John Wesley: O nebezpečí přibývání bohatství

Překlad kázání Johna Wesleyho na Žalm 62:11: „O nebezpečí přibývání bohatství“ (kázání č. 126).

Kázání č. 126¹

O nebezpečí přibývání bohatství²

„Bohatství jestliže by vám přibývalo, nepřikládejte k němu své srdce.“

Žalm 62:11

1. Z toho jasného prohlášení našeho Pána, že „snáze jest velbloudu skrze ucho jehly projíti, nežli bohatému vejíti do království Božího,“³ se můžeme jednoduše dozvědět, že nikdo nemůže mít bohatství, aniž by jím byl do velké míry ohrožen. Ale pokud je tak velice nebezpečné ho vůbec mít, jak mnohem nebezpečnější je ho rozmnožovat! Toto nebezpečí je veliké i pro ty, kteří obdrží, co jim odkázali jejich předkové, ale je mnohem větší pro ty, kdo ho získají svými schopnostmi a pracovitostí. Nic proto nemůže být prozíravější než toto upozornění: „Bohatství jestliže by vám přibývalo, nepřikládejte k němu své srdce.“

2. Je pravdou, že bohatství a jeho přibývání jsou darem Božím. Avšak musí se dát velký pozor, aby se to, co je zamýšleno jako požehnání, neobrátilo v prokletí. Aby se tomu předešlo, je velmi potřeba pečlivě zvážit:

1. 1. Co je míněno bohatstvím, a kdy se o něm dá říci, že přibývá,
   2. Co v sobě obsahuje přikládání srdce k němu; a jak se toho můžeme vyvarovat.

I. Zvažme, za prvé, co je zde míněno bohatstvím. Někteří si samozřejmě mohou myslet, že je sotva možné poplést význam tohoto běžně užívaného slova. Přesto se, popravdě, v tomto tisíce [lidí] mýlí; a mnozí z nich vcelku nevinně. Významný člověk, který před mnoha lety slyšel na toto téma kázání, v údivu až rozhořčení nahlas vykřikl: „Proč mluví o bohatství tady? Ve Whiteheavenu není žádný bohatý člověk, kromě Sira Jamese L----r.“ A je pravdou, že tam nebyl nikdo kromě něj, kdo by vydělával 40 tisíc liber ročně a měl nějaké ty miliony v hotovosti. Ale člověk může být bohatý, i když nevydělává ani stovku ročně a nemá ani tisícovku v hotovosti. Kdokoli má jídlo, které by jedl, a oblečení, které by si oblékl, a ještě něco navíc, je bohatý. Kdokoli má nezbytnosti a potřebnosti života pro sebe a svoji rodinu a trochu na věnování těm, kteří nemají, je vskutku bohatý člověk; ledaže je lakomec, milovník peněz, ten, který si hromadí to, co může a měl by dát chudým. Kvůli tomu je stále chudým, přestože má miliony v bance, ano, je nejchudší z lidí, protože

Leckomu hned se zželí žebráků;
bohatý chudý, toť král chudáků.⁴

2. Ale zde lze udělat výjimku. Člověk může mít víc než nezbytnosti a potřebnosti života pro sebe a svoji rodinu, a přesto nebýt bohatý. Protože může být v dluzích, a dluhy mohou v součtu převyšovat celé jeho jmění. Ale pokud se jedná o tento případ, není bohatým člověkem, nehledě na to, kolik má v rukou peněz.

Ano, obchodník se může obávat, že toto je skutečný stav jeho obchodů. A ať už tomu tak je, či nikoliv. A že nemůže být tak štědrý, jak by mohl být, ze strachu, aby nejednal nespravedlivě. Kolik lidí zabývajících se obchodem je přesně v takovémto stavu! Zvláště pak ti, kteří obchodují ve velkém; protože jejich obchody jsou často tak propletené, že není možné s žádnou přesností určit, kolik mají majetku, a ani to, jestli něco mají, nebo nemají vůbec nic. Neměli bychom k nim být dosti shovívaví?

