málo účinně ovlivňováno, nemohu než považovat za zcela nezbytné, abych vám připomněl ono varování, které dal náš Pán svým učedníkům, a napomenul vás s veškerou vážností, abyste „dbali na to, jak slyšíte.“
Pro dosažení tohoto záměru
ZA PRVÉ, dokáži, že každý by měl využívat všechny příležitosti
k slyšení kázání. A
ZA DRUHÉ, předložím určitá upozornění a pokyny, aby vaše poslouchání [bylo] s užitkem a prospěchem.
ZA PRVÉ: Dokáži, že každý by měl využívat všechny příležitosti k slyšení kázání.
Z mnoha míst Písma je zřejmé, že vždy existovali konkrétní lidé, které Bůh oddělil k tomu, aby učili a nabádali Jeho lid, aby činil to, co od nich [Bůh] požadoval. Sv. Juda nám říká, že „Enoch, sedmý od Adama, prorokoval (či kázal) o Pánově příchodu s deseti tisíci svými svatými k soudu.“4 A Noe, který žil nedlouho poté, je sv. Petrem nazván „kazatelem spravedlnosti“.5 A ačkoli v celém mezidobí mezi potopou a vydáním Zákona slyšíme jen o pár kazatelích, přesto můžeme důvodně usoudit, že Bůh [lidi] nikdy neponechal beze svědků [o] sobě, ale v různých dobách a rozličnými způsoby mluvíval k našim otcům skrze patriarchy a proroky.6
Ale ať už to bylo dříve jakkoli, jsme ujištěni, že po vydání Zákona si Bůh pro sebe neustále odděloval určitou skupinu lidí, aby kázali a také se modlili za Jeho lid; a přikázal jim, aby se na své povinnosti doptávali ústy kněží.7 A ačkoli byli Židé často odváděni do zajetí a pro své hříchy rozptýleni v cizině po celé zemi, přesto Bůh svou církev nikdy úplně nezavrhl, ale zachoval pozůstatek proroků a kazatelů, jako Ezechiela, Jeremiáše, Daniela a další, aby je8 kárali, vyučovali a volali k pokání.
Tak tomu bylo pod Zákonem. Ani pod evangeliem9 není církev zaopatřena hůře, ale [naopak] neskonale lépe. Protože když Ježíš Kristus, ten veliký Nejvyšší kněz,10 obětoval skrze věčného Ducha sám sebe jako úplnou, dokonalou, dostatečnou oběť a zadostiučinění za hříchy celého světa a po svém vzkříšení dostal od Otce veškerou moc na nebi i na zemi,11 dal svým apoštolům – a v nich i dalším služebníkům – poslání, aby „šli a kázali jeho evangelium všemu stvoření.“12 [A] slíbil [jim], že „bude s nimi,“ [tj.] bude je vést, pomáhat jim, posilovat a dávat vždy útěchu, „až do všech končin země.“13
Pokud je však povinností služebníků kázat (a běda jim, pokud evangelium nekáží, protože je na ně vloženo jako povinnost),14 není pochyb o tom, že jsou lidé povinni jim naslouchat. K čemu by jinak byli služebníci posláni?
A jak bychom zde mohli opomenout [projevit] obdiv k lásce a láskyplné péči, kterou náš drahý Vykupitel projevil své choti-církvi? Jenž, protože s námi nemohl být vždy osobně (neboť bylo prospěšné, aby odešel a jako náš předchůdce se stal držitelem té slávy, kterou zakoupil svou drahou krví), nás ani tak nezanechal bez útěchy, ale nejprve ustanovil dostatečné množství pastorů a učitelů a poté, podle svého zaslíbení, skutečně poslal a nadále bude posílat Ducha svatého, aby je i jejich nástupce vybavil náležitými dary „k dílu služebnosti, pro spořádání svatých, k vzdělání těla Kristova, až bychom se sběhli všichni v jednotu v duchu, v plnou míru postavy Kristovy.“15
Jak nevnímaví vůči tomuto nevýslovnému daru jsou ti, kteří jednají navzdory Duchu milosti, již znovu křižují Božího Syna a veřejně Jej zahanbují tím, že se vědomě odmítají účastnit tak skvělých prostředků ke spasení?16 Jak hrozný bude konec takových lidí? Jak znepokojivé je, že poté, co světlo přišlo na svět a v tomto lidnatém městě byly tak často vyhlašovány radostné zprávy o spasení, mnozí tuto duchovní manu, tento andělský pokrm, odmítají a nazývají ji obyčejným chlebem? Oč lehčeji bude Týru a Sidonu či Sodomě a Gomoře než takovým hříšníkům?17 Bylo by lepší, kdyby lidé nikdy neslyšeli o tom, že se Spasitel narodil, než aby poté, co [o tom] uslyšeli, nevěnovali svou pozornost službě těch, kteří jsou zaměstnáni jako Jeho vyslanci, aby jednali v záležitostech mezi Bohem a jejich dušemi.
