Jan Hus: Čtení neděle prvé v advent

První kázání z Husovy Postilly, sbírky kázání na nedělní a sváteční čtení, kterou Hus sepsal ke čtení (kázání nebyla pronesena). Jan Hus († 1415) dílo dokončil roku 1413 na Kozím hrádku, v době svého vyhnanství z Prahy. V kázání je vždy nejprve přítomné do češtiny přeložené evangelijní čtení s drobnými vysvětlujícími poznámkami, po kterém následuje Husův výklad. V předkládaném kázání pro první neděli adventní se Hus zabývá zejména Kristovými příchody a adekvátní lidskou reakcí a připraveností na ně.

Píše svatý Matouš v 21. kapitole:¹

Když přiblížil se Ježíš k Jeruzalému, a přišel k Betfage (té vísce)² k hoře Olivetské, tehdy poslal Ježíš dva učedlníky (Petra a Filipa) své, řka jim: „Jděte do hrádku (do Jeruzaléma), jenž proti vám (před vámi) jest, a ihned naleznete oslici přivázanou, a oslátko s ní; odvažte a přiveďte mi. A ač³ kdo vám co dí, rcete, že pán jich (oslice a oslíka) potřebí má (t. potřebuje, aby naplnil proroctví), a ihned nechá jich.“ A to všecko stalo se, aby bylo naplněno, co řečeno jest skrze proroka (Isaiáše v 62 k. 11 v.), jenž dí: „Pravte dcerce Sion (t. lidu Jeruzalémskému): ,Aj král tvůj jde k tobě tichý, sedě na oslici, a na oslíku synu poddané (t. oslice práci porobené).‘ A šedše učedlníci, učinili, jakož přikázal jim Ježíš, a přivedli mu oslici a oslátko; a vložili na ně (na oslici a na oslíka) roucha svá, i kázali jemu na ně vsísti.⁴ A mnohý zástup stlali roucha svá na cestě, a jiní řezali (neb sekali) ratolesti se stromů a stlali na cestě. A zástupové, kteříž napřed šli, a kteříž po něm⁵ šli, volali řkouce: Osanna (t. Pane spas) synem Davidovým (t. skrze syna Davidova)! požehnaný, jenž přišel ve jméno Boží.

A.

Toto čtení v skutku stalo se na Květnou neděli, protož více náleží k tomu dni ku paměti, nežli k dnešnímu dni. Avšak dnes je čteme, pamatujíce⁶ příchod jeho, kterýž dnes pamatuje sbor křesťanský, říkajíce Čechové „Advent“ po latinské řeči; neb latině adventus česky slove příchod neb navštívení. A to pamatuje církev svatá od dnešního dne až do Kristova dne narození; a tak již ten veškeren čas nazývají Advent, to jest čas, v němž pamatují Kristovo navštívení.

Tu věz, že Kristovo navštívení jest troje, jakož Písmo ukazuje: Prvé v tělesenství.⁷ Tím nás navštívil, když se, jsa Bohem, v životě panny Marie vtělil. O tom sám dí v 16 kap. 28 v. sv. Jana: „Vyšel jsem od Otce a přišel sem na svět.“

Jan Hus

Druhé navštívení Kristovo jest duchovní, jímž navštěvuje milostí svou nás; neb on dí Jan 14, 23: „Miluje-li mě kdo, řeči mé zachovává, a Otec můj bude ho milovati, a k němu přijdeme.“ To míní Kristus, že on a Otec přijdou k tomu člověku, kterýž Krista miluje a jeho řeči zachovává. A o tom navštívení dí ve Zjevení sv. Jana v 3. kap. 20. v.: „Aj, já stojím u dveří a tluču; uslyší-li kdo hlas můj a otevře mi dveře, vejdu k němu, a budu s ním večeřeti a on se mnou.“ U dveří Kristus stojí, tak že hotov jest milostí vůli člověka navštíviti, a tluče, když napomíná vdechnutím, bolestí, hrůzou neb nemocí, aneb dáváním darů rozličných. A kdo uslyší hlas jeho přikázání, a otevře dveře Kristovi, hřích opustě a vůli svou k dobrému plně obrátě, k tomu Kristus vejde, milostí svou jeho navštíví; a skoná-li v té milosti člověk, k hříchu se nenavracuje, tehdy bude Kristus s ním večeřeti a on s Kristem, to jest, radosti bude věčné požívati. A tak Kristus navštěvuje člověka duchovně, i kdy hříchů smrtelných člověk nechá a on jemu je odpustí, i kdy zvláštní milostí jeho obdaruje, i kdy na smrti milostí svou k němu přijde. A též také i zlé lidi navštěvuje hrůzou, pomstou a věčným zatracením, a zvláště na smrti. Protože dí sv. Matouš v 24. kap. 42. v.: „Bděte, neb nevíte, v kterou hodinu pán váš přijde.“ A ve Zjevení sv. Jana v 3. kap. 3. v. dí: „Protož nebudeš-li bdít, přijdu jako zloděj a nezvíš, v kterou hodinu přijdu k tobě.“

