Báseň evangelického faráře a básníka Jana Karafiáta (1846-1929), autora knížky pro děti Broučci a revizora textu Bible kralické, ze sbírky Písničky svobodného, vydané roku 1900. Báseň je volnou poetickou parafrází Ž 2.
Poďte, slyšte přepodivnou
O hrnčíři1 historii.
 |
|
Jan Karafiát
|
Starý hrnčíř sedě v dílně,
Hrnce, báně, mísy, trouby,
Prostě sic a beze schlouby,2
Formoval však neomylně.
Prostě, dobře, aby stále,
Ač byl každý kousek jiný,
Z jednostejné stvořen hliny,
Jednostejně mu byl k chvále.3
Než čeho se nedočekal!
Všecko se mu kdys za zády
Dopustilo velezrády.4
Ale on se nepolekal.5
„Há, to jařmo stvořitele,“
Velcí oni tak i malí
Vztekle proti němu řvali,
„Svrhneme dnes s sebe cele.“6
Spráskneť mistr nad tím ruce,
Chvíli pak se na to dívá,
Rmoutí se i pousmívá:7
,Tak? To má být revoluce.‘
Neforemnou na to chopí
Ze své židle zadní nohu,
Drtí pak těch neznabohů
Každou ranou čtyři kopy.8
Už se nic víc drtit nedá.
Zavoláť si učedníka:
,Odkliď mi to do rybníka.‘
A již k kruhům9 znovu sedá.
Kruhy běží, a on tvoří
Nevídané před tím krásy
Číše, báně, pouzdra, vásy,10
A vše se mu zbožně koří.
1. Karafiát využívá biblické přirovnání Boha k hrnčíři, srov. Jer 18:6 či Řím 9:21, které spojuje s výrokem z Ž 2:9 „a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je“.
2. Tj. bez pýchy.
3. Srov. Ef 1.
4. Ž 2:1-2.
5. Srov. Ž 2:4.
6. Ž 2:3.
7. Ž 2:4-5.
8. Srov. Ž 2:9.
9. Tj. k hrnčířským kruhům, k tvorbě nových nádob.
10. Tj. vázy.
