Jan Kapita: Kázání na 1Kor 5

Podvečerní kázání na úsek z páté kapitoly První epištoly apoštola Pavla Korintským z pera bratrského duchovního a jednoho ze spolupracovníků na překladu Bible kralické Jana Hlaváče „Kapity“.

Nešpor

Napsal svatý Pavel v 2. Epištole k Tymoteovi v kapitole druhé: Pamatůj na to, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých z semene Davidova.¹ Znal to výborně svatý Pavel, že veliká jest toho potřeba věrným a pobožným lidem, aby pokudž v tomto plačtivém světa údolí zůstávají a v mnohých pracech zdejších umdlévají, zpomínali na to, že Pán Ježíš Kristus z mrtvých vstáti ráčil, v těle nesmrtedlném, stkvoucím a oslaveném a všickni jeho účastníci s ním také k slávě vstáti mají. Protož napomenul, aby všickni, pamatováním na vzkříšení Kristovo se v bídách svých potěšovali a v pracech výborných posilňovali. Protoť i my dnešního dne při této slavnosti veliké také slavné vzkříšení Kristovo pamatujeme, a jak se co při tom dálo, to sobě kázáním Božího slova obnovujeme. Což jakož času ranního jsme činili, tak i chvilky této Nešporní, abychom ještě něco toho sobě připomenuli, čímžby náš duch a srdce naše k Boží chvále probuzeno býti mohlo, za základ toho slyšme Epištolu svatou.

1. Korint. V.

Vyčistětež tedy starý kvas, abyste byli nové zadělání, jakož pak jste nenakvašení. Neboť jest Beránek náš Velikonoční za nás obětován Kristus. A protož hodujmež ne v kvasu starém, ani v kvasu zlosti a nešlechetnosti, ale v přesnicích upřímnosti a pravdy.²

Svatá Epištola tato přináleží k tomuto Hodu slavnému Velikonočnímu, podle této dvojí příčiny:

Jedno, že se v ní zmínka činí o Beránku Velikonočním Pánu Ježíši Kristu, jehož slavné zmrtvých vstání dnes se pamatuje.

Druhé, že naučení v ní se předkládá, jak bychom právě a svatě Hod tento velikonoční slaviti a toho Beránka požívati měli.

Summa pak této Epištoly dnešní tato jest: Napomenutí Apoštolské k tomu, aby věrní Křesťané vyčistíce kvas hříchů a pohoršení, hleděli v účastnosti Kristově trvati a živi býti po všecken čas života svého bez kvasu zlosti a nepravosti a ustavičně tu blahoslavenou Velikunoc držeti v přesnicích čistoty a pravdy.

Příčina této Epištoly a napomenutí v ní zavřeného tato byla: Našla se jedna věc velmi škodná a hříšná i ohavná při tom sboru Koryntském, taková, že se někdo takového neřádu dopustil, aby macechu svou, manželku otce svého za manželku sobě vzal a ji měl a to vše bratři Koryntští při něm trpěli. Protož Apoštol psal jim list tento, obviňoval je, že jsou předce nadutí, jakoby vše mezi nimi dobře bylo, poroučel jim, aby toho hříšníka vyloučili a vyvrhli sami z sebe, aby ho Satanu vydali k zahubení těla. Protože takový zlý kvas všecko tělo Církve zprzniti by a nakvasyti mohl. A poněvadž křesťanský život jest a býti má ustavičné Krista požívání, ustavičná Velikanoc a v Kristu skrze víru hodování, tou příčinou, jakož při staré oné velikonoci, nemělo se v lidu Božím kvasu žádného nikdež nalézati. Tak tuto kdež se již v pravdě Kristus požívá skrze víru, kázal vyčistiti ten starý kvas a býti nové skropení. Nebo rovněž i nyní Beránek Velikonoční jest za nás obětován, v němž hodovati jináče nesluší a nemůžeme leč v přesnicích čistoty a pravdy. Nu, podlé tohoto navržení rozuměti se může, jaké jest mínění a jaký rozum neb smysl této dnešní svaté Epištoly. Ještě pak z Epištoly této poučiti se máme těm věcem, v kterýchž se obzvláštně dne tohoto Páně skrze služby Božské obnovujeme, totiž pravému u vzkříšení Kristovu hodování a Velikonoci ustavičné Bohu vzácné slavení a k tomu znamenejme z textu tohoto dvojí věc, kteráž se v něm zdržuje.