Můžeme, i když s odstupem, předpovědět, [a to i] bez prorockého ducha, [budoucí] žalostný stav takových lidí – hle: uvrženi do pekla obrátí své oči vzhůru a v mukách zvolají: Kolikrát nás naši služebníci shromažďovali, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svá křídla? Ale my jsme nechtěli.18 Kéž bychom tehdy poznali ty věci, které náležely k našemu věčnému pokoji! Ale teď jsou před našima očima navěky skryté!
V takto žalostném a takto nepředstavitelně zoufalém [stavu] takoví [lidé] budou, když zlehčují a zesměšňují veřejné kázání evangelia. Protože lze ale považovat za samozřejmé, že z této nešťastné [skupiny lidí] je jen málo takových (jsou-li vůbec nějací), kteří mají za to, že se vyplatí trávit svůj čas šlapáním po síních Božího domu,19 pokročím teď k
DRUHÉ hlavní předložené záležitosti: K stanovení určitých upozornění a pokynů, aby vaše poslouchání kázání [bylo] s užitkem a prospěchem.
A nyní, když se zamyslíme nad tím, co už bylo řečeno, a uvážíme, že kázání je ustanoveno Bohem a že je prostředkem určeným samotným Ježíšem Kristem k prosazování Jeho království mezi lidmi, [je z toho zřejmé, že] nemáte důvod být dotčeni, pokud vás kvůli tomu, abyste poslouchali kázání s užitkem a prospěchem:
1. Nabádám či snažně prosím, abyste je poslouchali; [a to] ne z [pouhé] zvědavosti, ale z upřímné touhy poznávat a plnit svou povinnost.
Formálnost a pokrytectví v jakémkoli aktu pobožnosti jsou [totiž] pro Pána ohavností. A vcházet do Jeho domu jen pro zabavení našich uší, a ne pro nápravu našich srdcí, to musí být nanejvýš nelibé pro Nejvyššího Boha, stejně jako neužitečné pro nás.
Toto je důvod, proč tolik [lidí] zůstává neobrácených, ano, neovlivněných [i tím] nej[čistěji] evangelijním kázáním. Stejně jako Pavlovi společníci před jeho obrácením tak slyší kazatelův hlas jen svýma vnějšíma ušima, ale neprožívají jeho moc uvnitř, ve svých srdcích.20 Či zůstávají nedotčeni jako země v blízkosti Gedeonova rouna,21 zatímco jiní, kteří přišli, aby byli syceni skutečným mlékem slova,22 jako samo ono rouno, jsou svlaženi rosou Božího nebeského požehnání a jím rostou.
Proto utíkejte, moji bratři, prchejte před [pouhou] zvědavostí a připravte svá srdce v pokorné ochotě, abyste s trpělivostí přijímali vsáté slovo, které pak bude prostředkem (pod Boží [mocí]) k povzbuzení, vybudování, očistění a záchraně vašich duší.23
2. Druhý pokyn, [který] předkládám za stejným účelem, je, abyste nejen připravili svá srdce předtím, než slyšíte, ale také pečlivě naslouchali tomu, co je řečeno z Božího slova.
Kdyby pozemský král vydal královské nařízení, kde by život, či smrt jeho poddaných zcela závisel na tom, jestli budou, nebo nebudou plnit podmínky v něm obsažené, jak pozorně budou poslouchat, jaké tyto podmínky jsou? A neměli bychom stejným způsobem projevovat respekt Králi králů a Pánu pánů a pozorně dopřát sluchu Jeho služebníkům, když v Jeho jménu vyhlašují, jak si můžeme zajistit omilostnění, pokoj a štěstí?
Když Bůh sestoupil ve své hrozivé vznešenosti na horu Sinaj, aby dal svému lidu Zákon, jak pozorně [poslouchali] Jeho služebníka Mojžíše? A když oni byli tak dychtiví, aby slyšeli burácení a výstrahy Zákona, neměli bychom my stejně pozorně poslouchat radostné zprávy evangelia od Kristových služebníků?
Když byl Kristus osobně na zemi, je psáno, že se Jej drželi, aby slyšeli milostivá slova, která vycházela z Jeho úst. A když bychom se dívali na služebníky [v církvi] tak, jak je náležité – jako na ty, které Kristus poslal – měli bychom se přidržet i jich, abychom slyšeli jejich slova.