3. A dejte si pozor na utváření ukvapených soudů týkajících se majetku druhých. Situace člověka může zahrnovat tajemství, která kromě Boha zřídkakdo zná. Před několika lety jsem jednomu muži řekl: „Pane, obávám se, že jste chamtivý.“ Zeptal se mě: „Jaký je důvod vašich obav?“ Odpověděl jsem: „Před rokem, když jsem pořádal sbírku na výdaje na opravu Slévárny,⁵ přispěl jste pět guinejí. V letošní sbírce jste přispěl pouze půl guineje.“ Neodpověděl, ale po chvíli se mě zeptal: „Prosím, pane, odpovězte mi na otázku: Proč žijete jen o bramborách?“ (Žil jsem tak tři až čtyři roky.) Odpověděl jsem: „Výrazně to prospělo mému zdraví.“ Odpověděl: „To věřím. Ale nedělal jste to také kvůli úspoře peněz?“ Řekl jsem: „Dělal, protože co ušetřím na mase pro sebe, nakrmí ostatní, kteří by jinak žádné [jídlo] neměli.“ „Ale pane,“ řekl, „jestli je toto vaším motivem, můžete uspořit mnohem více. Znám muže, který jde začátkem každého týdne na tržiště: zde koupí za jednu penny pastináku,⁶ který uvaří ve velkém množství vody. Pastinák mu slouží [celý] následující týden k jídlu, voda k pití. Takže jeho strava a pití ho týdně stojí jen jednu penny.“ Toto dělal, přestože tehdy vydělával dvě stě liber ročně, aby splatil dluhy, které nadělal, když ještě neznal Boha! A to byl ten, koho jsem já považoval za chamtivého člověka!

	John Wesley zdroj: wikimedia.org

4. Ale jsou tací, kteří si jsou před Bohem vědomi toho, že jsou bohatí. A někteří z nich jsou bezpochyby i mezi vámi. Máte více zboží tohoto světa, než potřebujete pro sebe nebo pro svoji rodinu. Ať si [to] každý sám zváží. Přibývá tvé bohatství? Nerozumíš tomuto jasnému výrazu? Nemáš více peněz nebo majetku, než jsi měl před deseti či dvaceti lety nebo touto dobou loni? Pokud si vedeš jakýkoli účet, snadno to zjistíš. Skutečně bys to měl vědět, jinak nejsi dobrým služebníkem, dokonce i v tomto ohledu, v mamonu nepravosti.⁷ A každý člověk, ať už se zabývá obchodem, nebo ne, by měl vědět, jestli jeho majetek ubývá, nebo přibývá.

5. Ale mnozí nalezli způsob, jak nikdy nebýt bohatými, přestože jejich majetek stále tak velmi roste.

A to tento: Tak rychle, jak přicházejí peníze, tak je utrácejí, buď za pozemky, nebo na rozšíření svého podnikání.  Těmito způsoby – libovolným z nich – se udržuje bez peněz a může vždy říci: „Nejsem bohatý“; ano, přestože má desetkrát, dvacetkrát nebo stokrát více majetku, než měl několik let zpátky. To lze vysvětlit na jednom nedávném případu: Před několika lety přišel k londýnskému obchodníkovi jeden pán a řekl mu: „Pane, prosím, abyste mi dal guineji pro ctihodnou rodinu, která je ve velké nouzi.“ Odpověděl: „Pane M., právě nyní vám ji opravdu nemohu dát, ale pokud se mi ozvete, až budu mít deset tisíc liber, v tu chvíli vám dám guinejí deset.“ Pan M. se mu po nějakém čase znovu ozval a řekl: „Pane, dovolávám se vašeho slibu; teď už máte deset tisíc liber.“ Odpověděl: „To je skutečně pravda. Ale ubezpečuji vás, že nemohu oželet jedinou guineji, stejně jako jsem nemohl tenkrát.“

6. Je možné, aby člověk sám sebe oklamal tímto rafinovaným trikem. Může [také] klamat druhé; tak dlouho, „dokud se mu daří, ho budou lidé chválit“.⁸ „Správný dobrý muž“, říká Londýňan, „má cenu švestky“ ([čili má] sto tisíc liber). Ale běda! Nemůže oklamat Boha, a nemůže oklamat ani ďábla. O ne! Boží kletba už je na tobě a na všem co máš. A zítra, až ďábel sebere tvou duši, copak neřekne: „Jaký máš prospěch ze všeho svého bohatství?“ Pořídíš si za ně polštář pod svou hlavu v ohnivém jezeře, hořícím sírou?⁹ Nebo ti zajistí sklenici „vody ke svlažení tvého jazyka,“¹⁰ zatímco budeš mučen v tom plamenu? Ach, následuj [raději] moudrou radu, kterou zde dostáváš, aby ti Bůh neřekl: „Ty blázne!“¹¹