1. Napomentí ku pobožnosti a čistotě života.
2. Příčiny takového napomentí k též pobožnosti.

O první Věci

Vizme nejprvé, jaké jest to tak pilné od Apoštola předložené napomenutí. Takto jsme je slyšeli v Epištole; Vyčistětež tedy starý kvas, abyste byli nové těsto. To jest to kratičké napomenutí přeužitečné, kteréž k dnešnímu hodu výborně připadá. Neb se v těch slovích zdržuje pravá účastnost smrti Pána našeho Ježíše Krista i jeho vzkříšení. Co zajisté jiného jest vyčistiti starý kvas než s Kristem umříti hříchům. Co nové těsto býti než s Kristem z mrtvých vstáti a živu býti, avšak ještě hlouběji a vlastněji těchto slov posuďme, pro hojnější naše naučení. Napomenutí toto Apoštolské, na dvé se dělí:

1. Abychom vyčistili starý kvas.
2. Abychom byli nové skropení.

Při první částce tohoto napomenutí, pozastavíce se, posuďme toto:

        I.  Co se tím slovem rozuměti má kvas starý.

       II.  Co s takovým kvasem starým má činěno býti.

        i.  Poněvadž tuto mluvení Apoštolské jest příkladné, znamenejme nejprvé toto:

1. Že tím slovem kvas u vyznamenání vlastním míní se nějaké zadělání kvasnicemi toho, což se kdy ku pokrmu nebo k nápoji strojí, buď z mouky neb z sladu i jináče. Takový tělesný kvas zapověděl byl Pán Bůh lidu svému Izraelitskému na svátky Velikonoční³ a přikázal, aby v ty dny Přesnic, netoliko nic kvašeného nejedli, ale aby v domích jich kvas žádný se nenalézal.
2. Tím slovem kvas míní se a vyznamenává zkáza přirozená v těle našem zůstavající, kteráž všecko přirození naše, moci i skutky jeho vnitřní i zevnitřní nakvasila a zprznila, aby ji vše, což činíme, Bohu nelibé bylo, a toť se dobře starým kvasem jmenuje, nebo původ má starý od Diábla a v něm se my počínáme i rodíme.
3. Tím se míní učení zlé, bludné a falešné, jakéž bylo Zákoníků a Faryzeů a podnes jest Antikristovo a falešných proroků, jimž všecko tělo, všecko náboženství Křesťanské zprzněno a nakvašeno jest a o tom i Kristus pověděl: Hleďte a varujte se kvasu Faryzejského a Saducejského.⁴
4. Míní se tím kvasem zlí obyčejové a mravové, obcování zlé a hříšné, skutkové Bohem zapovědění, hněv, pýcha, lakomství, obžerství, smilství, jako i v této Epištole toho nečistého hříchu se zmíňka činí, taky nevěra, neláska, neupřímost, což často i jiné dobré práce a skutky nakvašuje a zprzňuje, a o tom Kristus dí: Pilně se varujte od kvasu Faryzeů, jenž jest pokrytství.⁵
5. Míní se kvasem pohoršitedlné Církve oudové, takoví jako byl tento neřádný hříšník v Církvi Korintské a podnes se ještě najdou ožralci, lakomci, dráči, takoví, kdež průchod mají a trpíni bývají, svým zlým životem jiné urážejí, pohoršují a všecko shromáždění věrných nakvašují.

2. Co pak s tím kvasem takovým činěno býti má, dí Apoštol: Vyčistětež jej. Tedy nemá býti trpín, chován a snášen, ale vyčišťován. Tak ratolesti suché mají býti odřezovány. Tak strom nenesoucí ovoce má býti vytínán k spálení.⁶ Dí tedy Apoštol: Vyčisťte, nedí: Vyvrzte. Neb když se jen kvas z nádoby vyvrže, vypadne to, což ho může vypadnouti, ale ještě tam všudy vůkol, zespod i po stranách zůstane ho množství, že dosti ho bude k nakvašení jiného těsta. Ano, bývá s ním dosti práce, že i vystruhován i vymýván býti musí. Tak i tuto býti má, přirozená ta nákaza, kteráž všudy v přirození zespod i vůkol i navrchu se drží, má býti vyčišťována, ješto s tím člověk dosti se natrápí, napracuje, až tolikrát ustane a to trvá až do smrti. A tuť býti musí změkčování toho, což zatvrdilého jest a uschlého, dílem Ducha svatého vystruhováno pokáním a želením srdečným vymýváno, mrtvením těla a skrocováním jeho, obnovováno posvěcováním z Kristovy zásluhy.

Tak učení zlé má býti vymítáno, jeho se vystříháním i pravdou Písem svatých a smyslem víry v nich zavřeným, jemu odpíráním.

Též zlí obyčejové a hříchové vyčišťováni býti mají, přestáváním jich, měněním v lepší, tu již člověk musí neříkati: „Ten jest můj obyčej, když já se hněvám, nechť mi žádný nechodí na oči,“ i bude co Medvěd lítý nebo Lvice rozdrážděná. Však vyčisť takové obyčeje raději a buď nové skropení.

