Svěř svou cestu je báseň luterského skladatele Paula Gerhardta pocházejícího z Německa. Poprvé byla publikována roku 1653 v nejvýznamnějším německém protestantském kancionálu 17. století Praxis pietatis melica Johanna Crügera.
 |
|
Paul Gerhardt |
Svěř1 cestu svou i co tvé
srdce tolik bodá
nejvěrnější péči té,
co Nebe ovládá.
Vítr a vzduch oblaku
určuje mu dráhy –
nalezne ti On stezku
vhodnou pro tvé nohy.
Má-li se ti dařiti
musíš Pánu věřit
a tvé dílo obstát i
vždy Jeho dílo zřít.
Starostmi či trápením
nic Bohu nelze vzít,
ani sebe-trýzněním,
vše třeba vyprosit.
Milost věčná Tvoje ví,
co, Otče náš věrný,
smrtelné škodí krvi
i co dobré pro ni.
Co takto zvolíš, Reku,
to také provedeš.
Co líbí se úsudku
Tvému, v byt’ uvedeš.
Prostředky Ti nechybí,
co chceš – Ty zmůžeš to,
dobré je Tvé dílo vždy,
činy Tvé jsou světlo.
Nikdo zbránit neví Ti,
Tvou práci zarazit,
chceš-li co pro své děti
užitečné činit.
Ďáblové odporovat
byť všichni chtěli by,
nebude ustupovat
Bůh náš bezpochyby.
Co si předsevzal, to vše,
všechno to, co On chce,
beze zbytku musí se
naplnit nakonec.
Doufej, duše ubohá,
a odhodlaná buď!
Z pekla, z’ soužení mnoha,
tě vysvobodí Bůh.
Vytáhne svou milostí
jen očekávej čas,
brzy spatříš radosti
jak Slunce zářný jas.
Vstaň a dej své bolesti,
starostem svým vale,
nech odejít to, co ti
srdce zarmucuje.
Nejsi panovník přece,
co má sám řídit vše.
To Hospodin je vládce
a vše vede dobře.
Jeho nech rozhodovat:
Kníže nejmoudřejší.
Tak si bude počínat,
údiv nezapřeš i:
když – jak je zcela vhodné –
tak podivuhodně
otěže převezme
díla, co trápilo tě.
 |
|
Praxis pietatis melica |
On bude sice chvíli
s útěchou prodlévat
a konat na svém dílci
jako by se tě snad
již v úmyslu měl zříci,
pročež budeš kolísat
v strachu čím dál víc i,
by o tě neměl stát.
Bude-li shledáno, jak
věrný zůstal’s přesto,
Bůh osvobodí tě pak,
jen pokud věříš v to.
Tvé srdce On zprostí tak
břemena těžkého,
jež nesl’s dosud, ne však
ze záměru zlého.
Dítě víry, blaze ti!
Vítězství! Na hlavě
s jásavým pokřikem cti
korunu nes v slávě.
V dlaně Bůh ratolesti
vloží ti, příteli,
zpívej žalmy radosti
svému Těšiteli.
Ukonči, Pane, prosím
naši nouzi všechnu,
ruce i nohy posilň
a nech poručenu
nám péči i věrnost svou
až do smrti stále,
tak kroky naše dojdou
nebeského ráje.
