Rozhodnutí, která si ve svých devatenácti letech sepsal významný americký teolog a jeden z klíčových kazatelů během tzv. Velkého probuzení, Jonathan Edwards (1703-1758).
S uvědoměním si toho, že jsem neschopen konat cokoli bez Boží pomoci, Jej pokorně naléhavě žádám, aby mne svou milostí uschopnil zachovávat tato rozhodnutí, nakolik jsou v souladu s Jeho vůlí, pro Krista.
Nezapomeň si tato rozhodnutí jednou týdně pročíst.
1. Rozhodl jsem se, že budu po celý svůj život dělat všechno to,1 o čem budu přesvědčen, že tím nejvíce přispěji k Boží slávě a svému vlastnímu dobru, užitku a potěšení bez ohledu na dobu, ať [už] nyní, či za nesčetná léta od této chvíle. Rozhodl jsem se dělat to,2 o čem budu přesvědčen, že je to moje povinnost a že to [přinese] nejvíce dobra a užitku lidem obecně. Rozhodl jsem se toto konat nehledě na obtíže, se kterými se setkám, jakkoli by byly četné či veliké.
2. Rozhodl jsem se neustále se snažit nacházet nové nápady a důmyslnosti, [jak] prosazovat výše uvedené věci.
 |
|
| Jonathan Edwards zdroj: wikimedia.org |
3. Rozhodl jsem se, že kdykoli bych došel k takovému úpadku a otupení, že bych zanedbával dodržování jakékoli části těchto rozhodnutí, činit pokání ze všeho, na co si vzpomenu, jakmile zase přijdu k sobě.
4. Rozhodl jsem se nikdy nedělat nic z věcí – duší ani tělem –,3 nic víc ani nic míň než to, co přispívá k Boží slávě; nebýt takový, ani to netolerovat, mohu-li se tomu vyhnout.
5. Rozhodl jsem se nikdy neztratit jedinou chvíli [svého] času; ale využívat ho, jak nejpřínosněji dovedu.
6. Rozhodl jsem se, dokud jsem na živu, žít ze všech svých sil.
7. Rozhodl jsem se nikdy nedělat nic [takového], co bych se měl bát udělat, kdybych byl v poslední hodině svého života.
8. Rozhodl jsem se vystupovat ve všech ohledech, jak slovy, tak skutky, jako kdyby nikdo nebyl tak zkažený jako já, jako bych se dopustil stejných hříchů či měl stejné slabosti a pády jako ostatní; a že nedovolím, aby ve mně vědomí o selhání druhých podnítilo něco jiného než stud za mě samotného a bude mi pouze příležitostí k vyznání mých vlastních hříchů a bídy Bohu.
9. Rozhodl jsem se za všech okolností hluboce rozvažovat své vlastní umírání a obvyklé okolnosti, které doprovázejí smrt.
10. Rozhodl jsem se, že pocítím-li bolest, budu myslet na bolesti mučednictví a pekla.
11. Rozhodl jsem se, že napadne-li mne jakékoli tvrzení o Bohu, [vyžadující] řešení, okamžitě udělat pro vyřešení vše, co mohu, nezabraňují-li tomu okolnosti.
12. Rozhodl jsem se, že budu-li v tom4 mít zalíbení pro uspokojení [své] pýchy, ješitnosti či kvůli něčemu obdobnému, okamžitě s tím přestanu.
13. Rozhodl jsem se, že budu vynakládat úsilí, abych nacházel vhodné cíle [pro svou] dobročinnost a štědrost.
14. Rozhodl jsem se nikdy nic nevykonat z pomsty[chtivosti].
15. Rozhodl jsem se nikdy netolerovat [ani] nejmenší pohnutku hněvu vůči nerozumným stvořením.
16. Rozhodl jsem se nikdy nemluvit o nikom zle, tak aby to vedlo k jeho znevážení, vyzdvihovat ani snižovat, z žádného důvodu, leda pro nějaké opravdové dobro.
17. Rozhodl jsem se žít tak, jak si budu přát, abych býval žil, až budu umírat.
18. Rozhodl jsem se žít vždy tak, jak považuji za nejlepší ve [svém nej]zbožnějším rozpoložení a když mám nejjasnější vědomí evangelia a onoho světa.
19. Rozhodl jsem se nikdy nedělat nic, co bych se měl bát dělat, kdybych očekával, že nezbývá víc než hodina, než uslyším poslední troubení.5
20. Rozhodl jsem se zachovávat nejpřísnější střídmost v jídle a pití.
21. Rozhodl jsem se nikdy nedělat nic, co, kdybych viděl u někoho jiného, bral bych jako spravedlivou příčinu pro to jím opovrhnout nebo o něm smýšlet v jakémkoli směru hůře.