Tak oudové v Církvi pohoršitedlní mají býti vylučováni, kázni Církevní vyčišťováni i zahanbováni, jakož i to byl svatý Pavel při tomto hříšníku učiniti rozkázal. A to buď o první částce napomenutí Apoštolského.

O druhé částce

Druhá částka tohoto napomenutí jest, abychom byli nové skropení, aneb nové těsto. Tím se míní život nový, pravá Krista účastnost a jeho vzkříšení. To jest ten druhý a nový Adam, to život Duchem Božím v nás zplozený, pod tím se zavírá toto:

1. Očištění a posvěcení nás z Krista a jeho zásluhy.
2. Obyčejové a mravové dobří, tichost, láska, trpělivost a jiné ctnosti svaté.
3. Oudové Církve pobožní, svatí, Bohu milí a vzácní.
4. Učení čisté i učitelové jeho praví.

Což vše má býti znamením výborného, čistého a nenakvašeného těsta. O čemž dí Apoštol: Jakož ste (prý) nenakvašení, totiž jakož ste již ospravedlnění skrze víru v Ježíše Krista. Ačkoli jsme hříšní, však předce nás sobě Bůh posvěcuje a čisté přesné činí. Sic jináče vyvržení a zahynutí by na nás přišlo, o čemž píše se k Žid. v 6. Item v 10. kapitole: Jestliže bychom dobrovolně hřešili, nezůstávalo by oběti za hřích.⁷

O druhé Věci

Druhá věc v řeči této zavřená, tato jest předložena: Jaké jsou tohoto napomenutí příčiny, totiž Proč my máme ten starý kvas vyčišťovati. Dvě příčiny toho se ukazují:

1. 1. Příčina maličko výše jest před tímto textem dnešní Epištoly položena. Zdaliž nevíte, že maličko kvasu všecko těsto nakvašuje, totiž proto má býti ten kvas vyčišťován, aby od něho nebylo všecko těsto nakvašeno. Jakož jeden člověk nakažený, veliké množství jiných nakažuje, tak podobně i tuto se děje.

Nakazí a poškvrní člověk svým tím starým kvasem:

1. Své vlastní svědomí, to bude zprzněno: Item jestliže kdy kde co dobrého činí, tedy to jinými hříchy zprzní a nasmradí, aby žádné líbeznosti v tom Bůh míti nemohl. A o tom dí Matouš 6. Jestliže by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude.⁸
2. Jiné nakazí zlým učením neb radou nedobrou neb namítáním toho, což Bůh zapověděl, jako Diábel Evě, i svede.⁹
3. Nakazí i zlým příkladem, aby jiní ho následovali.
4. Nakazí, když mnohé pohorší a je k tomu přivede, aby se zuráželi. To pak zlé vykoná se maličkem těsta, velmi nepatrného, ješto se dráti bude, že to, což člověk má, toho nic nebude jemu škoditi, ano, pak jináče se ukáže.

1. 2. Příčina toho vyčišťování kvasu tohoto tato se býti pokládá. Neboť jest Beránek náš Velikonoční za nás obětován Kristus: jehož žádný nemá a nemůže jísti, leč prvé od toho kvasu bude očištěn a jej nevymete. Náš pak zdejší na světě byt, jest čas Velikonoční, v kterýžto čas Velikonoční máme míti přesné chleby nenakvašené, tedyť jest hodná a spravedlivá příčina tato, pro niž tento kvas má vyčišťován býti.

Tento Beránek jest Kristus Ježíš Pán náš, nebo dí svatý Jan Křtitel: Aj Beránek Boží.¹⁰ Tak i Izaiáš praví v kapitole 53. Jakožto Beránek k zabití veden jest.¹¹ Tento Beránek slove Velikonoční, nebo se pravdou ukázal onoho Beránka figůrného, o němž v Mojžíšově knihách v kapitole 12 psáno máme. Ten jest obětován ode všeho množství, jako i onen figůrný. Toho Beránka krví posvěcení se stalo všeho domu, stánku a lidu Božího Izraelského.

Ten jeden a požíván býti měl, nebo v něm hody nám připraveny, v Kristu máme celé nasycení, v něm i duchovně hodujeme, věrou ho požívajíce i posvátně těla a krve jeho svaté užívajíce, tu posilnění a očerstvení našemu v každé naší mdlobě a hladovitosti a to činiti máme bez kvasu toho starého, zlosti a nepravosti, v přesnicích čistoty a pravdy, zde časně i potom věčně.

K kteréžto věčné Velikonoci Hospodin věčný a jediný Pán Bůh náš rač nám šťastně dáti přijíti. Amen.