Třetí navštívení Kristovo jest budoucí v soudný den, o němž sám dí v 25 k. 31-32 v. sv. Matouše: „Když přijde syn člověka v oslavnosti své a všichni andělé jeho s ním, tehdy sedne na stolici království svého, a sebráni⁸ budou před něho všichni lidé.“ O tom také příchodu říkáme u Víře,⁹ že přijde soudit živých i mrtvých. Pak z toho dále máš, že první navštívení to se jednou stalo, jakož jedinou¹⁰ se vtělil; druhé to se každý den děje, jakož každý den věrné svou milostí navštěvuje, a zlé pomstou nebo napomínáním; třetí to se má jedinou státi. Prvého navštívení máme býti velmi vděčni, a tak mile je pamatovati; druhého máme býti pilní, aby s námi ráčil přebývati, a aby nás zvláštní milostí na den svého narození navštívil, máme se nábožně míti; třetího máme velmi pilně čekati, neb velí nám velmi pilně bdíti, to jest od hříchu se ostříhati a v Boží milosti prospívati. A pro ta tři navštívení usta[no]vila církev svatá, abychom od dnešního dne pilněji než prvé se v ctnostech uzpůsobili, pamatujíce, že vtělením k našemu spasení přišel, a že milostí svou nás zvláště navštíví na den svého narození, a že [za] třetí v soudný den přijde i dá nám věčné království.

B.

A k tomu navštívení jest troje příprava: Prvá, aby věrní, čekajíce svého pána, poctivě se měli, a zvláště když se blíží. A to záleží na onom slovu sv. Isaiáše v 1 k. 16-17 v.: „Přestaňte zle činiti, učte se dobře činiti.“ A jakož dí David, Žalm 34, 15 a 37, 27: „Odchyl se od zlého a čiň dobře.“ Druhá příprava jest, abychom slyšíce, že tak veliký pán blízko jest, připravili se, a to trojím obyčejem: Prvé, připravíce jemu dům, to jest, vyčistíce jemu duši od hříchů; neb on dí skrze Isaiáše v 1 k. 16 v.: „Umyjte se a čisti buďte, odvrzte zlost myšlení svých od očí mých!“ Druhé máme se připraviti v roucho krásné, jakož dí Isaiáš v 52 k. 1 v.: „Oblec se rouchem oslavy své, Jeruzaléme, město svaté!“ Jeruzalém v tomto místě znamená věrných sbor, jenž jest město svaté, v němž má král Kristus na věky přebývati; a to město má se obléci v roucho oslavnosti, to jest v ctnosti, jež činí člověka slavného. A to roucho jest lepší každé duši nesmírně než všechna roucha tohoto světa, jimiž se tělo odívá: ne,¹¹ jedna ctnost lépe odívá člověka než které roucho tělesné; a to roucho má býti bílé, to jest hříchem nezprzněné.

C.

Třetí máme se připraviti, abychom hodnou krmi tak velikému pánu dali. Krmě hodná, jíž se krmí Kristus, jest vůle jeho naplnění, jakož sám dí v 4 k. 34 v. sv. Jana: „Můj pokrm jest, abych činil vůli jeho, jenž mě poslal, abych dokonal skutek jeho.“ A opět dí, Jan 6, 27: „Připravujte pokrm, ne ten, jenž hyne, ale ten, jenž ostává u věčném životě, kterýžto pokrm dá vám syn člověka.“ Ti sobě připravují pokrm, jenž nezhyne, kteříž plní vůli Boží a v tom setrvají, neb na věky budou v radosti božství požívati. A tak věrní křesťané krmí Krista každý den, když jeho přikázaní plní. A to on sám vyzná v soudný den, když dí spravedlivým, Matouš 25, 35: „Lačný jsem byl a nakrmili jste mě; žíznivý a napojili jste mě.“