22. Rozhodl jsem se usilovat o to získat pro sebe tolik štěstí pro onen svět, kolik jen mohu, vší silou, mocí, rázností, zanícením, ba [dokonce] násilím, jaké [jen] jsem schopen či se mohu přimět vyvinout, jakýmkoli myslitelným způsobem.
23. Rozhodl jsem se často prozkoumávat [takové své] uvážené jednání, které se zdá být nejméně pravděpodobné, že by bylo k Boží slávě, a dojít k jeho původnímu motivu, představám a cílům; a pokud je neshledám být k Boží slávě, považovat je za porušení 4. rozhodnutí.
24. Rozhodl jsem se, kdykoli se dopustím nějakého zjevně zlého jednání, prozkoumat ho až k [jeho] původní příčině; a potom se jednak zasadit o to, abych už tak více nejednal, a dále vší silou proti jejímu zdroji bojovat a modlit se.
25. Rozhodl jsem se pečlivě a neustále zkoumat, [je-li] nějaká věc ve mně, kvůli které byť v nejmenším [ohledu] zpochybňuji Boží lásku; a nasměrovat proti ní všechny své síly.
26. Rozhodl jsem se odvrhnout takové věci, u kterých vidím, že oslabují mou jistotu.
27. Rozhodl jsem se nikdy nic svéhlavě neopomíjet, leda by takové opomenutí bylo k Boží slávě; a často svá opomínání přezkoumávat.
28. Rozhodl jsem se studovat Písmo tak vytrvale, neustále a často, abych viděl a zřetelně vnímal, že v jeho známosti rostu.
29. Rozhodl jsem se nepovažovat za modlitbu, nevyřknout jako modlitbu ani jako prosbu v modlitbě to, co je vykonáno tak, že u toho nemohu očekávat Boží vyslyšení; ani jako vyznání to, jež nemohu očekávat, že Bůh přijme.
30. Rozhodl jsem usilovat ze všech svých sil, abych každý týden docházel vyšší zbožnosti a vyššího vycvičení v milosti oproti předchozímu týdnu.
31. Rozhodl jsem se nikdy neříkat nic proti nikomu, pouze [je-li to] v dokonalém souladu s nejvyšší mírou křesťanské úcty a lásky k lidem, v souladu s nejhlubší pokorou a s vědomím mých vlastních chyb a selhání a [rovněž] v souladu se zlatým pravidlem;6 kdykoli bych proti někomu něco říkal, přednést to a přísně to prověřit tímto rozhodnutím.
32. Rozhodl jsem se být důsledně a pevně věrný svému přesvědčení, že výrok v Př. 20:6 „ale kdo najde věrného člověka?“ se u mne nemůže [ani] z části naplnit.
33. Rozhodl jsem se udělat vždy [vše], co mohu, pro dosažení, udržování, upevnění a zachování pokoje, nebylo-li by to s převážením újmy v jiných ohledech. Dne 26. prosince 1722.
34. Rozhodl jsem se při vyprávění nikdy neříkat nic než čistou a prostou pravdu.
35. Rozhodl jsem se, kdykoli znejistím v tom, zda jsem dostál své povinnosti, až byl narušen můj klid a pokoj, zaznamenat si to spolu s tím, jak byla [celá] záležitost vyřešena. Dne 18. prosince 1722.
36. Rozhodl jsem se nikdy o nikom nemluvit zle, kromě [případu], mám-li k tomu nějaký zvlášť dobrý důvod. Dne 19. prosince 1722.
37. Rozhodl jsem se každý večer, když jdu spát, zkoumat, v čem jsem byl nedbalý, jaký hřích jsem spáchal a v čem jsem zapřel sám sebe: stejně tak i na konci každého týdne, měsíce a roku. Dne 22. a 26. prosince 1722.
38. Rozhodl jsem se nikdy neříkat nic, co je posměšné, rozpustilé nebo předmětem smíchu v den Páně.7 O sobotním večeru, dne 23. prosince 1722.
39. Rozhodl jsem se nikdy nedělat nic, o právoplatnosti čehož bych pochyboval tak silně, že bych už při tom zamýšlel následně zvážit a prověřit, zda to bylo právoplatné, nebo ne; s výjimkou [případu], zpochybňoval-li bych zrovna tak právoplatnost nevykonání [té věci].
40. Rozhodl jsem se zpytovat každý večer, než půjdu spát, jestli jsem jednal nejlépe, jak jsem jen mohl, co se týče jídla a pití. Dne 7. ledna 1723.
41. Rozhodl jsem se, dotazovat se sám sebe na konci každého dne, týdne, měsíce a roku, v čem jsem mohl v jakémkoli ohledu jednat lépe. Dne 11. ledna 1723.
