Předmluva ke sbírce kázání (Postile) polského evangelického teologa, prvního polského renesančního básníka a spisovatele, „otce“ polské literatury Mikuláše (Mikołaje) Reje (1505-1559).
Pozdravení a od Ducha svatého potvrzení každému křesťanskému rytíři na tomto světě, horlivému pro Ježíše Krista, věrně stojícímu a statečně bojujícímu v Jeho svatém jménu, amen.
Zamysli se nad tím, že tě nazývám křesťanským rytířem, každý křesťanský člověče, a řádně a s vděčností to ode mne přijmi.
 |
|
| Mikuláš Rej zdroj: wikimedia.org |
Právem bývá nazýván rytířem člověk, který slouží tomuto světu nebo nějakému pánu válečníkovi a bojuje pouze s viditelným nepřítelem, neboť bývá ozdoben rytířskou důstojností. Ovšem, o co více ty, jestliže statečně chodíš po Božích cestách, stojíš při svém králi, při tom velkém nebeském vojevůdci, který za tebe ustavičně bojuje s neviditelnými a ukrutnými nepřáteli. Pokud své rytířské a křesťanské povinnosti konáme poctivě, jsme hodni se nazývat nejen rytíři, vojevůdci, ale ani nevím, jakými tituly s jejich zvláštními a rozmanitými ozdobami, dary a obdařeními. Obzvláště Písma všude mluví [o tom], že jsme nazýváni rytíři tohoto světa1 – i když nám [třeba lidé] nebudou udělovat tituly ani [nás] ověnčovat rytířskými klenoty.
Pokud se zamyslíme nad tím, o jakou cenu v tomto čase běžíme a jaké klenoty jsou nám zaslíbeny, měli bychom se pečlivě starat, abychom v tomto boji a ve svatém rytířství pevně stáli a nikdy neustávali. Protože i rytíři tohoto světa nasazují svá hrdla, ustavičně pracují, jsou nevyspaní, vystavují svá těla dělům, kanonům, útokům a jiným divným nebezpečím tohoto světa – a nic za to nezískají, jen kus dočasné slávy a kus nuzné pomoci v našem krátkém životě. A tvé křesťanské rytířství nevyžaduje velkých těžkostí ani práce, jen tichost, pokoru, mírnost, spravedlnost, pobožný a ctnostný život. Nic víc kromě dvou prostých věcí: stálé lásky ke svému Pánu a věrné laskavosti ke svému bližnímu – tak můžeš porazit své nejukrutnější nepřátele, všechny nejpřednější pohanské správce a vojevůdce tohoto světa; tak jako David porazil dvěma kamínky onoho ukrutného Goliáše,2 [a] vysvobodil [tak] židovský lid z velikého nebezpečí. Vidíš, s kým máš co do činění a oč tu běží: Ty se máš prát se svými ukrutnými, neviditelnými nepřáteli: s ďáblem, hříchem, tělem, se světem a s jeho tajemnými a mocnými záležitostmi. Měj se na pozoru, oč jde. Jistě ne o zámek či vísku,3 protože to jsou věci pomíjivé. Tvoji protivníci ti chtějí z rukou vytrhnout tvé věčné dědictví a tvé království, jejichž radost, veselí [ani] hojnost nedokáže popsat žádné písmo ani je nedokáže žádný jazyk vylíčit, jak to sám náš Pán ráčil sdělit. A tak, pokud rozumíš tomu, oč jde a s kým máš co do činění, nedřímej, můj milý šlechetný a křesťanský rytíři! Vezmi tuto záležitost za svou! Pilně na tom pracuj! Podívej se na práci a pomíjivou píli rytířů tohoto světa. Vezmi si za příklad, jak běhají, hledají radu a naučení, jak by si měli poctivě počínat ve svých záležitostech, jak hledají kroniky, historiky, kteří o tom kdysi dávno psali. Jak se radí s Vegetiem, Sallustiem, Lorichiem4 a jinými, kteří zkoumali rytířské záležitosti tohoto světa a psali o nich, jen aby si mohli poctivě počínat v časných věcech, i když za to obdrží jen pozemskou útěchu.