7. Tato finta proto neprojde. Nebude žádnou ochranou ani proti hněvu Božímu, ani proti zlovůli a moci ďábla. Již jsi uznán vinným z „přikládání srdce“ ke svému bohatství, pokud ukládáš vše, co máš navíc nad potřebnosti života, a přidáváš k penězům peníze, dům k domu, k poli pole, aniž bys dal alespoň desetinu příjmu (židovský podíl) chudým. Ať už z jakýchkoli důvodů narůstá tvé bohatství, ať už s prací nebo bez práce, ať už obchodem, dědictvím nebo jakýmkoli jiným způsobem; pokud tvoje dobročinnost nenarůstá ve stejné míře; pokud nebudeš dávat plnou desetinu svého majetku, tvého stálého i náhodného příjmu; nepochybně přikládáš své srdce ke svému zlatu, a to „sežere tvoje tělo jako oheň“.¹²

8. Ale kdo jen může přesvědčit bohatého člověka, že přikládá své srdce k bohatství? Podstatně déle než půlstoletí mluvím o tomto tématu tak jednoduše, jak jen bylo v mé moci. Ale s jak malým účinkem! Pochybuji, zda jsem za všechen ten čas usvědčil [byť jen] padesát lakomců z chamtivosti. [I] když byl milovník peněz popsán tak jasně jak nikdy a vykreslen v nejvýraznějších barvách, kdo si to vztáhl na sebe? Komu Bůh a všichni, kdo ho znají, řekli: „Ty jsi ten muž!“? Pokud [Bůh] mluví ke komukoli z vás, kdo jste přítomni, nezacpávejte své uši! Radši řekněte, tak jako Zacheus: „Polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtyřnásobně.¹³“ Nemyslel tím to, že by to již před tím udělal, ale že se rozhodl tak učinit v nadcházejícím čase. Přikazuji vám před Bohem, vám, milovníkům peněz: „Jděte a učiňte totéž!“¹⁴

9. Mám pro tebe zprávu od Boha, bohatý člověče! Ať už budeš poslouchat, nebo zůstaneš lhostejný. Přibylo vám bohatství; v nebezpečí vaší duše „k němu nepřikládejte svoje srdce!“. Buď vděčný tomu, kdo ti dal takovou hřivnu,¹⁵ takovou moc k činění dobrého. Neodvažuj se však z [bohatství] radovat, ale [přistupuj k němu] s bázní a třesením.¹⁶Cave ne inhaereas, říká zbožný Tomáš Kempenský, ne capiaris et pereas: „Varuj se, abys na něm nelpěl, jinak se zapleteš a zahyneš.“¹⁷ Neudělej z [bohatství] svůj cíl, své největší potěšení, své štěstí, svého Boha! Viz, abys nehledal štěstí v penězích ani v čemkoli, co lze za ně koupit; v uspokojování žádosti těla, žádosti očí nebo pýchy života.

10. Ale přejděme¹⁸ k jednotlivostem; a vizte, aby každý z vás jednal věrně se svou vlastní duší. Pokud má kdokoli z vás nyní dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát více majetku, než když jste poprvé spatřili mou tvář, věrně prověřte sami sebe, a pohleďte, zda nepřikládáte svá srdce: kdyby ne přímo k penězům či k bohatství samému, [tak] k nějakým věcem, které se dají za ně koupit; což vede k témuž. Všechno toto apoštol Jan zahrnuje pod to obecné pojmenování: „svět“; a toužení po těchto věcech nebo hledání v nich štěstí, pod pojem: „milování světa“. Dělí je na tři oblasti: „žádost těla“, „žádost očí“ a „pýcha života“. Poctivě sám sebe s ohledem na ně prověř. Za prvé, k „žádosti těla“: Domnívám se, že tím se míní hledání štěstí ve věcech, které uspokojují smysly. [Ukažme si to] na jednom příkladu: Nehledej své štěstí v rozhojnění potěšení z ochutnávání. Konkrétněji: Nejíš hojněji nebo vybranější pokrmy než před deseti nebo dvaceti lety? Nepiješ více nebo nepiješ dražší druh pití, než jsi pil tenkrát? Spíš na stejně tvrdé posteli jako kdysi (za předpokladu, že to tvé zdraví snese)? Abychom se dotkli ještě jedné věci: postíš se stejně často, teď když jsi bohatý, jako když jsi byl chudý? Neměl bys to, ze všech důvodů, dělat spíše častěji než méně? Obávám se, že tvé vlastní srdce tě usvědčuje. Nejsi v této věci čistý.