42. Rozhodl jsem se často obnovovat své vydání Bohu, které bylo uskutečněno při mém křtu; které jsem slavnostně obnovil, když jsem byl přijat do společenství církve; a které jsem slavnostně obnovil dnes, 12. ledna 1723.
43. Rozhodl jsem se od teď až do své smrti [už] nikdy nejednat [tak], jako kdybych v jakémkoli ohledu patřil [pouze] sám sobě, ale [jednat podle toho, že patřím] zcela a úplně Bohu, v souladu s tím, co jsem shledal v sobotu 12. ledna 1723.
44. Rozhodl jsem se, že žádný jiný cíl než zbožnost nebude mít žádný vliv na nic z mého jednání; a že mé jednání nebude v nejmenším ohledu směřovat k jinému cíli, než k zbožnosti.
45. Rozhodl jsem se nikdy nedat průchod jakémukoli potěšení nebo trápení, radosti nebo žalu, ani jakémukoli [jinému] citu, ani [jen] nějaké míře citu, ani žádným s tím souvisejícím okolnostem, než tomu, který prospívá zbožnosti. Dne 12. a 13. ledna 1723.
46. Rozhodl jsem se nikdy nedovolit ani v nejmenším podrážděně neklidné [jednání vůči] svému otci nebo matce. Rozhodl jsem se netolerovat žádné projevy této [podrážděnosti], nejmenší změnu v řeči nebo [i] jen pohyb oka: a být v tomto obzvláště obezřetný s ohledem na kohokoli v naší rodině.
47. Rozhodl jsem se vynakládat své největší úsilí na to, abych zavrhl cokoli, co není v nejlepším souladu s dobrou, všeobecně přívětivou a laskavou, tichou, mírumilovnou, spokojenou, klidnou, soucitnou, štědrou, pokornou, mírnou, skromnou, poddanou, ochotnou, pilnou a pracovitou, dobročinnou, spravedlivou, trpělivou, krotkou, odpouštějící, upřímnou povahou; a dělat vždy to, k čemu by mě taková povaha vedla. Každý týden důsledně zkoumat, jestli jsem tak jednal. O sobotním ránu, dne 5. května 1723.
48. Rozhodl jsem se trvale, s vrcholnou důsledností, pilností, a s co nejpřísnějším přezkoumáváním, hledět na stav své duše, abych věděl, zda mám skutečně podíl v Kristu či nikoli; abych, až budu umírat, v tomto neměl jakékoli zanedbání, ze kterého bych musel činit pokání. Dne 26. května 1723.
49. Rozhodl jsem se, že toto nikdy nenastane, je-li to v mé moci.
50. Rozhodl jsem se jednat tak, jak si myslím, že budu mít za to, že by bývalo bylo nejlepší a nejprozíravější, až přijdu na [onen] budoucí svět. Dne 5. července 1723.
51. Rozhodl jsem se, že ve všech ohledech budu jednat tak, jak si myslím, že bych si býval přál jednat, kdybych [měl] být nakonec zatracen. Dne 8. července 1723.
52. Často slyším lidi vysokého věku říkat, jak by žili, kdyby mohli své životy prožít znovu. Rozhodl jsem se žít přesně tak, jak si mohu myslet, že si budu přát, abych býval žil, dožiji-li se vysokého věku. Dne 8. července 1723.
53. Rozhodl jsem se využít každou příležitost, [i] když jsem v nejlepším a nejspokojenějším rozpoložení, uvalit a vydat svou duši Pánu Ježíši Kristu, spolehnout na něj a svěřit se mu a plně se mu zasvětit; abych z toho měl ujištění o svém bezpečí, věda, že spoléhám na svého Vykupitele. Dne 8. července 1723.
54. Když v nějaké konverzaci uslyším o kterémkoli člověku cokoli, co považuji za chvályhodné, rozhodl jsem se vynasnažit se ho v tom napodobit. Dne 8. července 1723.
55. Rozhodl jsem se usilovat ze všech svých sil, abych jednal tak, jak si myslím, že bych jednal, kdybych již viděl nebeskou blaženost a pekelné trýzně. Dne 8. července 1723.
56. Rozhodl jsem se nikdy se nevzdat ani trochu neochabnout v boji se svou porušeností, jakkoli neúspěšný [v tomto boji] mohu být.
57. Rozhodl jsem se, že pokud mám obavy z nešťastných událostí nebo nepřízně, prověřit, zda konám svou povinnost a rozhodnout se podle ní jednat; [a pak] nechám dostát tomu, co prozřetelnost velí, abych, jak jen mohu, se nestaral o nic jiného než o svou povinnost a svůj [vlastní] hřích. Dne 9. června a 13. července 1723.