A co pak [tedy] ty, komu jde o útěchu věčnou. Takovou, které se nevyrovná žádné bohatství, ani mouřenínské ani španělské ani žádné jiné království. Neměl by ses starat o tak laciné, časné věci, ale máš bořit, ničit5 a zvítězit nad svými protivníky a stát pevně při svém Pánu, svém vojevůdci, jako pravý rytíř a Jeho věrný bojovník, který se vytrvale a věrně zasazuje o Jeho svaté království. A pokud chceš v boji bezpečně obstát, uteč se k jeho svaté kronice, kterou sepsali jeho vlastní kancléři (apoštolové a evangelisté). V ní najdeš jako v zrcadle vše, co si máš vzít do boje, jak v něm máš vytrvat i co za odplatu a útěchu na tomto světě i po smrti získáš.
Tito staří rytíři a svatí proroci vydali světu mnoho učení, jak by si kdo měl v tomto boji počínat. Přece již onen dokonalý Prorok a náš Pán Ježíš Kristus, o kterém jsou všechna Písma a proroctví, se na zemi sám setkal s našimi protivníky, sám je oslabil, zničil a zkazil jejich moc tak, že se nám brání už jen téměř vleže. A zanechal nám i veškeré naučení a obranu, jak je máme v Jeho jménu téměř už jen dobíjet: když při Něm budeme věrně stát a učiníme zadost svým povinnostem, všechny své protivníky a nepřátele zcela porazíme.
Ale měj se na pozoru, jak říkají staří rytíři a svatí proroci, abys neodňal [ani to] nejmenší z Jeho slova, z učení svatého Pána. Vždyť jaké napsal Mojžíš blahoslavení těm, kdo se budou držet jeho svatých slov.6 A David zas volá, že kdo odstoupí od Jeho přikázání, ať je navěky prokletý. Měj se na pozoru a hlídej se, abys jako nezkušený rytíř nezacházel se svojí zbrojí naopak, [abys ne]dával přední díl dozadu a zadní dopředu. Když odstoupíš od svatých slov a od svatého naučení Páně a budeš hledat jiné rady v tomto světě, nutně musíš ve svém křesťanském bojování slabě stát. Jeho svatá slova a Jeho svatá učení totiž [neukazují] nic jiného než cíl; a všichni svatí proroci a všichni svatí učitelé,7 mohou naukami a Písmy šermovat či střílet, jak chtějí, ale do tohoto cíle se musí dostřílet každý sám. Kdo se od něj odchýlí, koho střelba či obrana ochabne, nutně zabloudí, bude stát velmi chatrně nebo [začne] od svého rytířského boje utíkat. Protože, jak napsal prorok, Boží slovo je jako meč na obě strany ostrý a rozrážející lidská srdce.8
Byli totiž dřívější bojovníci a dřívější rytíři, kteří velmi zbloudili, když od svatého učení svého Pána a svého pravého Mistra a od Jeho pravých slov [byť] drobně odstoupili – až někteří začali uctívat vodu, jiní stromy, zvířata, hady, oheň a jiné věci. My poslední9 jsme se zase nechali unášet za obrazy, sloupy, pilíři, dýmy, bylinami a jinými věcmi, hledajíce po světě svého Pána jako lidé ztracení, a ne [jako lidé] sídlící [v Jeho království]. A On skrze proroka hlasitě oznamuje, kde je a kde Ho hledat, jak Ho chválit, co Mu obětovat a co chce každému dát, říkaje, že Jeho neukrácená ruka dosáhne z Jeho stolce a z Jeho nebeského majestátu na každého. Byl nám také svěřen úkol, abychom po světě naháněli duše, poslouchali jejich sténání v jejich očistcích,10 hledali zvláštní pomoc, pro tento svět, abychom je zachránili, abychom i svou vynalézavostí těmto [lidem] pomáhali. Jako náš Pán a Spasitel, který si nás ráčil zavázat krotkými slovy, vyprávěje o boháči a Lazarovi, že zemřelý už na svět nepřijde a že odsouzenému už nelze svlažit jazyk,11 [tak tomu s námi bude,] pokud si v průběhu bojování svého života skrze stálost víry a svým svatým konáním [toto] sami nesjednáme.