Navíc, svaté pravdy, které nám služebníci evangelia přinášejí, nejsou suchými, nemastnými neslanými lekcemi etiky, které by měly za cíl nás jen na chvíli zabavit; ale jsou to veliká tajemství zbožnosti, ke kterým jsme proto povinni se horlivě připodobňovat, [neboť] kvůli naší nedbalosti jim [jinak] buď neporozumíme, nebo je jakýmkoli jiným způsobem necháme nám uniknout.
Jak jsou ale nedbalí tohoto pokynu ti, kteří dřímají nebo spí místo toho, aby kazatele poslouchali, když k nim mluví od Boha? Nešťastníci! To nemohou ani hodinu probdít s naším požehnaným Pánem?24 No! Copak nikdy nečetli, jak Eutychus spadl [z třetího poschodí] dolů a [když] ho zvedli, [byl] mrtvý, protože spal, když Svatý Pavel protáhl své kázání do půlnoci?25
Ale zpět. I když jste, jak si můžete myslet, připravili svá srdce ochotou [být] poučeni a jste pozorní, když jsou kázání pronášena, stejně vám to bude [jen] k malému užitku, pokud nedodržíte:
3. Třetí pokyn: Nebýt vůči služebníkovi [v církvi] ani v nejmenším předpojatí.
I kdyby kazatel mluvil jazykem lidským i andělským, pokud jsou jeho posluchači vůči němu předpojatí, bude jen jako měď zvučící nebo zvon znějící.26
To bylo důvodem, proč sám Ježíš Kristus, to Věčné Slovo, nemohl učinit mnoho zázraků ani kázat s velkými výsledky mezi lidmi ve své vlasti – protože se na něm uráželi.27 A byl to ten stejný Ježíš, vtělený Bůh, který sklonil nebesa a sestoupil [z nich] dolů [na zem] a mluvil tak, jak [žádný jiný] člověk nikdy nemluvil. Přesto, kdybychom byli vůči Němu předpojatí, jako byli Židé, zatvrdili bychom svá srdce stejně jako oni svá.
Dejte proto pozor, moji bratři, a varujte se toho, abyste si v sobě chovali jakýkoli odpor vůči těm, které Duch svatý učinil dohlížiteli28 nad vámi. Uvažme, že klerici jsou lidé týmž bídám poddaní29 jako vy, a i kdybychom snad slyšeli nějakého člověka učit druhé činit něco, co se sám ještě nenaučil, není to dostatečným důvodem k odmítnutí jeho učení, protože služebníci nemluví ve svém vlastním, ale v Kristově jménu. A my víme, kdo přikázal lidem dělat všechno, co jim řeknou zákonníci a farizeové, přestože oni to učili, ale [sami] nedělali.30 Ale
4. Za čtvrté: Stejně jako nemáte být vůči kazateli předpojatí, měli byste si dávat pozor, abyste na něm nebyli příliš závislí nebo o něm nesmýšleli více, než je náležité. Protože i když se jedná o extrém, do něhož lidé zacházejí jen zřídka, přesto mělo upřednostňování jednoho kazatele před druhým na Boží církev často nezdravý dopad. Byla to chyba, kterou velký Apoštol pohanů odsuzoval mezi Korintskými: Protože zatímco jeden řekl: „Já jsem Pavlův“, jiný: „Já jsem Apollův“, on na to říká: „Zdalipak nejste tělesní? Protože kdo je Pavel, a kdo je Apollo, než nástroje v Božích rukou, skrze něž jste uvěřili?“31 A nejsou snad všichni služebníci posláni, aby sloužili jako vyslanci k těm, kteří mají být dědici spasení? A nemají snad proto být tito všichni kvůli své práci vysoce ceněni?
Je pravda, že nás apoštol vybízí k tomu, abychom dávali dvojnásobnou úctu těm, kteří pracují v slově a v učení.32 Na druhé straně upřednostňování jednoho služebníka před druhým (třeba až do té míry, že pokud vstoupíte do [shromáždění] církve, tak hned odejdete, nekáže-li [právě] on), je světské, tělesné a ďábelské.
Nemluvě o tom, že popularita a potlesk jsou nutně velmi nebezpečné, a to i pro správně informovanou mysl; a nutně musí naplnit každého uvažujícího člověka svatou úzkostlivou ostražitostí, aby snad pro sebe nepřijal tu čest, která náleží jen Bohu. Pouze On ho [totiž] opravňuje k práci služebníka a jen od Něho přichází každý dobrý a dokonalý dar.