11. Druhá oblast milování světa, „žádost očí“, má širší rozsah. Můžeme tím rozumět hledání štěstí v uspokojování fantazie (což se dělá zejména prostřednictvím očí) velkými, novými nebo krásnými věcmi, pokud ovšem nemohou být všechny spojeny v jedno; protože ani velké ani krásné věci nejsou potěšující, když pomine jejich novota. Ale nejsou [snad] potěšující nejrůznější maličkosti, dokud jsou nové? Nehledají někteří z vás, z důvodu novoty, nemalou část svého štěstí v té nejtitěrnější maličkosti ze všech – [v] oblečení? Nevkládáš do něho více peněz nebo (což je to samé) více času či námahy než jsi činil kdysi? Pochybuji, že to děláš, abys potěšil Boha. Pak to těší ďábla. Pokud jsi před nějakými lety odložil stranou své nepotřebné ozdoby – volány, náhrdelníky, síťované čapky, ošklivé, nevhodné čepce, cenné tkaniny, drahé krajky – neoblíbil sis je, navzdory víře a rozumu, znovu?

12. Možná říkáte, že si nyní tyto výdaje můžete dovolit. To je ztělesněný nesmysl. Kdo vám dal, nebo abych se vyjádřil přesně, propůjčil tento přídavek k vašemu majetku? Abych se vyjádřil ještě přesněji, kdo ho na určitý čas vložil do vašich rukou jako svým služebníkům a současně vám řekl, k jakým účelům vám ho svěřil?¹⁹ Můžete si dovolit mrhat statky svého Pána nebo je vynaložit jakkoli jinak než On výslovně určil, když z každé části [těchto statků] budete skládat účty? Pryč s tímto ohavným, ďábelským pokrytectvím! Ať už nikdy nevyjde z vašich úst.²⁰ Takto si dovolovat loupit Boha, to je největší pekelné pokrytectví. Cožpak nevíte, že vám Bůh všechny ty peníze (všechny nad to, co je nezbytné pro vaše rodiny) svěřil, abyste krmili hladové, oblékali nahé, pomáhali cizincům, vdovám, sirotkům, a, samozřejmě, jak jen to je možné, zmírňovali nedostatky celého lidstva? Jak můžeš, jak se odvažuješ šidit svého Pána tím, že je užíváš k jakémukoli jinému účelu? Když ti svěřil málo, nesvěřil ti to málo k tomu, abys všechno to málo mohl vynaložit na konání dobrého? A když ti svěřil více, nesvěřil ti tyto peníze navíc, abys mohl činit tím více dobrého, o co více jsi schopen? Máš [snad] větší právo vyhodit libru, šilink, nebo penny, než jsi měl dříve? Nemáš tedy o nic větší právo uspokojovat žádost těla nebo žádost očí, než když jsi byl žebrák. Ó, ne! Neodplacuj tak chudě svému dobrotivému Bohu! Raději, čím více ti svěří, tím více se starej, abys použil každý drobek, jak On určil.

13. Vy, andělé Boží, vy, Jeho služebníci, kteří bez ustání jednáte podle Jeho vůle! Náš společný Pán vám svěřil i hřivny mnohem vzácnější než zlato a stříbro, abyste mohli v nejrůznějších službách sloužit dědicům spasení. Nevyužíváš každou trošku, která ti byla svěřena, k tomu cíli, ke kterému ti byla svěřena? A nevede nás [Bůh] k tomu, abychom na zemi činili Jeho vůli tak, jak je vámi plněna v nebi?²¹ Bratři, co to děláme? Vzbuďme se! Povstaňme! Napodobme ty ohnivé služebníky!²² Zaměstnejme celou svou duši, tělo i jmění podle vůle našeho Pána! Dejme Bohu věci, které jsou Boha;²³ i vše, co jsme, a vše, co máme!

14. Většina těch, kteří, když přibývá bohatství, k němu „přikládají srdce“, tak činí nepřímo, některým z výše uvedených způsobů. Ale jsou [i] jiní, kteří tak činí příměji: ti jsou opravdovými „milovníky peněz“²⁴ – milují je kvůli jim samým, ne jen kvůli tomu, co za ně mohou získat. Tento hřích je však velmi zřídka k nalezení u dětí nebo mladých lidí, ale pouze, nebo hlavně, u starých – u těch, kteří mají nejmenší potřebu peněz a mají nejméně času si je užít. Nenapadne [pak] jednoho, že v mnoha případech se jedná o trestní zlo, o zlo trestající hřích: že když člověk po mnoho let svou drahocennou hřivnu skrýval [zahrabaný] v zemi, Bůh ho vydá Satanu, aby byl potrestán přílišnou láskou k němu? Potom je více a více mučen tím auri sacra fames,²⁵ „proklatým hladem po zlatě“, který nemůže být nikdy uspokojen. Ne: Je naprostá pravda to, čeho si všímá Pohan sám: „Crescit amor nummi, quantum ipsa pecunia crescit,“²⁶ [totiž, že] „s penězi stoupá i láska k nim, rostou stejnou rychlostí.“ Stejně jako když máš edém, tak čím více piješ, tím více jsi žíznivý; až tě ta neukojitelná žízeň uvrhne do ohně, který nikdy nemůže být uhašen.