Příčinou naší poblouzněnosti i toho, jak jsme unášeni, je, že kdykoli, [byť] drobně odstoupíme od učení svého Pána a Jeho svatých slov, On od nás také odstoupí a odejme od nás i svého svatého Ducha. Naplní se tak Jeho slova, která pověděl svým věrným: „Vám bylo dáno znáti tajemství království nebeského a jiným jen v básních a podobenstvích, že budou vidět a nepoznají, budou slyšet, ale neporozumí.“12 A komu to tedy hrozí? Určitě těm, kteří se zde těmito podobenstvími a básněmi obírají. Ti uvidí, jak se nad nimi vyplní to, co je předpověděno prorokem: že jakým hříchem kdo bude hřešit, takovou dostane odplatu.
Ale ty, můj věrný křesťanský rytíři, chceš-li pevně stát ve svém boji, neopouštěj ryzí slova a svaté naučení svého Pána, ale zaobírej se Jeho svatými kronikami. Tam najdeš veškerou svou obranu před svými protivníky, tam najdeš veškerou svou útěchu za své statečné a věrné rytířství – jestliže budeš věrně stát při svém Pánu jako při svém králi a vojevůdci. Protože náš Pán tu svou loď, [totiž] svou církev, tj. každý příbytek svého křesťanstva, ráčí ostříhat a chránit tak, že se nikdy nemůže potopit ani utonout, ačkoliv kvůli vyzkoušení její stálosti dopouští její občasné zakolísání a nauky i falešné proroky. Pán nás však pilně střeží, abychom rozeznávali duchy, a abychom následovali toho, kdo je z pravdy a z Jeho slov.13 Varuje nás také, abychom si dávali pozor, protože na svět mají přijít různé výmysly a nauky. Nás proto napomíná, abychom hledali, kde je Kristus. A jen ty nazval ovcemi, které Jeho vlastní hlas vděčně následují jako svého pastýře a umí rozeznat hlas cizí, [hlas těch,] kdo je neumějí nijak bránit proti onomu hroznému vlkovi.14 Ale tak jako dobrý pastýř bojuje proti vlkovi, který přišel, aby ovce rozsápal, tak On jako pravý pastýř za ně položil a vždy klade svoji duši.15
On nás oslovuje skrze svatého Jana (v osmé kapitole):16 „Vy jste moji vyvolení, kteří slyšíte má slova a mé učení.“ A apoštolové i svatí učitelé proklínali v Písmech ty, kteří následovali jiná učení nebo sami vymýšleli proti Jeho svaté vůli a naučení, které nám bylo zanecháno v Písmech a v Jeho svatých kronikách, které On zapečetil svými ústy, když odevzdal svého ducha Bohu, vlastnímu Otci, volaje, že bylo dokonáno vše, co bylo potřeba a nic víc nebylo třeba přičinit ani dodávat.17 A nakonec nám přislíbil také Ducha svatého, abychom věděli, že již nic jiného nepřinese ani nevymyslí, jen v nás prohloubí, o čem hovořil. A když šel k Otci, dal svým svatým apoštolům svatého Ducha, aby nic jiného nevymýšleli, jenom co je z Jeho vůle a z Jeho svatého Ducha, přísně jim to přikázal, aby jdouce po světě nic jiného nevyprávěli, jen Jeho svaté evangelium,18 tj. to Jeho nové zvěstování a nové vděčné poselství, které nám on sám jistě jako potvrzení všech Písem a proroků přinesl od Boha, svého Otce. A tak církev nikdy nezbloudila, pokud pevně stála při své hlavě a při své mocné skále, Ježíši.