58. Rozhodl jsem se při rozhovorech vyvarovat se atmosféry odporu, podrážděnosti a hněvu, ale naopak předkládat atmosféru lásky, srdečnosti a vlídnosti. Dne 27. května a 13. července 1723.
59. Rozhodl jsem se, že když si jsem nejvíce vědom svodů ke zlému charakteru a hněvu, že tehdy budu nejvíce usilovat o to, abych cítil a jednal dle dobrého charakteru; ba co víc, [právě] v takových chvílích [chci] prokázat dobrý charakter, třebaže mám za to, že v jiných ohledech by to bylo nevýhodné a v jiné chvíli [dokonce] neprozíravé. Dne 12. května, 11. a 13. července.
60. Rozhodl jsem se, kdykoli se [mi] začnou jevit mé pocity i v nejmenším ohledu v nepořádku, budu-li si vědom byť nejmenšího zneklidnění uvnitř nebo [té] nejmenší nespořádanosti vně, že se [vždy] co nejpřísněji přezkoumám. Dne 4. a 13. července 1723.
61. Rozhodl jsem se, že v sobě nedám průchod lhostejnosti, která by mě odváděla a odpoutávala od úplného a pevného založení ve zbožnosti, ať už bych měl jakoukoli omluvu – [třeba], že k čemu se ve své lhostejnosti přikláním, je to nejlepší atp. Dne 21. května a 13. července 1723.
62. Rozhodl jsem se neudělat nic jiného, než co je má povinnost; a tehdy, podle Ef 6:6-8, ji vykonávat ochotně a s dobrou myslí, jakožto Pánu, a ne lidem; „vědouce, že, což by koli jeden každý učinil dobrého, za to odplatu vzíti má ode Pána“. Dne 25. června a 13. července 1723.
63. Za předpokladu, že by nebyl na světě v jakoukoli dobu víc než jeden člověk, který by byl náležitě plnohodnotným křesťanem, v každém ohledu [s] pravým osvědčením, z něhož by křesťanství vyzařovalo svým pravým leskem, jevilo se dokonalým a půvabným při pohledu na každou jeho součást a jakýkoli rys: Rozhodl jsem se jednat právě tak, jako bych se snažil vší svou silou být tím jedním [člověkem], který by měl žít v mé generaci. Dne 14. a ledna a 3. července 1723.
64. Rozhodl jsem se, až dojdu těch „lkání nevypravitelných“ (Řím 8:26), o kterých mluví apoštol, a toho „umdlévání duše mé pro žádost soudů tvých“ (Ž 119:20), o kterých mluví žalmista, že je budu podněcovat ze všech svých sil a že nebudu unaven z opravdového usilování o to, dávat průchod svým tužbám, [a to] ani, když to bude opakovaně. Dne 23. července a 10. srpna 1723.
65. Rozhodl jsem se, opravdu pilně se cvičit celý svůj život, a to s největší otevřeností, jaké jsem schopen, v tom, abych předkládal své cesty Bohu a otevíral mu svou duši: všechny své hříchy, pokušení, obtíže, zármutky, strachy, naděje, tužby a všechny věci a všechny okolnosti; podle 27. kázání Dr. Mantona na 119. žalm. Dne 26. července a 10. srpna 1723.
66. Rozhodl jsem se, že vždy budu usilovat o to, uchovat vlídný tón a atmosféru [svého] vystupování a mluvení na každém místě a v každé společnosti, s výjimkou [případu], stalo-li by se, že [mi má] povinnost velí jinak.
67. Rozhodl jsem se po [přestálých] utrpeních vyhledávat, v čem jsem díky nim lepším, jakého dobra se mi díky nim dostalo a co dobrého jsem jimi mohl získat.
68. Rozhodl jsem se, upřímně [sám] sobě vyznat vše, co v sobě naleznu, ať už slabost nebo hřích; a týkalo-li by se to zbožnosti, také vyznat celou záležitost Bohu a [snažně ho] prosit [o] potřebnou pomoc. Dne 23. července a 10. srpna 1723.
69. Rozhodl jsem se dělat vždy to, co bych si přál, abych dělal, když to vidím dělat druhé [lidi]. Dne 11. srpna 1723.
70. Nechť je něco laskavosti ve všem, co říkám.
1. Dosl. „cokoli“.
2. Dosl. „cokoli“.
3. Míněna jak mentální, tak fyzická činnost.
4. Míněn obsah 11. rozhodnutí.
5. Viz 1Tes 4:16, a zejména 1Kor 15:52.
6. Tj. jednat vůči ostatním, jak si přeji, aby oni jednali vůči mně. Srov. Lk 7:31, Mt. 7:12.
7. Tj. v neděli.