5. Pátý pokyn, který bych doporučil, je: každou věc, která je přinesena do vašeho srdce, konkrétním [způsobem] uplatnit [v praxi].
Když náš Spasitel při Poslední večeři rozmlouval se svými milovanými učedníky a předpověděl, že Jej jeden z nich zradí, každý z nich to okamžitě vztáhl na sebe a řekl: „Pane, jsem to já?“33 Kdyby lidé jednali stejným způsobem, když je kazatelé odrazují od jakéhokoli hříchu nebo se je snaží přimět k [plnění] jakýchkoli [jejich] povinností, a místo aby vykřikovali, že je to namířeno vůči tomu či onomu, raději obrátili své myšlenky do svého nitra a řekli: „Pane, jsem to já?“ O kolik užitečnější by [pak] kázání byla, oproti tomu jak obvykle bývají nyní?
Jsme však náchylní k tomu, abychom se příliš starali o cizí [věci]; raději se díváme na třísku v oku našeho bližního, než na trám, který je v našem vlastním oku.34 Pospěšme teď k
6. Šestému a poslednímu pokynu: Když při poslouchání Jeho kázaného slova přijmete od Pána požehnání, modlete se k Němu před, při i po každém kázání, aby vybavil služebníka [v církvi] mocí k mluvení a vám dal vůli a schopnost realizovat to, co vám z Boží knihy ukáže jako vaši povinnost.
To je vynikající prostředek k tomu, aby bylo kázané slovo účinné k osvětlení a zapálení vašich srdcí. Bez toho přijdou všechny výše uvedené prostředky vniveč.
Není pochyb, že právě s ohledem na toto sv. Pavel tak naléhavě žádal své milované Efezské, aby se za něho u Boha přimlouvali: „Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu… I za mne, aby mi dána byla řeč k otevření úst mých se smělou doufanlivostí, abych oznamoval tajemství evangelium.“35 A když tak velký apoštol jako sv. Pavel potřeboval modlitby svých lidí, potřebují je ti služebníci, kteří mají jen běžné dary Ducha svatého, [ještě] mnohem více.
Mimoto, byl by to dobrý doklad vaší upřímné touhy Boží vůli činit, stejně jako znát. A jistě to přinese velký užitek služebníkům i posluchačům, protože Bůh jim skrze vaše modlitby udělí dvojitou dávku Ducha svatého, díky čemuž budou uschopněni vás plněji vést ve věcech, které se týkají Božího království.
A kéž by všichni, kteří mě dnes poslouchají, opravdově přiložili svá srdce k tomu, aby činili, co jim bylo nyní řečeno! Jak by pak služebníci viděli satana padat jako blesk z nebe a [jak by pak viděli,] že lidé kázané slovo shledávají ostřejší než dvojsečný meč a mocné [díky] Boží [moci] ke strhávání ďáblových pevností.
Duch svatý by pak padl na všechny, kteří slyší slovo, stejně jako když kázal sv. Petr.36 Kristovo evangelium by mělo volnou cestu, šířilo by se velmi rychle a tisíce [lidí] by se opět37 obracely skrze kázání.
Neboť „Ježíš Kristus je stejný včera, dnes a navěky“.38 Slíbil, že bude vždycky se svými služebníky, dokonce až do posledních končin země.39 A důvodem, proč nezažíváme větší vylití požehnaného Ducha Božího, není to, že by všemocná ruka našeho Vykupitele byla ukrácena,40 ale to, že je neočekáváme a omezujeme je jen na dobu prvotní [církve].
Jistě, někdy se stává, že Bůh, aby ještě více zvelebil svou zdarma [darovanou] milost v Ježíši Kristu, se dá poznat i těm, kteří Jej nehledali. Notorický hříšník je silně zasažen veřejným kázáním a vytažen jako ohořelé dřevo z ohně. Ale toto není běžný způsob Božího jednání. Ne, obvykle silou svého slova navštěvuje jen ty, kteří pokorně očekávají na to, aby poznali, co po nich Bůh chce. A nekompetentní posluchače posílá pryč nejen prázdné, ale i zatvrzené.