Pavel svatý nám zjevně říká, že žádný člověk nemůže vymyslet ani položit jiného základu nad Krista Pána našeho.19 A tento kámen byl položen na té cestě, o něm vyprávěli proroci. O něj se jeden může urazit, druhý si na něm může učinit věčné odpočinutí.20
Když víš, můj statečný rytíři, že tvůj cíl a základ tvého bojování nemůže být postaven na ničem jiném než na tvém svatém vojevůdci, na tom králi a veliteli, co nejrychleji se po Něm ptej. Teď máš před svýma očima od prostého člověka prostými slovy napsaná Jeho svatá slova v jazyce polském, který jiní lidé moc neznají. [V době,] kdy se všechny ostatní národy pilně snaží, aby vždy měli nějakou pomoc své přirozenosti v Písmech a naukách ve svých jazycích. [V době,] kdy se člověk přirozeně rodí jako nepopsaný list21 připravený k popsání, ale sám sebe nijak popsat ani se to naučit nemůže, musí být upraven někým jiným. Přestože vzbuzuje snaha o proniknutí tak hlubokých věcí bázeň, přesto to ty (i kdyby se ti něco nezdálo) od prostého člověka22 jako křesťan vděčně přijmi. A s ostatními věcmi se uchyl k Mojžíšovi, k prorokům, tzn. k těm, kteří ti budou umět lépe, srozumitelněji a obsáhleji vysvětlit vůli a učení tvého Pána, jestli sám nejsi schopen toho dojít. A když budeš mít základ, vždycky již alespoň zčásti porozumíš i svým jazykem.23
Vidíš, že závistivý ďábel nemeškal s odnětím porozumění Božímu slovu v církvi. Každému jazyku tak bylo odňato samo učení a ti prostí lidé, o nichž Pán řekl, že jejich je království nebeské,24 proto nemohli porozumět ani církevním zpěvům a modlitbám. Proto nás svatý Pavel přísně napomíná, abychom v církvi Boží mluvili tím jazykem, kterému všichni rozumí: „Větší je užitek, když člověk řekne pět slov jazykem srozumitelným než pět tisíc tím, kterému bychom nerozuměli.“25 Připomíná také, jak může křesťan říct amen, když nerozumí tomu, co říkám?26
Když tedy získáš základ od prostého Poláka (protože ti, kterým by to příslušelo více, se o to pokusit nemohou, nechtějí nebo neumí), prohloubí jej v tobě z lásky a ze svého božského milosrdenství Pán Bůh. Takže i kdyby tě kvůli nevědomosti či neschopnosti něco popadlo, budeš schopen to rozeznat a uchýlíš se k hlubším studnicím svého Pána. A s láskou a s pomocí našeho Boha zůstaneš pevně a neomylně rytířem a věrným bojovníkem svého Pána. A získáš, jak je řečeno, věrnou a věčnou odplatu za svou stálost a víru,27 kterou prokážeš v tomto boji svému Pánu a Králi.
V čemž nám pomáhej všemohoucí Bůh trojitý v osobách a jediný v jedinečnosti svého božství: Otec, Syn a Duch svatý, AMEN.
1. Srov. Ef 6:12.
2. 1Sam 17:48-50.
3. Tj. časnou odměnu rytířů.
4. Publius Flavius Vegetius Renatus byl římský spisovatel (4. – 5. století n. l.) zabývající se vojenskou a veterinární problematikou. Gaius Sallustius Crispus byl římský politik a historik (1. stol. př. Kr.).
5. Snad aluze na Jer 1:10.
6. Dt 28.
7. Dosl. doktoři.
8. Žd 4:12.
9. Míněno chronologicky, tj. my, kdo žijeme nyní, po těch před námi.
10. Míněno pozemské trápení.
11. Lk 16:19-31.
12. Mt. 13:11-17.
13. Srov. Mk 13:22-23.
14. J 10:1-13.
15. J 10:14-15.
16. J 8:31-32.
17. J 19:30.
18. Mk 16:15-16, Mt 28:18-20.
19. 1Kor 3:11.
20. Řím 9:33, Is 28:16.
21. Dosl. „holá tabule“, z lat. tabula rasa.
22. Tím Rej myslí sebe.
23. Tj. bez znalosti latiny, hebrejštiny a řečtiny, jazyků v té době potřebných k biblickému a teologickému studiu.
24. Odkaz na Mt 5:3, tj. na „chudé duchem“.
25. 1Kor 14:19.
26. 1Kor 14:16.
27. Srov. např. Kol 3:24.