Aj, tak se máme připraviti, abychom hodně jeho svaté navštívení první pamatovali, k druhému a k třetímu se připravili, a tak důstojně jeho svaté tělo na Boží narození přijímali. Neb dí svatý Augustin v kázání: „Bratří nejmilejší! z milosti Boží již přišli jsou nám dnové, v kterýchžto žádáme, abychom Boží narození světili; protož prosím a napomínám, abychom, jakož nejlépe můžeme, pracovali, abychom na ten den s čistým svědomím, s velikou pilností, s čistým srdcem i tělem k oltáři Božímu mohli přistoupiti, a tělo jeho a krev jeho, ne k soudu, ale k uzdravení duše a k spasení hodni byli přijíti. Neb v Kristově těle život náš záleží, jakož on sám dí, Jan 6, 53: „Nebudete-li jísti těla syna člověka a jeho krve píti, nebudete míti života v sobě.“ Protož proměň život, kdo chce vzíti život; neb nepromění-li života, k soudu vezme život, a více bude z něho porušen, než obživen. Ó, kterak šťastná jest ta duše, která s Boží pomocí tak svůj život způsobila, že jest hodna, aby Krista přijala [jako] hosta! Též zase, kterak nešťastné jest to svědomí a žalostivé, kteréž se zlými skutky tak zprznilo, že v něm Kristus neráčí přebývati, ale ďábel počne panovati! To vše dí S. Augustin.

Z té vší řeči, jakož i svatý Pavel v dnešní epištole velí, vezměme naučení, Římanům 13, 12: „Zavrhněme skutky temnosti,“ to jest, odbuďme¹² hříchů, jež vedou k věčné temnosti, „a oblečme se v odění světlosti,“ to jest, přijměme ctnosti, jež vedou nás k věčné světlosti. Neb tak jsouce živi, dobře budeme pamatovati navštívení Kristovo troje: budeme hodni, aby nás zvláštní milostí navštívil nyní, potom na smrti, a konečně v soudný den. Již nás navštívil svým vtělením; to navštívení pamatujme, že se již stalo. Tak nás navštívil svou milostí při křtu, že nás hříchů zbavil; a ač jsme po křtu zhřešili, ale navštívil nás milostí v pokání; pakli kteří nehřešili smrtelně po křtu, ale navštívil je zvláštní milostí a navštěvuje. A třetího navštívení v soudný den čekáme, jehož čekajíce máme vždy hotovi býti, neb on sám dí, Lukáš 12, 40, Matouš 25, 13: „Buďte hotovi, neb v kterouž hodinu nemníte, syn člověka přijde.“ A máme tak býti hotovi, abychom mile, což nás potká, pro milého Krista trpěli, jakož on jest za nás za hříšné, nejsa nám dlužen, za své protivníky, mile ukrutnou smrt trpěl; ke kteréžto smrti dobrovolně jest do Jeruzaléma přišel, a na oslíku přijel s velikým pláčem, ukazuje lidu Jeruzalémskému milostivé navštívení.

Protož čte se čtení to dnes o navštívení duchovním, jímž navštívil věrné skrze své svaté utrpení: ne aby jim zboží pobral, ani aby je hrdloval,¹³ ale aby ze smrti je vykoupě, jim věčné království dal. Protož prorokuje svatý Zachariáš 9, 9, dí k církvi svaté: „Aj, král tvůj přišel tobě spravedlivý a spasitel, on chudý sedě na oslici a na oslátku.“ V té řeči prorok těší církev svatou, řka: „Aj, král tvůj,“ král milostivý ku pomstě, mocný k obraně, moudrý k zprávě, bohatý k odplatě. Dí: tvůj, že tě stvořil, tvůj, že tě živí, tvůj, že tebe od ďábla brání, tvůj, že tě vykoupil smrtí, tvůj, že tě do smrti miloval, tvůj, že dá věčné království, ač¹⁴ konečně budeš vděčen. Protož dí: „Aj, král tvůj přišel,“ neb přijel, „tobě spravedlivý,“ jenž dá každému vedle jeho zasloužení; „spasitel,“ neb přišel, aby spasil, jakož sám dí, Jan 3, 16-17: „Tak Bůh miloval svět, aby syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný; neb neposlal Bůh syna svého na svět, aby soudil svět, ale aby svět byl spasen skrze něho.“

Aj, teď máš jeho svědectví, že poslán jest od Otce na svět tento, aby nesoudil světa, ale aby spasil svět, to jest, lid vyvolený k spasení ze světa: neboť těch nebude souditi k věčnému zatracení. Protož dí prorok církvi svaté: „Aj, král tvůj jde tobě spravedlivý a spasitel!“ a „on chudý,“ aby tě chudobou svou zbohatil, jakož dí sv. Pavel, 2. Korintským 8, 9: „Kristus pro nás chudý učiněn jest, abychom my jeho chudobou zbohatli,“ to věz, nyní v ctnostech a potom v radosti nebeské; neb proto přijel on chudý „na oslíku,“ jakož čtení svědčí, jehož nechci nyní vyložiti; neb lépe mi se zdá, abych je zachoval ke Květné neděli, neb se v tu dobu dálo, a také, abych již neprodlil.

Protož, nejmilejší! mějte na tom dosti, a připravte se k navštívení druhému a poslednímu, želejíce hříchů, prospívajíce v ctnostech, plníce pokání, a žádajíce srdečně jeho navštívení.