Proto dávejte pozor, jak slyšíte, vy lehkomyslní, [jen] zvědaví vyznavači, jestli tu nějací takoví jste. Pamatujte na to, že ať už si to myslíme, nebo ne, „všichni se musíme postavit před Kristovou soudnou stolicí“.41 Služebníci zde musejí vydat důsledný počet z učení, které přinášeli, a vy stejně důsledný [počet z toho], jak jste se skrze jejich učení změnili k lepšímu. A dobrý Bože! Jak budete schopni obstát na soudu před rozhněvaným soudcem trestajícím hřích a přitom vidět tolik kázání, jimiž jste pohrdli, a tolik služebníků, kteří tehdy toužili a namáhali se pro spasení vašich drahých a nesmrtelných duší, jak proti vám v takovém množství povstanou jako pohotoví svědkové? Přemýšlejte, bude-li to pak stačit, když prohlásíte, že jste si je chodili vyslechnout jen ze zvědavosti, aby vám rychle utekla hodina, abyste obdivovali řečnické umění nebo se posmívali jednoduchosti kazatele? Ne, Bůh vám tehdy dá poznat, že jste měli přicházet s lepšími postoji, že každé kázání bylo dáno k vašemu prospěchu a že tedy musíte být spravedlivě potrestáni, protože jste se jimi [nenechali] proměňovat k lepšímu.
Ale nebojte se, vy [co jste součástí] maličkého stáda,42 jež s pokorou přijímáte vsáté slovo a přinášíte pokojné ovoce spravedlnosti, protože s vámi to takto nebude. Ne, vy budete radostí svých služebníků a korunou jejich veselí v den našeho Pána Ježíše: A oni vás představí ve svatém triumfu, bez poskvrny, bez viny našemu společnému Vykupiteli a řeknou: „Pohleď na nás, Pane, a na dítky, které jsi nám dal“.43
Ale stále dbejte na to, jak posloucháte: protože, když rostete milostí, kterou jste dostali, bude vám dáno [ještě] více a budete mít hojnost. „Věrný je ten, který zaslíbil a který to také učiní.“44 Ba dokonce, Bůh vám ze Sionu natolik požehná, že vám každé kázání, které uslyšíte, dá čerstvou zásobu duchovního poznání. Boží slovo bude ve vás přebývat v hojnosti; půjdete od síly k síle,45 od jedné úrovně milosti k další, až dospějete do dokonalého člověka v Kristu Ježíši46 a budete naplněni Boží plností a budete přeneseni skrze smrt, abyste Jej viděli takového, jaký je,47 a zpívali chvály před Jeho trůnem spolu s anděly a archanděly, cherubíny a serafíny a celým shromážděním prvorozených,48 jejichž jména jsou napsána v nebi, na věky věků.
1. V kralickém překladu užito „vizte“.
2. Viz Lk 8:4-8 par.
3. Tj. těmi kázáními.
4. Ju 14. Citace zřejmě zpaměti, proto poměrně volná. V originále (i v anglických překladech) je např. řeč o desetitisících (případně mnoha tisících), Whitefield však cituje pouze deset tisíc.
5. 2Pt 2:5.
6. Aluze na Žid 1:1.
7. Srov. Mal 2:7.
8. Tj. Židy.
9. Období „pod Zákonem“ značí dobu od vydání Mojžíšova zákona do příchodu Krista. „Evangeliem“ je rozuměno období Nové smlouvy (od příchodu Krista do současnosti).
10. Srov. Žid 4:14.
11. Srov. Mt 28:18.
12. Mk 16:15.
13. Mt 28:20.
14. Srov. 1Kor 9:16.
15. Ef 4:12-13, citováno zřejmě zpaměti, proto z části ne zcela přesně.
16. Tj. zmíněných kázání.
17. Aluze na Mt 11:24.
18. Aluze na Ježíšova slova v Lk 13:34 par.
19. Aluze na Iz 1:12.
20. Viz Sk 9:7.
21. Srov. Sd 6:36-40.
22. Zřejmě aluze na 1Kor 3:2.
23. Srov. Jak 1:21.
24. Aluze na Mt 26:40 par.
25. Sk 20:9.
26. Aluze na 1Kor 13:1.
27. Srov. Mt 13:58.
28. Řecké slovo evpi,skopoj (tj. biskup) je v některých anglických překladech Bible přeloženo jako „overseer“ (tj. dohližitel), tedy slovo zde použité Whitefieldem.
29. Srov. Jak 5:17.
30. Viz Mt 23:3.
31. 1Kor 3:3-5.
32. 1Tim 5:17.
33. Mt 26:22 par.
34. Srov. Mt 7:3-5, Lk 6:41-42.
35. Ef 6:18-19.
36. Srov. Sk 2:37.
37. Tak jako ve Sk 2:41.
38. Žd 13:8.
39. Viz Mt 28:20.
40. Aluze na Iz 59:1.
41. 2Kor 5:10.
42. Srov. Lk 12:32.
43. Srov. Žid 2:13.
44. Srov. Řím 4:21, 1Tes 5:24.
45. Srov. Ž 84:7.
46. Srov. Ef 4:10.
47. Srov. 1J 3:2.
48. Srov. Žid 12:23.
