Píseň, jejíž text sepsal na základě německé skladby Lob sei dem allermächtigen Gott Kašpar Motěšický (1651-1689), český protestantský exulant tajně misijně působící v českých zemích.
Duše křesťanská Boha chval,
jenž se nad námi smiloval
a poslal nám Syna svého
z podstaty své zplozeného,
by byl naším Spasitelem
a všech hříchů sprostitelem
a skrze své utrpnosti
přivedl nás k věčné slavnosti.
Ó převeliká milosti,
ó přenesmírná štědrosti,
Bůh učinil dobrodiní,
jejž dost chválit možné není.
Stvořitel všeho stvoření
přijal lidské přirození,
nezhrdl životem ženy,
byť v něm člověk nezprzněný.
Slovo věčné bez počátku
zvolilo sobě zde matku,
Syn Boží jednorozený
vydal se pro nás v soužení.
Co jest člověk? Dílo jeho,
že nám Bůh dal Syna svého
všech hříchů našich k zhlazení
a k věčnému vykoupení.
Běda lidu bezbožnému,
jenž nechce sloužiti jemu
a milosti jeho zhrzí,
neb nad ním hněv Boží vězí.
Člověče nerozumíš nic,
že nejdeš Králi svému vstříc,
kterýž jde k tobě tak tichý,
by shladil všecky tvé hříchy.
Ó přijmiž ho dnes s radostí,
připrav mu srdce v rychlosti,
aby v tobě odpočinul
a tebe k sobě přivinul.
Vděčen buď jeho příchodu,
chval jméno jeho v tu dobu,
dobrotu jeho poznávej
a za ni mu díky vzdávej.
Věř v něho, živ buď střízlivě,
pobožně a spravedlivě,
tak čekej příchodu jeho,
toho druhého slavného.
Budeš-li tak se chovati,
od tebe vše zlé odvrátí.
Pakli ne, v příchod svůj druhý
vyleje na tě hněv tuhý.
První příchod jeho z výsosti
pln byl lásky a milosti,
druhý bude hrozný velmi,
bezbožným nesnesitedlný.
Kteříž věří stále v Krista,
ti dojdou v nebesích místa,
budou s Kristem přebývati,
na věky se radovati.
Chvála buď Otci věčnému
I Synu jeho milému,
také i Duchu svatému
na věky požehnanému.