15. „Ale [copak] neexistuje žádný způsob“, můžeš se ptát, „jak této strašné chorobě předejít nebo ji léčit?“ Existuje jedna prevence, která je zároveň i lékem, a nevěřím, že pod nebem existuje ještě nějaká jiná. Je to tato: Poté, co jsi (s varováními, které jsi dostal výše) získal vše, co můžeš, a ušetřil vše, co můžeš [a] nic ti nechybí; neutrácej ani jedinou libru, jediný šilink či jedinu penny na uspokojení žádosti těla, žádosti očí nebo pýchy života, dokonce ani na žádný jiný účel než k potěšení a oslavě Boha. Když ses vyhnul této skále vpravo, dej si pozor i na tu vlevo. Za druhé: Nic nehromaď. Neskládej si žádné poklady na zemi,²⁷ ale dávej vše, co můžeš, tj. vše co máš. Vyzývám všechny lidi na zemi, ano, všechny anděly na nebi, aby našli jakýkoli jiný způsob, jak z bohatství jed odstranit.

16. Dovolte mi dodat ještě jedno slovo. Poté, co vám sloužím již šedesát nebo sedmdesát let; se slabým zrakem, třesoucíma rukama a vratkou chůzí, dám vám ještě jednu radu, než klesnu v prach. Pamatujte na slova sv. Pavla: „Kteří pak chtějí“ nebo usilují „zbohatnouti,“ v tom okamžiku „upadají v pokušení.“ Ano, hluboké propasti pokušení, ze které je nemůže vytáhnout nic jiného než všemocná síla. „Upadají v osidlo“ – toto slovo znamená ocelovou [loveckou] past, jež v mžiku rozdrtí zvěř, která se do něj chytí, na kusy – „a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, které vrhají lidi v zahynutí a zatracení.“²⁸ Vy, více než kdo jiný, kteří na světě prosperujete, nezapomeňte nikdy na tato strašná slova! Jak nepopsatelně vratká je vaše cesta! Jak nebezpečný každý krok! Kéž ti Pán Bůh umožní vidět tvé nebezpečí, a učiní tě vůči němu hluboce vnímavým! Ó, kéž bys mohl „ procítit do Jeho podoby a být jí spokojen!“²⁹

17. Dovolte mi přijít ještě trochu blíže. Možná bych vás už tímto tématem neměl trápit. Mám bolest kvůli těm z vás, kteří jsou „bohatí tohoto světa“.³⁰ Dáváte vše, co můžete? Vy, kteří dostáváte pět set liber za rok a utratíte pouze dvě stě, dáváte tři sta zpět Bohu? Pokud ne, jistě Boha o těch tři sta okrádáte. Vy, kteří dostáváte dvě stě a utratíte pouze sto, dáváte Bohu zbylých sto? Pokud ne, okrádáte ho přesně o tolik. „Nemohu si snad dělat, co chci s tím, covlastním?“ Zde se nachází podstata tvého omylu. Není to tvoje vlastní. Nemůže být, ledaže jsi Pán nebes a země. „Ale musím se postarat o svoje děti.“ Samozřejmě. Ale jak? Tím, že je učiníš bohatými? Tím z nich pravděpodobně uděláš pohany, jak už to někteří z vás udělali. „Ale co mám potom dělat?“ Pane, promluv k jejich srdcím! Jinak mluví kazatel marně. Nech jim dostatek k životu, ne v nicnedělání a luxusu, ale v upřímné píli. A pokud nemáš děti, z jakého biblického nebo racionálního důvodu za sebou necháš o groš více, než za který tě pohřbí? Prosím, abyste uvážili, o co jste lepší kvůli tomu, co jste po sobě nechali? Co znamená, že jste po sobě nechali deset tisíc liber, nebo deset tisíc bot nebo holínek? Nic po sobě nezanechávej! Pošlete vše, co máte, před sebou do lepšího světa! Půjčujte, půjčujte vše Pánu, a vrátí se vám to zpět! Je zde [snad] nějaké nebezpečí, že by Jeho pravda selhala? Je pevná jako pilíře nebes. Spěchejte, spěchejte, moji bratři, spěchejte! Jinak budete odvoláni dříve, než stihnete odkázat vše, co máte, na tuto jistotu! Až bude toto splněno, můžeš směle říci: „Teď už mi zbývá jen umřít! Otče, do Tvých rukou vkládám svého ducha! Přijď, Pane Ježíši! Přijď rychle!“

Bristol, 21. září 1790